Hobbiton

2. prosince 2018 v 20:24 | Fantaghira |  Cestovatelské
Bezpochyby jedním z největších lákadel pro turisty na Novém Zélandu je všechno, spojené s Pánem Prstenů, a nejznámějším z těch míst je samozřejmě Hobitín. Tam se můžete podívat jen v rámci skupiny s průvodcem, což mě nejdřív docela zklamalo, protože si to tam nebudu moct projít vlastní tempem, ale ve výsledku jsem za to byla neskutečně vděčná, protože bez nějaké organizace by to tam byl dokonalý chaos a vůbec si nedovedu představit, jak bych vůbec mohla mít nějaké fotky.
Opravdu nevím, co víc bych k tomuhle místu mohla říct, protože to byla dokonalost, nádhera, splněný sen! Pána Prstenů miluju od nějakých dvanácti, třinácti let a díky filmům jsem se zamilovala do NZ a návštěva Hobitína to tak krásně všechno uzavřela.
Fotky bez komentářů, protože myslím, že mluví za sebe.


 

Jak jsem se stěhovala

21. listopadu 2018 v 11:33 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Dva dny zpátky jsem se kvůli nové práci musela stěhovat. Bez vlastního auta mi nezbylo než se spolehnout na vlaky. Víte, jak v Čechách všichni nadávají na spolehlivost českých drah (aspoň já na ně vždycky nadávala), v Anglii je to dost podobné. Já byla zatím vždycky v klidu, protože pokud se vám někdy stalo, že musíte jet trasu České Budějovice - Plzeň čtyři hodiny a potřebujete k tomu tři vlaky a čtyři autobusy, tak o moc hůř už být nemůže. Ale je pravda, že vždycky když tady potřebuju někam vlakem, je problém. Jakože vlakem jezdím většinou jenom na letiště, už jsem zažila zpoždění, protože nemohli dostat nějakého vtipálka z kolejiště, a zažila jsem stávku, kdy jezdila jenom půlka vlaků. Není to moc příjemný, když potřebujete být na letišti včas. Ale vždycky jsem zastávala názor, že na český dráhy to teda nemá.

Nicméně... Načrtnu situaci. Jsem připravená na stěhování, potřebuju se dostat ku Londýnu, mám narvaný kufr (cca 30kg), narvaný batoh, tašku s laptopem, a tašku v ruce. Mám jet v pondělí ráno, takže si hezky vstanu, všechno kontroluju, když tu najednou dostanu zprávu od svého odvozu na nádraží, že "hej, vlaky do Londýna mají nějaký problémy, na Waterloo se nedá dostat". Cool. "Ale nějaký vlaky jezdí, ten tvůj by měl jet." Horečně kontroluju, u mého spoje svítí "on time".

Přijedeme na nádraží a tabule odjezdů nabízí neskutečný pohled. Cancelled se střídá s Delayed. Můj vlak? Delayed. Kontroluju internet. A jo, on dojel z Weymouth do Bournemouth a tam mu naskočilo "delayed" a dál už nejede. Super fun.

Zjišťujeme co a jak. Tam ten vlak, co měl jet v 10:12, by měl přijet někdy okolo jedenácti a pak pojede do Londýna. Nu což, hlavně aby přijel. Tak čekám, čekám, mrznu. No nebudu napínat, nakonec ten vlak skutečně přijel. Ale tím radost nekončí, protože abych se dostala, kam potřebuju, musím ještě dvakrát přestoupit. Všechny vlaky zpožděné, jízdní řády jako by neexistovaly. A tahejte se s těžkými zavazadly po nádražích, když ani nevíte, jestli ten vlak skutečně přijede.

Vzývala jsem všechna známá i neznámá božstva, abych se do Londýna dostala ještě před setměním, ještě ten den. Nakonec se zadařilo k mojí neskutečné úlevě. Ale až příště budu chtít někam jet, pojedu autobusem.

Northlands

20. listopadu 2018 v 21:01 | Fantaghira |  Cestovatelské
Po aklimatizaci v Aucklandu, jsem si půjčila auto, protože můj plán byl vzít si na dva měsíce auto a jezdit po Novém Zélandu a vidět všechno. Všechno jsem samozřejmě neviděla. Ale auto jsem si půjčila i přes strašlivé obavy, že řídit vlevo prostě nezvládnu. Ale odhodlání vidět Nový Zéland zvítězilo, takže jsem si v Aucklandu půjčila auto, vyjela na dálnici a jela směr sever.
Naprosto vystresovaná, ale živá, jsem dořídila do své první zastávky, kterou byla Paihia v Bay of Islands (záliv ostrovů). Naprosto nádherné místo, ale stalo se, že v předpovědi byl cyklón, takže jsem přijela jeden den odpoledne, a to aspoň nepršelo, ale následující den se nedalo vyjít ven, a další jsem v tom odcházejícím cyklónu odjížděla o místo dál. Takže fotky nic moc, ale já z toho byla stejně unešená.

 


Auckland

12. listopadu 2018 v 23:48 | Fantaghira |  Cestovatelské
Posledních pár dnů se chystám, že bych začala přidávat nějaké fotky z Nového Zélandu. Jenže kde začít? Od začátku? Od nejoblíbenějšího místa? Ale jaké místo bylo moje nejoblíbenější? Od nejlepšího zážitku? Ale který byl ten nejlepší? Mám začít náhodně vybírat, na co mám zrovna chuť? Ne. Nakonec to vezmu opravdu chronologicky, ačkoliv mě svrbí prsty psát o všem najednou. Ale to by se opravdu do jednoho článku nevešlo. Stále nevím, jak vybrat fotky, protože z těch 2,5 tisíce jsou přece dokonalé všechny. Achjo...

Začneme v Aucklandu, největším městě na Novém Zélandu, jehož hlavní dominantou je známá Sky Tower.


Další články


Kam dál