Kouření

15. března 2011 v 19:53 | Fantaghira |  Téma týdne
Já jsem zarytý odpůrce kouření. Nebo aspoň navenek...

Ke své první cigaretě jsem v podstatě přišla jako slepý k houslím. Bylo mi asi čtrnáct, šly jsme s holkama ze školy a tak nějak to vyplynulo. Dobře, sice bych si tehdy radši překousla jazyk, než abych přiznala, že nekouřím, ale říkala jsem si, že když kouří ony, tak to zase nemůže být tak hrozné. Tak se stalo, že jsem si občas zakouřila s nimi.

Pak jsem se dostala na tábor jako "vedoucí" (spíš takový pomocník; bylo mi patnáct), což byl problém. Problém v tom, že tam z vedoucích kouřili snad všichni. A tak jsem si občas dala s nimi. Rozhodně jsem neměla pocit, že bych byla závislá nebo tak něco. Vrátila jsem se domů a zase nekouřila.

Jenže pak začala škola, bylo toho na mě nějak moc, a tehdy jsem si koupila první krabičku. Velký zlom, protože když už nemusíte na nikom žebrat, tak vás to láká. Příšerně vás to láká. Ale stejně trvalo, než jsem se přiblížila ke konci. A když jsem se k němu dostala, tak jsem si nějak uvědomila, že to není to, co chci. Že je to blbost. Že si hraju na něco, co nejsem. Krabičku jsem dokouřila a můžu hrdě říct, že od té doby jsem si už žádnou nekoupila. Což samozřejmě neznamená, že jsem od té doby nekouřila.

Já jsem takový ten příležitostný kuřák, co vydrží rok nekouřit a pak za večer vykouří půlku krabičky. No co, když jdu do hospody a všichni kolem mě kouří, tak si dám taky (když mi někdo nabídne...). Navíc dát si k pivu cigárko je prostě lepší. Ale když jdu s někým, kdo nekouří, tak taky nekouřím, není to podmínka, je to možnost.

Je to zvláštní. Naposled jsem kouřila někdy, když jsme slavili maturitu. od té doby nic. Dokonce jsem tehdy donutila třídního zapřísáhlého nekuřáka (a to jako vážně, v životě bych si ho nedokázala představit, jak kouří, kdybych to neviděla), aby si taky zapálil. Ale to je trochu mimo.

Občas sice mám pocit, že teď bych si tak zapálila, ale většinou to hned přejde. Hlavně vím, že si nesmím koupit krabičku, protože by to mohlo špatně dopadnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 15. března 2011 v 20:17 | Reagovat

Vždy jsem byla proti kouření, ale jak jsem se začala pohybovat ve společnosti kuřáků, stala jsem se člověkem, který to trpí. Když to nekouří na mě, proč ne. Já si dám raději vodní dýmku, netvrdím, že je to zdravější, ale chutná mi to více než cigareta.

2 Krejdom Krejdom | Web | 15. března 2011 v 20:30 | Reagovat

Zajímavý příběh. Já jsem se zařekla, že nikdy kouřit nebudu a ani to nikdy nezkusím. A zatím se mi to daří, nikdy jsem neměla takovéto potřeby. A už vůbec ne kvůli kolektivu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama