O veverce

14. července 2010 v 13:16 | Fantaghira |  Píšu...
Druhá povídka z apokalyptické budoucnosti. Rozhodla jsem se, že jí zveřejním hned, ať jsou s povídkou předchozí u sebe, když k sobě vlastně patří. Jak už jsem psala prve - můžete očekávat stejný konec, ale děj jiný. Dokomce bych řekla, že je to psané i úplně jiným stylem, ale sama sobě nejsem schopná objektivně zhodnotit styl...
Povídka druhá:


O veverce

Bylo nebylo...
Veverka hopkala lesem a ustrašeně se rozhlížela.
Hop. Hop.
Najednou se zastavila a naklonila hlavu ke straně. Poslouchala.
Slyšela šumět vítr, růst trávu, bzučet včely, téct vodu a...růst Houbu. Veverka se celá rozklepala a začala pracně šplhat na nejbližší strom. Když vyšplhala asi metr, zastavila se a celá zadýchaná se rozhlížela kolem. Pevně se zachytila drápky do stromu a zavřela oči.
Mezitím...
Mech se nadzvednul a ze země se vynořila Houba. Byla fialová se zelenými proužky a žlutými puntíky. Houba si svojí jedinou nohou oprášila vršek klobouku a zhluboka se nadechla.
Cítila vítr, trávu, včely, květiny, stromy, vodu a...vystrašenou veverku. Houba se pomalu vydala na cestu.
Mezitím...
Veverka se zoufale snažila vylézt na strom, její snaha však byla marná. Kdyby jen věděla, že před nějakými tisíci lety žili její předkové na stromech, asi by se hlasitě rozesmála. Ona to však nevěděla, zato věděla, že musí vylézt ještě výš. Opatrně, centimetr po centimetru, se soukala nahoru.
Mezitím...
Houba skákala směrem k veverce a pozpěvovala si. Všechno živé i neživé se jí snažilo uhnout z cesty, vstoupit do cesty dobře naladěné Houby byla sebevražda, a tak si houba vesele skákala dál.
Mezitím...
Veverka věděla, že Houba už je velice blízko. Slyšela ji. Pokusila se vytáhnout ještě o centimetr výš, ale už neměla dostatek síly, ta zůstala viset asi metr a půl nad zemí.
Mezitím...
Houba věděla, že veverka už je velice blízko. Cítila ji. Houba zrychlila tak, že jí jeden slon skoro nestačil uhnout.
Mezitím...
Veverka už zahlédla houbu mezi stromy a začala se smiřovat se smrtí.
Mezitím...
Houba už zahlédla veverku mezi stromy a začala se těšit na vydatný oběd.
Mezitím...
Veverka začala odříkávat pradávnou veverčí modlitbu.
Mezitím...
Houba doskákala pod strom a začala po něm šplhat.
Mezitím...
Veverka se rozplakala.
Mezitím...
Houba se natáhla po ocase veverky.
Mezitím...

Bůh zívl a protáhl se. Jak se protahoval, zavadil o něco rukou. Podíval se, co to bylo.
"Ale ne! Moje nejoblíbenější planeta," zabědoval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama