Září 2010

Lev

30. září 2010 v 9:12 | Fantaghira |  Kreslím...
Všimla jsem si, že tu nemám moc věcí, které jsem nakreslila. Ono taky není, čím se chlubit, ale když už jsem si jednou tu rubriku založila...
Následující obrázek je už staršího data, řekla bych, že jsem ho mohla nakreslit tak před dvěma roky. Nicméně nechci se na to vymlouvat, kdybych lva chtěla nakreslit teď, tak by nedopadl o moc lépe.

lev

Ohňostroj podruhé

28. září 2010 v 10:24 | Fantaghira |  Ostatní
Já mám teď nějaké štěstí na ohňostroje. Nejdřív v pátek v Brně a teď tohle. Jsem doma, v té mojí zapadlé vesničce a včera večer jsem slyšela takové podezřelé rány. Tak jsem vykoukla z okna a co nevidím! Ohňostroj. Samozřejmě jsem hned běžela pro foťák. Bohužel pršelo, takže jsem se snažila fotit v takové krajně nepohodlné pozici vykloněná z okna. Ale stálo to za to. Jednak to bylo blíž a taky už jsem tak nějak tušila, jak mám mačkat spoušť, aby na té fotce vůbec něco bylo.
Tyto fotky můžete porovnat s fotkami v předcházejícím článku, kde je můj vůbec první pokus o vyfocení ohňostroje. A teď už můj druhý pokus o to samé.

Ohňostroj

26. září 2010 v 20:48 | Fantaghira |  Ostatní
Teď jsem se poslední dva dny nedostala na internet, nicméně jsem zpět. V sobotu ráno jsem odjížděla z Brna, ale ještě v neděli v noci jsem udělala pár fotek. Už někdy v týdnu jsme z balkonu pozorovaly se spolubydlící ohňostroj. Bohužel mě tenkrát nenapadlo vzít foťák. Ale v neděli byl znovu ohňostroj! Sice byl na trochu jiném místě (prve byl kousek od Špilberku, takže by to na fotkách vypadalo líp), ale tak jsem něco zkusila vyfotit. Bylo to trochu daleko, ale nakonec se něco povedlo.

Život je hledání

24. září 2010 v 21:10 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Jelikož jsem se trochu nudila a jelikož když se nudím, tak si hraju, protože, kdo si hraje, nezlobí, tak jsem stvořila dvě videa. Kdo se vyzná v předcházející větě, může číst dál :D Ne, jde o to, že si asi většina z vás vybaví reklamu na Google - já si nejvíc vybavuju tu o slečně, co hledá práci v Paříži, ale je jich víc. No a já dneska narazila na místo, kde si můžete udělat vlastní video (tady). Tak jsem nelenila a udělala hned dvě. Netvrdím, že jsou nějak strašně hezká, vtipná, úžasná, ale já jsem s nimi spokojená.
Co na ně říkáte vy?
Tohle bylo první:

A tohle druhé:

Petrov

24. září 2010 v 10:23 | Fantaghira |  Česká republika
Další fotky z Brna. Tentokrát se jedná o fotky katedrály svatého Petra a Pavla. Katedrála je sice na takovém kopečku, ale že by šla nějak pořádně vyfotit, to se říct nedá. Holt někdy jindy někde jinde.
Fotky snad nepotřebují komentář.

Drabble

22. září 2010 v 11:28 | Fantaghira |  Píšu...
Nedávno jsem se přihlásila do soutěže na tomto blogu. Měla by mít čtyři kola a v tom prvním máme napsat drabble (povídka o sto slovech), kde by se vyskytovala tato slova: Sníh, ponožka, motýl. Jelikož mám momentálně až podezřele dost času, tak jsem se do toho hned pustila. A takhle to dopadlo:

Sníh pomalu roztával a s ním odešla i moje láska. Kdysi jsme se milovali. Milovali jsme se tolik, že jsme se z toho málem zbláznili. Ale postupně naše láska vyprchala a nezbylo nic. Pohár mé trpělivosti přetekl, když mi dal k vánocům ponožky. Ponožky! Hodila jsem mu je na hlavu a od té doby jsem ho neviděla.
Právě jsem se procházela parkem a sledovala, jak se všude probouzí život, a přemýšlela jsem, jestli se i moje zraněné srdce zase někdy probudí, když se to stalo. Šel proti mně. Pan Dokonalý. Mé srdce se probudilo a motýl v mém žaludku zatřepotal křídly.



Brno

21. září 2010 v 14:50 | Fantaghira |  Česká republika
Přidávám slíbené fotky ze včerejška. Jenom se nedivte - to není celé centrum. Já to hodlám procházet postupně. Protože se znám a byla bych schopná všechno projít najednou a udělat pětset fotek, ale pak bych se tím nechtěla probírat. Takže jsem prošla jenom kousek. A zítra vyfotím zas něco jiného a tak.
Mimochodem, ve chvíli, kdy jsem to fotila, jsem neměla nejmenšího tušení, jak se to jmenuje. To jsem si teď dohledávala na google mapě. Myslím, že by to mělo odpovídat...

Život v Brně

20. září 2010 v 17:03 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Tak jsem se rozhodla, že vám nejdřív povím, jak žiju v Brně a fotky dodám později.

Ráno jsem měla školu, nicméně ještě jsme se neučili, jen nám sdělovali nějaké (pravděpodobně důležité) informace, které jsem zpoloviny neposlouchala, protože se mi chtělo strašně spát. Po škole jsem šla do centra s tím, že potřebuju šalinkartu (taky vám to slovo přijde tak hrozný?). Dokonce jsem našla ten barák, kde se mají prodávat, když jsem ale viděla tu kilometrovou frontu před tím, tak jsem usoudila, že klidně ještě pár dnů budu chodit pěšky (z kolejí do školy je to kousek, a ze ško,y do centra to také není tak hrozné). No a protože bylo krátce po poledni, tak jsem se rozhodla se trochu projít po "centru". Nechtěla jsem chodit nijak daleko, takže jsem začala na náměstí Svobody, kde je teď nově cosi ve tvaru náboje a mají to být hodiny (více třeba zde).

Abych byla upřímná, nevypadá to tak zle, jak jsem čekala. A je to menší, než jsem čekala. Tak jsem se to snažila vyfotit (kolem hlouček lidí) a najednou slyším onu osudnou otázku "Už vám bylo 18?" Vždycky jsem v pokušení odpovědět, že ne. Nicméně tentokrát se ptal takový poměrně sympatický mladík, tak jsem ani moc neprotestovala. Naštěstí jsem měla požadovaného operátora a dokonce i tarif, tak byl asi spokojen a pak se mi zeptal, co si myslím o tom výtvoru (on sám o tom řekl, že to vypadá jako obrovský vibrátor :D). Tak jsem mu řekla, že to není tak hrozné. A on, že to má ukazovat hodiny, jestli bych z toho poznala, kolik je hodin. Tak jsem se nenápadně rozhlédla po okolí, protože v centru města většinou bývají někde hodiny - no a taky, že jo, tak jsem mu to naprosto suverénně řekla. Bylo vidět, že ho to zarazilo, ale pak si těch hodin všimnul taky... No, aspoň byl milý a trochu jsem si popovídala. Občas vidím tyhle (já nevím, jak to jejich povolání nazvat) a mám chuť utéct, a to se mi nemusí ani na nic ptát.

Pak jsem se ještě trochu procházela (ale ne moc daleko), zašla jsem se ještě jednou podívat, jak to vypadá s frontou na šalinkartu (pořád stejně). Tak jsem usoudila, že by to pro dnešek stačilo a vydala jsem se zpátky na kolej.

Celkově to byl příjemný den. Je to i počasím, ale třeba i tím, že tu mám od všech klid :D Za chvíli vyrážím na párty a zítra zas do školy.


Ráno nad Brnem

20. září 2010 v 7:10 | Fantaghira |  Česká republika
Dneska mě čeká první den školy. Divné, že? No a vzhledem k tomu, že ještě nemám úplně propočítané, kdy mám vstávat, tak jsem vstala dřív, než jsem musela. Zato jsem si vyfotila výhled z našeho balkónu na Brno, tak sem teď fotky dávám.
Odpoledne se chystám do města, tak budu jako správný turista fotit :D Takže se můžete těšit na další fotky z Brna a možná i moje vykecávání o škole :)

Kdo uhodne, kde bydlím, má u mě malé ale zato naprosto bezvýznamné plus. Tak co, Brňáci?

Sen

17. září 2010 v 23:32 | Fantaghira |  Téma týdne
S mými sny se to má tak - zpravidla si je nepamatuju. Ráno se vzbudím (jsem vzbuzena budíkem) a asi tak vteřinu vím, co se mi zdálo. Pak to zapomenu a zůstane mi jen takový divný pocit. Pocit, že jsem si říkala, že takový sen přece nemůžu zapomenout. Pak se ale občas stane, že si sen zapamatuju. Následují dvě možnosti - první z nich je ta, že zhruba do hodiny ani nevím, že se mi něco zdálo. Druhá je, že ten sen nezapomenu (ale takové mám asi jen dva).

Před časem jsem se ráno vzbudila s tím, že se mi zdál tak šílený sen, že ho nesmím zapomenout, tak jsem si ho zapsala. Chtěla jsem ho sem napsat, ale teď už mi tak šílený nepřijde. Hlavně už není aktuální.

Nevím, jestli si moje podvědomí nějak uvědomilo, že současné téma týdne je sen, ale včera jsem se vzbudila a svůj sen si zapamatovala. Nutno upozornit, že když už si sen zapamatuju, tak to pak stojí za to. A co že se mi to vlastně zdálo?


Poznámky z dějepisu

15. září 2010 v 21:20 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Teď jsem se prohrabávala starým sešitem (jeden sešit na všechno) a zjistila jsem, že občas tam jsou docela poklady. Co mě pobavilo nejvíc byly moje poznámky z dějepisu. Já totiž na psaní poznámek z dějáku už totiž dávno rezignovala. Jenže tenhle rok k nám přišla nějaká kontrola bůhví odkud a chodila na nějaké hodiny do různých tříd. A i na nás došlo. Přišli k nám na dějepis. Nutno říct, že v životě jsme nebyli tak hodní. Nikdy předtím jsem neviděla kluky, že by měli něco jako sešit. A asi poprvé jsme byli všichni přezutí. Učitel z toho měl možná trošku nervy (určitě je měl :D). Zpravidla hodiny s ním probíhaly tak, že si sedl a celou hodinu četl poznámky, které se opravdu nedaly zapisovat, prtože je říkal moc rychle. Tentokrát si to rázoval před tabulí, měl připravenou prezentaci v powerpointu, dokonce některé věci opakoval a ptal se nás, jestli tomu rozumíme nebo jestli k tomu máme nějaké otázky. Já jsem si samozřejmě ani tentokrát nehodlala něco psát, ale vypadalo by to blbě, tak jsem dělala, že si pilně zapisuju (naštěstí drahou inspekci ani nenapadlo, aby někomu kontrolovali sešity). Jak zápisky dopadly se můžete podívat níže. Jenom doufám, že to po mně přečtete. Mohla bych to přepsat, ale ztratilo by to svoje kouzlo :)


Srážka s Maďarem

13. září 2010 v 20:58 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Tak tenhle den už nikdy! Strávila jsem několik hodin na cestě do Brna a dalších několik hodin na zpáteční cestě. Ale abych začala od začátku. Dneska jsem potřebovala do Brna vyřídit si cosi ohledně koleje. Ráno jsem vstávala v pět, takže jsem byla po celý den vysoce funkční :D Měla jsem naprosto geniálně naplánovanou cestu. První problém přišel v Praze. Do Prahy jsem totiž nejela Student Agency, ale "normálním" ČSAD. A když jsem zjistila, že s ním můžu dojet až na Florenc a nebudu muset jet kus metrem, zajásala jsem. Podle jízdního řádu to vypadalo, že kdybych jela metrem, tak to časově vyjde nastejno. Jenže to mi nikdo neřekl, jak moc bude ucpaná Praha... Řeknu to asi takhle - na Florenc jsme měli dojet v 8.00, v 8.30 mi měl odjíždět SA do Brna. Pohoda - půl hodiny čas... Jenže my místo půl hodiny projížděli Prahou hodinu, takže v 8.30 jsem vystupovala na Florenci. Okamžitě jsem zbystřila žlutý autobus a letěla k němu.

"Odjíždíte teď v půl?" ptám se stevardky. Odpověděla, že ano, tak se mi ulevilo, ale pak se podívala na lístek a říká: "Ale do Karlových Varů, do Brna je ten vedle."

Takže jsem letěla k vedlejšímu autobusu. Naštěstí jsem to stihla a do Brna jsem se dostala včas.

Co se dělo v Brně není tak zajímavé, abych to rozepisovala (ani se mi nechce to rozepisovat).

Z Brna jsem měla jet v 14.30, ale trochu jsem se zakecala a nestíhala jsem. V praxi to znamenalo, že v 14.32 jsem vystupovala z tram- pardon, šaliny. Přemýšlela jsem, jestli to má cenu, ale nakonec jsem letěla k autobusu. Přilítla jsem tam a stál tam nějaký autobus Budapešť - Praha. Nezdálo se mi to, tak jsem se zeptala nějaké paní a ta mi potvrdila, že je to ten, co měl jet v půl, že má zpoždění. Tak se mi ulevilo. Nastoupila jsem do autobusu a asi jsem se nějak špatně dívala na ty čísla nad sedačkami a usoudila jsem, že mám sedět vedle nějaké holky, která tam ale měla rozložené věci. Řekla jsem jí, že tam mám asi sedět, ale ona mi odpověděla jakousi hatmatilkou a ukazovala na číslice nad sedačkou. Pak mi něco řekla dívka naproti přes uličku - sice jsem jí nerozuměla, ale usoudila jsem, že to bylo česky. Pak jsem si všimla i já, že ty čísla budou asi jinak. Omluvila jsem se té holce přes uličku a sedla si na svoje místo. Po cestě jsem pak zjistila, že obě ty dívky se spolu baví stejnou hatmatilkou a vzhledem k tomu, že autobus jel z Budapeště, tak jsem usoudila, že jsou Maďarky. No nevadí - hlavně když jsme si rozuměli :D

V Praze jsem letěla na metro. Teda nejdřív jsem si letěla koupit lístek a když jsem u toho byla, tak jsem si přibrala i bagetu, protože jsem zjistila, že jsem celý den nic nejedla. Následně jsem zjistila, že vchod do metra B je zavřený, takže jsem se musela vrátit na Cé a odtamtud teprve na Bé. To už jsem měla zase nervy, že nestíhám. Nicméně na Zličín jsem se dostala v 17.45 (autobus měl odjíždět v 18.00). Lístek jsem neměla, tak jsem se šla zeptat, jestli mají v autobuse nějaká volná místa - prý je obsazeno, ale možná někdo nepřijde. Na volná místa jsme tam čekali čtyři a já už si živě představovala situaci, kdy bude jen jedno místo volné a my se o něj popereme. Nakonec se našla volná místa pro všechny. Naštěstí - protože já tím autobusem potřebovala jet, abych stihla další autobus a od toho ještě další, který zajíždí do té díry, kde bydlím.

Když se nad tím tak zamýšlím, tak nejdéle jsem na jednom místě čekala 15 minut, a to teď zpátky na Zličíně... Já měla takové neuvěřitelné štěstí, že jsem to všechno stihla... Asi bych nad tím už neměla přemýšlet.

Jo, a na otočku do Brna už nikdy nejedu :D



P.S.: Ten článek po sobě odmítám číst, takže mi odpusťte možné překlepy a další chyby.

Pivo aneb rádoby fraška o jednom obrazu

10. září 2010 v 9:31 | Fantaghira |  Píšu...
POSTAVY:
Albert - nejstarší syn Dona Daniela
Božka - dementní dcera Dona Daniela
Celestýna - snoubenka Alberta
Don Daniel - majitel rodinného podniku

OBRAZ 1

Obývací Pokoj

Velký pokoj se spoustou obrazů. Na zemi leží koberec. Uprostřed místnosti je pohovka, v koutě klavír. U klavíru sedí Božka a hraje.

Náhle do pokoje vběhne Albert.

Albert: Pivo, pivo, pivo? Kde je pivo?

Božka přestane hrát a otočí se na svého bratra.

Božka: Vylila jsem ho do záchoda.

Albert: Cože??? Ty jsi- (je přerušen příchodem Celestýny)

Celestýna: Kde je pivo?

Albert: (ukáže na Božku) Moje dementní sestra ho vylila do záchodu.

Celestýna: Boženo!

Božka: Alkohol škodí zdraví.

Do místnosti vchází Don Daniel.

Don Daniel: Co je to tu po ránu za povyk?

Albert: (ukáže na Božku) Moje dementní ses-

Don Daniel: No tak! Nemluv tak o své sestře!

Albert: Moje... ehm... sestra ho vylila do záchodu.

Don Daniel: (překvapeně nadskočí) Cože? Všechno?

Božka: Ano, alkohol škodí zdraví.

Don Daniel: Ale dítě moje dementní - tady tohle (rozpřáhne ruce) je naše živobytí - náš pivovar.

Don Daniel se kácí k zemi. Albert s Celestýnou k němu běží a snaží se ho přivést k vědomí, zatímco Božka pláče v koutě.

Vražda z milosti

8. září 2010 v 22:25 | Fantaghira |  Píšu...
Postihlo mě nějaké (mo)mentální šílenství a napsala jsem něco...hm...něco... Něco, co ani nevím, jak nazvat. Dalo by se říct, že strukturu to má jako text písně, ale tak bych to rozhodně nenazvala. Do básně to má ještě dál, tak tedy vážně nevím. No, ale napsala jsem to a teď to dávám sem, ať je to, co je to :)

Vražda z milosti
Zemřel jsi,
ale pořád mě pronásleduješ.
Zemřel jsi,
ale neodpočíváš v pokoji.
Za co se mi mstít chceš?
Za ten nůž v zádech?
No tak, přiznej si to -
to byla přece laskavost.

Vražda z milosti.
Vražda z milosti.
Bylo hned po tobě.
Byla to vražda z milosti.

Zemřel jsi
a já teď drhnu flek na koberci.
Zemřel jsi
a já už tě vidět nechci.
Mrtvoly patří do hrobu,
proč tam teda nezůstaneš?
Tak dej mi pokoj,
vždyť
to byla přece laskavost.

Vražda z milosti.
Vražda z milosti.
Bylo hned po tobě.
Byla to vražda z milosti.

Vražda z milosti…

Poprvé

7. září 2010 v 10:15 | Fantaghira |  Téma týdne
Upozornění: následující článek není o mně. Ne tak docela.

Poprvé se nadechnout. Poprvé zakřičet. Poprvé se napít. Poprvé se počurat. Poprvé plakat. Poprvé se pokakat. Poprvé vzbudit maminku uprostřed noci. Poprvé vzbudit tatínka uprostřed noci. Poprvé se zasmát. Poprvé udělat krok. Poprvé říct slovo. Poprvé říct větu. Poprvé rozbít maminčinu oblíbenou vázu. Poprvé dostat na zadek. Poprvé jít do školky. Poprvé se zamilovat. Poprvé přečíst slovo. Poprvé napsat slovo. Poprvé jít do školy. Poprvé dostat jedničku. Poprvé přečíst knihu. Poprvé zapomenout na domácí úkol. Poprvé dostat dvojku. Poprvé jet na tábor. Poprvé jet do zahraničí. Poprvé letět letadlem. Poprvé vidět moře. Poprvé se napít moře. Poprvé dostat trojku. Poprvé dostat vynadáno za špatné známky. Poprvé se vážně učit. Poprvé koupit dárek k vánocům. Poprvé dostat neštovice. Poprvé se stěhovat. Poprvé dostat poznámku. Poprvé dostat dvojku na vysvědčení. Poprvé jít na pohřeb. Poprvé jet na školu v přírodě. Poprvé políbit. Poprvé se rozejít. Poprvé nenávidět. Poprvé nenávidět svoje rodiče. Poprvé si obarvit vlasy. Poprvé radikálně změnit svůj hudební styl. Poprvé se opít. Poprvé si zakouřit. Poprvé se pozvracet. Poprvé jít za školu. Poprvé mít sex. Poprvé jet sám/sama do zahraničí. Poprvé letět přes oceán. Poprvé mít vlastní zvíře. Poprvé omdlít. Poprvé najít čtyřlístek. Poprvé řídit auto. Poprvé nacvičovat na maturitní ples. Poprvé mít maturitní ples. Poprvé vyplnit přihlášku na vysokou. Poprvé psát přijímačky na vysokou. Poprvé odmaturovat. Poprvé být přijat/a na vysokou. Poprvé jet na zápis. Poprvé nejít 1. září do školy. Poprvé...
Jaké poprvé bude to další?

Mallorka část 6

5. září 2010 v 22:02 | Fantaghira |  Cestovatelské
Konečně jsem se dostala k sepsání poslední části o cestování po Mallorce. Část šestá, výlet pátý, datum: 16.8. Hlavním cílem tohoto výletu bylo dostat se na oběd do Capdepery, města na severovýchodě ostrova, kde už máme oblíbenou restauraci. Cíl super, ale jak to spojit s nějakým výletem v okolí?
Nakonec jsme začali v Artá, jiném městečku kousek od Capdepery. Než se ale dostanu k fotkám z Arty, tak sem dám ještě jednu - značku vyfocenou po cestě. Předpokládám, že to je obdoba české "Pozor jelen" (jo, takhle se ta značka nejmenuje, ale všichni snad víte, co myslím) - nicméně zajímalo by mě, co za zvíře je na téhle fotce, jako jelen mi to totiž nepřijde :D

Mallorka část 5

3. září 2010 v 15:10 | Fantaghira |  Cestovatelské
Předposlední, aspoň myslím, část fotek z Mallorky. Tentokrát o hlavním městě Mallorky - Palmě (celý název Palma de Mallorca), kam jsme jeli 15.8. večer.
Nebudu vás zdržovat tím, jak jsme tam přijeli a jak jsme zaparkovali.
Svou procházku po Palmě jsme začali tradičně u katedrály La Seu (katedrála světla), která stojí kousek od nábřeží a je jednoduše nádherná.

Bouřka

2. září 2010 v 11:16 | Fantaghira |  Téma týdne
Původně jsem chtěla napsat nějakou básničku, ale moje slepé básnické střevo vyrazilo kamsi na dovolenou. Mám pocit, že na Galapágy, ale tam už je možná můj mozek? Ale to odbočuji - měla to být básnička, je to něco mezi básničkou a jakýmkoliv jináým útvarem, ale obsahu v tom je asi tak jako v průměrné dadaistické básni (Znáte třeba Košilela od Morgensterna? Ne? Tak nic...)

Bouřka
Hromy a blesky. Hromy a blesky. Hromy a...
Počkat! Nemá to být jinak? Ach ano! Světlo je rychlejší než zvuk.
Blesky a hromy. Blesky a hromy... Ale to nezní tak hezky.
A co ještě? Vítr a déšť.
Provazce vody bičují okna, vítr ohýbá stromy, blesky sjíždějí po obloze, hrom se rozléhá krajinou.
Bouřka.
Hlavně neběhejte po poli se železnou tyčí - uhodí do vás blesk. Neschovávejte se pod nejvyšším stromem v lese a následně se na něj nesnažte vylézt. Se železnou tyčí. Víte co? Nechoďte ven se železnou tyčí.
Varování ministerstva zdravotnictví: Blesky mohou ukrátit váš život. Obzlášť chodíte-li ven se želenou tyčí.