Prosinec 2010

Když mráz čaruje

31. prosince 2010 v 15:46 | Fantaghira |  Česká republika
Konečně mám chvilku času před tím, než půjdu pomáhat dělat chlebíčky.
Včera tu všechno vypadalo, jako by tu v noci prošel Mrazík se svou berlou Mrazilkou (Mimochodem, dívali jste se na Mrazíka?). Ještě ke všemu bylo modré nebe a svítilo sluníčko. Idylka, jaká už dlouho nebyla. Sice byla taky pěkná zima, ale neodradilo mě to od toho, abych vzala foťák a šla ven fotit. Pravda, vrátila jsem se s naprosto promrzlými prsty, ale myslím, že to stálo za to.


London: Co se jinam nevešlo II

30. prosince 2010 v 15:17 | Fantaghira |  Cestovatelské
Dneska ráno jsem nafotila krásné zimní fotky, ale protože jsem chtěla mít Londýn hotový do konce roku, tak sem dnes dávám poslední výběr fotek z Londýna. Zimní fotky dodám možná zítra nebo až příští rok (podle toho, jak budu mít čas).
Ale teď už pojďme na Londýn. Popisky jsou opět u fotek.

ŘetězáčeQ

29. prosince 2010 v 11:41 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Řetězáky a obdobné věci zpravidla ignoruju. Ale pokud obsahují nějaké normální otázky, nad kterými se musí člověk trochu zamyslet, pak to může být dobrý nápad. Tenhle řetězák vytvořila Venom a zaujal mě natolik, že jsem si ho vyplnila. Aspoň se o mně něco dozvíte :)

1. Co má znamenat tvá přezdívka?
Princezna Fantaghira byla má oblíbená dětská pohádka. No, pohádka - bylo to několik filmů a vždycky je dávali po asi půlhodinových částech, takže z toho udělali skoro seriál. Nedávno jsem to viděla znovu a musela jsem se tomu strašně smát. Ale stejně má pořád svoje kouzlo.

Vánoce

28. prosince 2010 v 14:50 | Fantaghira |  Ostatní
Tak se mi podařilo úspěšně se vyhnout psaní o mých Vánocích. Sama nevím, jak jsem to udělala, ale stejně nebylo o čem psát. Na Štědrý večer jsem měla kapra, nezabodla si žádnou kost do krku, dostala jsem dárky a dívala jsem se na Tři oříšky pro Popelku. Takže nic zvláštního... Dodávám proto raději fotky ze Štědrého dne, snad toho poví víc než já :D


Kobyly ve sněhu

27. prosince 2010 v 12:14 | Fantaghira |  Živočichové
Dneska ráno si matinka má drahá vzpomněla, že by potřebovala vyfotit kobyly, aby mohla udělat PFko. Jinými slovy - já je vyfotím a pak to PFko udělám... Což o to, normálně by mi to nevadilo. Ale ráno tu sněžilo a byl pěkný mráz a zkuste si to klečet v půl metru sněhu a zmrzlými prsty se snažit zachytit okolo lítající tři zrzavé potvory. Nakonec se něco povedlo. Udělala jsem asi 150 fotek, z toho jsem půlku rovnou smazala a druhou půlku se snažila oříznout, doostřit, přidat jas... A z toho jsem vybrala pět fotek (nebyl to zas takový problém), které si myslím, že se mi povedly nejvíc.

London: Co se jinam nevešlo I

26. prosince 2010 v 11:45 | Fantaghira |  Cestovatelské
Londýna už mi zbývá jen málo fotek a proto to vyřeším dvěma články s názvem 'Co se jinam nevešlo'. Jsou to fotky zajímavých míst, na které se mi ale nechce plýtvat celým článkem. Fotky nejsou nijak rozdělené, je to jen podle toho, jak jsem to nahrála. Povídání bude u fotek, protože takhle obecně nic neřeknu :)

Vánoční přání

23. prosince 2010 v 21:58 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Přiznám se, že první vánoce jsem měla už dneska. U mojí pražské babičky totiž chodí Ježíšek vždy už 23.12. Nedostala jsem tam nic speciálního. Ale dopoledne jsem si prošla vánoční Prahu, samozřejmě jsem měla ráno trochu stresovou situaci, kdy jsem vůbec nestíhala, takže foťák zůstal doma. Škoda. Také jsem po dlouhé době viděla orloj. Na druhou stranu byla strašná mlha, že z Karlova mostu nebyl vidět chrám sv. Víta. To se mi ještě nestalo :D
Ale kvůli tomu nepíšu. Ráno jsem ještě stihla vzít ven svého psa (a to jsem foťák nezapomněla), takže teď jsem z těch fotek sesmolila jakés takés přání. Opravdu nemám sílu na to, abych dělala jiné, takže vám bude muset stačit tohle:
PF
Happy and merry!

Koně

22. prosince 2010 v 10:39 | Fantaghira |  Kreslím...
Jelikož jsem chudý student, rozhodla jsem se, že kamarádce nakreslím k Vánocům koně. Teprve se čtvrtým jsem byla spokojená. A protože kdybych kreslila pořád jednoho koně, tak mě to nebaví, vznikly čtyři různé obrázky. Všechno jsem dělala podle předloh, ale už vám nepovím jakých. Je to podle nějakých fotek na deviantartu nebo co mi našel google. Pokaždé hledám inspiraci někde jinde...

(Vá)Noční Brno

21. prosince 2010 v 18:43 | Fantaghira |  Česká republika
Dobře, není to úplně noční Brno, spíš večerní, ale nic to nemění na tom, že to je Vánoční. Konečně jsem se totiž dneska dokopala k tomu, abych šla nafotit nějaké vánoční fotky. Také jsem se dneska poprvé po dlouhé době nemusela učit. Všechny další zkoušky mám až po Vánocích. Přes den jsem nakupovala dárky a teď, večer, jsem jela do města fotit. Sice mám trochu zmrzlé nohy, ale konečně jsem nasála tu správnou Vánoční atmosféru, která se mi doteď vyhýbala.

Drahý Ježíšku

19. prosince 2010 v 19:09 | Fantaghira |  Téma týdne
Drahý Ježíšku,
já vím, že jsem hnusná, zlá a sobecká, ale tak to prostě je, a ty se s tím budeš muset smířit. Nebudu ti proto psát, že si k Vánocům přeju světový mír a aby všichni žili šťastně až do smrti, když to není to, co si v hloubi srdce skutečně přeju.
Já bych totiž chtěla bych Sauronův Prsten Moci, s jehož pomocí bych ovládla svět a stala se strašlivou a krutou vládkyní.
Chtěla bych Potterův neviditelný plášť. Může se to zdát zbytečné, když budu mít Prsten, ale přece jenom si nejsem jistá, jestli mě Prsten dokáže skrýt před Smrtí, zatímco u pláště jsem si tím jistá.
A taky bych chtěla bych Mrakoplašovo Zavazadlo z myslícího Hruškovníku. Aspoň už bych nikdy nemusela tahat kufry ručně. Ano, taky jsem líná...
Víš, Ježíšku, z těchhle posledních tří věcí by mi stačila aspoň jedna. Jsou seřazené podle toho, jak moc bych je chtěla, takže se podle toho můžeš zařídit. Kdyby bylo nejhůř, spokojila bych se jen se Zavazadlem. Samozřejmě úplně nejlepší by bylo, kdybys mi přinesl všechno. Vím, že toho budeš mít na Štědrý den dost, ale opravdu bych ocenila, kdyby sis na mě vzpomněl. Pokud mi nepřineseš Prsten ani Plášť ani Zavazadlo, napíšu příští rok Santovi. Sice ho nemám ráda, ale pokud jde o Miláška, zkusit se má všechno.
Přeji Ti krásné Vánoce a šťastný nový rok!
Hnusná, zlá, sobecká a líná Fantaghira

London: Procházka podél Temže

18. prosince 2010 v 9:55 | Fantaghira |  Cestovatelské
V tomhle článku vám chci ukázat fotky různých míst, která můžete najít, když půjdete podél Temže. Sama jsem šla pěšky celou cestu od Houses of Parliaments až k Tower Bridge a byla jsem občas až překvapená, co všechno jsem po cestě potkala. Podél Temže vede přímo cesta pro pěší. Na pár místech se od Temže trochu odklání, ale vždy se tam pak vrací. Jižní břeh jsem prošla celý, ten severní vždycky jenom k St. Paul's Cathedral, pak jsem pokračovala přes Fleet Street a na Trafalgar Square, ale ta cesta podél Temže tam je.
Takže co všechno můžete potkat, vydáte-li se cestou podél Temže (Thames Path).

Vánoční stromeček

14. prosince 2010 v 18:04 | Fantaghira |  Kreslím...
Takový pokus o originální vánoční stromeček do soutěže v AK. Řekla jsem si, že když už jsem se tam dostala, tak proč to nevyzkoušet. Původně jsem myslela, že se zůčastním jenom fotografie (ohňostroj), ale do Silvestra daleko a mně to nedalo... Na psaní nemám čas, tak jsem se pokusila nakreslit ten stromeček. Nejdřív jsem chtěla nějaký normální, ale vůbec mi to nešlo, takže to dopadlo zase úplně jinak, než jsem zamýšlela. Ale s výsledkem jsem spokojená :)

Pozn.: Není to skenované, jen focené, proto je to možná takové podivné...
Vánoční stromeček
P.S.: Sice to s tímhle vůbec nesouvisí, ale musím se pochlubit. Dnes jsem úspěšně složila svou první zkoušku na VŠ :)

London: London Eye

12. prosince 2010 v 12:21 | Fantaghira |  Cestovatelské
Jsou tu další Londýnské fotky. Tentokrát to bude nejvyšší vyhlídkové kolo na světě - London Eye. Bohužel jsem na něm nikdy nebyla. Když jsem byla v Londýně porpvé, chtěla jsem tam jít, a pak jsem viděla tu frontu čekajících lidí a přešlo mě to. Ale seshora musí být úžasný výhled. Hlavně večer.
S London Eye nemám žádné veselé zážitky, takže dneska to bude hlavně o fotkách.

Na téma 'Můj vzor'

11. prosince 2010 v 10:06 | Fantaghira |  Téma týdne
Když jsem viděla nové téma týdne, protočila jsem oči a řekla jsem si, že to zase nic nenapíšu. A jak vidíte, nevydržela jsem to a píšu.

Když jsem byla malá, měla jsem spoustu vzorů. Povětšinou to byly herečky nebo zpěvačky. Byly to takovéty stavy, že jsem je šíleně zbožňovala a chtěla jsem být jako ony. Přitom o měsíc později jsem zase zbožňovala někoho jiného.

Teď je to jiné. Ano, je spoustu lidí, které obdivuju. J.R.R. Tolkiena obdivuji za to, že dokázal vymyslet celou Středozemi a napsat tolik úžasných knížek. Charlese Darwina obdivuji za to, že zveřejnil 'O původu druhů' a stál si za tím i přes to, že tato kniha vyvolala v té době rozsáhlé diskuze a pobouřila mnoho lidí (a církev). Tima Burtona obdivuji za jeho šílenou a nekonečnou fantazii, i přes to, že někteří říkají, že jeho filmy jsou si až příliš podobné. A abyste neřekli, že neobdivuji žádnou ženu, tak uvedu, že obdivuji britskou královnu Alžbětu II., která ve svých 84 letech stále vládne Británii a neplánuje odchod na odpočinek (alespoň o tom nic nevím). Obdivuji spoustu dalších lidí - kdybych je tu měla všechny vypsat, tak tenhle článek nedopíšu do konce tohoto týdne, takže už bych ho nemohla zařadit do tématu týdne.

O co mi ale jde? Jde mi o to, že všechny ty lidi obdivuji. Obdivuji a velice si jich vážím. Ale nikdo z nich není mým vzorem. Já nechci být jako někdo, kdo už tu byl přede mnou. Nemám potřebu dokázat něco, co už dokázal někdo přede mnou. Já chci být sama sebou, chci překvapit samu sebe tím, co všechno dokážu. Ale chci to udělat sama. Nemám potřebu mít na zdi nad postelí vyvěšený obraz Charlese Darwina (nebo kohokoliv jiného) a každý den se na něj dívat a říkat si, že chci být jako on. Samozřejmě, že nemusím být přesně jako on, ale vybrat si z jeho života pár mezníků, kterých bych také chtěla dosáhnout, ale já si radši nastavím vlastní cíle. Jak říkám nechci kopírovat ničí život, chci žít ten svůj.

Mít vzor je sice hezké, ale není lepší, když jsme sami sebou?

Kam spěje tenhle svět

9. prosince 2010 v 19:48 | Fantaghira |  Píšu...
koušu si spodní ret
kam spěje tenhle svět

jednou se na vás usměje
pak vám dá odvar z oměje
někdy s vámi brečí
ale rány nikdy nevyléčí

kde jsou ty klidné dny
kdy snili jsme své sny
už není čas na snění
ale příliš pozdě je na bdění

kam spěje tenhle svět
koušu si horní ret

Před třiceti lety...

8. prosince 2010 v 16:35 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Před třiceti lety byl v New Yorku zavražděn jeden ze členů Beatles - John Lennon. Normálně by mě asi ani nic takového nenapadlo zmínit, ale vzhledem k tomu, že jsem se včera celý den učila a k tomu poslouchala Beatles, mě to napadlo hned, jak jsem zapnula internet, otevřel se mi seznam a vykouknul tam na mě právě John Lennon.

Nechci tu psát žádné informace o jeho životě a o tom, jak zemřel. To si můžete kdekoliv najít. Spíš tu zkusím krátce napsat o tom, proč Beatles poslouchám.

Je to zvláštní. Dřív jsem Beatles nijak zvlášť ráda neměla, ale v posledních měsících jsem je začala poslouchat stále častěji a vyvrcholilo to včera, kdy jsem je poslouchala celý den. Nejsou mojí nejoblíbenější skupinou, ale jejich písničky jsou takové klidné, melodické a uklidňující, což obzvláště v posledních hektických dnech oceňuji. Proto se i vy na chvíli zastavte, pusťte si následující písničku, zaposlouchejte se do ní a uctěte tak památku muže, podle kterého jsou mimojiné pojmenovány i brýle :)


London: St. Paul's Cathedral & Millenium Bridge

7. prosince 2010 v 10:42 | Fantaghira |  Cestovatelské
Říkala jsem si, že bych sem ty Londýnské fotky mohla dávat v nějakém určitém intervalu, třeba po týdnu. Pak jsem ale usoudila, že na to už je pozdě a že bych na to stejně vždycky zapomněla. Přiznám se, že teď se tu možná Londýn bude objevovat o něco častěji, protože jsem se začala učit na zkouškové. Ale není to tak, že bych vás šidila. Já si u psaní těchto článků krásně odpočinu a plně se soustředím na něco jiného než učení.
Dnes se tedy podíváme na St. Paul's Cathedral, kterou jsem vzala dohromady s Millenium Bridge. Na Millenium Bridge zase není tolik co fotit a vzhledem k tomu, že vede přes Temži právě k St. Paul's Cathedral, tak si mohu dovolit dát je do jednoho článku.
Popisky dám zase přímo k fotkám. Jinak jdou krásně rozlišit letní fotky (slunečné, modré nebe) a fotky Velikonoční (ty šedivé), tak můžete porovnat St. Paul's cathedral při jasném nebi a při nebi zataženém :)

Moje oblíbená inkoustová kniha

5. prosince 2010 v 11:10 | Fantaghira |  Téma týdne
Moje oblíbená knížka. Hned na úvod bych chtěla říct, že nemám jednu oblíbenou knížku, je jich mnoho, ačkoliv pár jich je o něco výš než ostatní. Mohla bych tu dlouze rozepisovat seznámení s Pratchettem a jeho knihami. Tím, jak jsem ho začala číst vlastně naprostou náhodou. Mohla bych tu psát o Tolkienovi, Hobitovi, Silmarillionu, Húrinových Dětech a trilogii Pán Prstenů. Já se ale rozhodla udělat reklamu jiné trilogii, v Čechách docela neznámé (nebo hodně málo známé). Jedná se o tři knihy z pera spisovatelky Cornelie Funke - Inkheart, Inkspell, Inkdeath.

Inkheart
Poněvadž nerada píšu spoilery, tak jenom lehce naznačím, o čem je děj první z knih - Inkheart (Inkoustové Srdce).

Mo (Mortimer) se živí opravováním starých knih a žije sám se svou dcerou Meggie. Její matka se záhadně ztratila, když jí byly tři roky. Jedné noci se u jejich domu objeví záhadný Dustfinger, který zná Megiina otce a varuje ho před jakýmsi Capricornem. Mo a Meggie poté cestují na jih za tetou Elinor. Ale i přes to je vypátrají Capricornovi muži a odváží je do jeho vesnice v horách. Ukáže se, že je to kvůli Mortimerovi. Má totiž jednu schopnost, kterou už léta nepoužil a ani ji nechtěl už nikdy použít. Když čte knihy nahlas, věci a postavy z ní se stávají skutečností. Když byly Meggie tři roky, tak takhle vyčetl Dustfingera, Capricorna a jeho věrného následovníka Bastu z knihy s názvem Inkheart. Ale vždy, když jde někdo z knihy ven, jde i někdo dovnitř - to bylo důvodem zmizení Megiiny matky. Teď chce Capricorn vyčíst ještě jednoho svého "mazlíčka", nejděsivějšího a nejstrašlivějšího tvora vůbec.

Co se děje dál vám neprozradím. Řeknu jen, že je to plné zvratů, zrad, neočekávaných shledání a dalšího. Samozřejmě, že děj je mnohem složitější, než jak se mi to tu povedlo napsat a je tam mnohem více postav.
K Inkheart, a tím i k celé trilogii, jsem se dostala náhodou.

Oči

3. prosince 2010 v 22:13 | Fantaghira |  Ostatní
Vždycky mě fascinovaly oči. Tohle sice může znít divně, ale je to tak. Oči dokáží vyjádřit tolik emocí a často jediným pohledem vyjádříme víc než tisícem slov.
Nedávno jsem se pokusila vyfotit svoje oči a pak jsem fotky ještě upravovala ve PhotoFiltre. Teď se můžet podívat, jak to dopadlo. Nemá to vyjadřovat nic konkrétního. Spíš jsem si jenom tak hrála :)

Nejdřív ukázka toho, jak vypadá mé oko normálně (Je to hlavně kvůli barvě :) ). Jenom jsem tu přidala trochu kontrast a upravila ostrost. (Všechno to jsou výřezy, takže formáty jsou malé...)
oko

Bílý děs

1. prosince 2010 v 16:32 | Fantaghira |  Česká republika
Naštěstí jsem dneska měla ve škole jenom jedno cvičení a končila jsem ve čtvrt na jedenáct. Naštěstí proto, že jsem si nemusela projít tím bílým peklem, co je venku. Hezky to pozoruju z teplého pokojíku na koleji a doufám, že zítra ráno už sněžit nebude. Asi marně.
Nejspíš už jsem to někde psala, ale napíšu to klidně znova - nemám ráda zimu. Hlavním důvodem jsou nízké teploty ve spojení s mojí zimomřivostí. Je sice hezké vidět sníh, ale zrovna u tohoto zastávám zásadu "jednou a dost". Sněžilo už o víkendu, tak teď by to mohlo roztát a přijít jaro...

Tuhle písničku jsem si ve spojení se zimou prostě nemohla odpustit...