Pravda o pekle

6. dubna 2011 v 17:26 | Fantaghira |  Téma týdne


Peklo. Když jsem se dozvěděl, co si vy lidé představujete pod pojmem peklo, musel jsem se smát. Čerti jako roztomilé potvůrky s rohy a ocasem, co v ruce drží trojzubec a skákají kolem kotlíků, kde se smaží nebohé duše. Možná, že kdybyste znali pravdu, neunesli byste to a skončili v blázinci. Ale víte co? Nějak se to dozvědět musíte.

První věc, které si v pekle všimnete, je bolest. Představte si tu nejhorší belest, jakou jste kdy zažili. A teď jí znásobte tak milionkr
át. Navíc vás nebolí jen nějaká část těla, bolí vás celé tělo. Visíte volně v prostoru a neodvažujete se pohnout, i když byste mohli, protože nejste připoutaní, ale máte pocit, že když se pohnete, bude to bolet ještě víc.
Pak bolest přestane a vy si všimnete druhé věci. Tou je křik. Křik tak strašný, že máte dojem, že cítíte, jak se vám rozechvívají kůstky v uších a jak zvuk putuje až k mozkovým buňkám. Tehdy si uvědomíte, že jeden z těch mnoha ječících hlasů je i váš. Chcete přestat, ale znovu se dostaví bolest.
Když i tahle vlna skončí, odvážíte se otevřít oči. Nikde nejsou žádné plameny, natož kotlíky, všechno kolem vás je jasně červené. Ta barva vás bodá do očí a vy máte pocit, že vám oči vytečou z důlků. Zavřete je a přijde další bolest. Všechno je dokonale načasované.
Bolest odezní a to vás dožene čich. Ucítíte nasládlou železitou vůni, ze které se vám dělá špatně. O vteřinku později si uvědomíte, že to je pach krve. Chcete se podívat na své tělo, ale nový nával bolesti vám to nedovolí. Tahle bolest trvá déle než ty předchozí a vy si říkáte, že to třeba skončí navždy, že umřete.
Bolest přestane a
vy si uvědomíte, že už jste mrtví a tahle bolest se bude opakovat už navždy. Podíváte se na své tělo, ale neuvidíte nic konkrétního; jen spoustu krve.
A znovu se objeví bolest.
Později přijde démon. Ano, démon, žádný čert, ačkoliv někteří démoni mají rohy nebo ocas, ale někteří zase mají šupiny nebo čtyři ruce. Démon vám dá nabídku - bolest přestane, když se stanete jedním z nich. Ze začátku odmítáte, protože si myslíte, že stále máte svou hrdost. Ale nakonec vás zlomí. U někoho to trvá déle, u někoho je to hned, ale nakonec všichni souhlasí.
Celého vás potopí do ještě teplé krve. Nějaký zbytek lidskosti ve vás zaváhá, ale teď vládne vašemu tělu strach a ten žádné zaváhání nepřipustí. Ponoříte se do krvavé lázně a cítíte, jak vaše tělo přímo nasává tu krev. Když vylezete, jste někdo jiný. Nemáte vzpomínky ani neznáte emoce. Ale démonem se stanete, až po své první oběti. Do té doby ve vás stále přetrvává o
na lidskost, byť hodně utlačovaná.
Většina těchto neúplných démonů jde, a bez zaváhání někoho zabije. Udržují se tak počty dospělých démonů, protože oni nejsou nesmrtelní a poslední dobou umírají stále častěji.
Ale jsou i neúplní démoni, ve kterých se najednou plnou silou projeví lidskost a oni nejsou schopni spáchat vraždu. Utečou a skrývají se ve světě lidí v hlubokých lesích. Obdařeni dlouhým životem, plní strachu a vzpomínek na peklo.
I já jsem byl jedním z utečenců. Byl, protože po čase mě našli lidé a ti se mě ujali. Naučili mě mluvit, chovat se jako člověk a dali mi lásku. Mé emoce se utopily v pekelné krvavé lázni, ale přesto jsem chápal, že se jim musím odvděčit. Pomáhal jsem jim s pracemi, jezdil na nákupy a zkrátka dělal, co bylo potřeba.
Čas plynul, oni zemřeli a já byl pořád stejně mladý. Ostatní lidé o mně začali mluvit jako o Ďáblovi a Pekelném stvoření. Ani nevěděli, jak blízko jsou pravdě. Odešel jsem dřív, než by mě zabili.
Potuloval jsem se světem
a abych se uživil, vyprávěl jsem pohádky. Ty pohádky s roztomilými čerty, které mi přišly tak směšné. Postupně jsem si je přizpůsoboval a upravoval, až z toho vznikla dostatečně upravená verze mého života. Nebo aspoň té části, co jsem si pamatoval.
Lidé za mnou často chodili a ptali se, jestli jsem opravdu byl v pekle. A já jim řekl, že ano. A oni se ptali, jestli je to tam opravdu takové, jak jsem vyprávěl. A já jim řekl, že ano. Lhal jsem jim. Pravda by je zničila.
Ale za ty roky mezi lidmi jsem si je oblíbil. Mají svoje chyby, ale to mám i já. A pak jsem začal cítit vinu. A tou to jenom začalo. Nejdřív to byla vina, pak bezmoc, pak smutek, pak láska. Všechny ty emoce se postupně vracely do mého zničeného těla a já je nedokázal kontrolovat. Proto jsem se rozhodl odčinit všechny své lži a vykřičet do světa pravdu o
pekle.
A teď, když jsem to udělal, jdu spáchat svůj poslední hřích.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Džafina Džafina | Web | 6. dubna 2011 v 17:43 | Reagovat

Páni, běhá mi z toho mráz po zádech, je to hodně zajímavé.

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 17:44 | Reagovat

Pěkný příběh. :-) Je to dobře napsané. :-) Akorát to vidím jinak. :-D

3 puppup puppup | Web | 6. dubna 2011 v 17:51 | Reagovat

Bohužel mne to nijak nepřesvědčilo, zdá se i to hodně strojené, ale nápad je dobrý :)

4 Sally Sally | 6. dubna 2011 v 17:53 | Reagovat

opravdu pěkně napsané :) :)

5 Blu Blu | Web | 6. dubna 2011 v 17:54 | Reagovat

Fakt úžasně napsané!

6 Jenny Jenny | Web | 6. dubna 2011 v 17:56 | Reagovat

Wau, jedním dechem... Z toho popisu až mrazno. Alespoň jsem si zapřemýšlela nad pojmem peklo a bylo to více než prospěšné.
Rozhodně neskončit v takovémto pekle.

7 KadetJaina KadetJaina | Web | 6. dubna 2011 v 18:07 | Reagovat

Auf, takový peklo je dost zajímavý a ani bych se nedivila, kdyby to tak bylo.
Ačkoliv podle mě se jde po smrti tam, kam si představujeme, že půjdeme...
Peklo mají všichni zkreslené podle pohádek a biblických příběhů... To je ten nedostatek fantazie ^V^. Podle mě jsou peklo český úřady :-D

8 Kiwi Kiwi | Web | 6. dubna 2011 v 18:28 | Reagovat

No jako příběh je to úžasné. Mohl by ses tím živit. A ten začátek s peklem je opravdu pravda. Akortá že s té bolesti nikdy nezbavíš.

9 Temný snílek Zdenina Temný snílek Zdenina | Web | 6. dubna 2011 v 22:14 | Reagovat

Velmi povedený příběh plný smutku, ale moc se mi líbil. Je to prostě pěkně napsané a všechno skvěle popsané, skoro by se tomu dalo ověřit.
Jen ta zmínka o té dohodě, že přestanou s mučením, když sám začneš mučit (u tebe: zabíjet), mi hodně připoměla Deana ze Supernatural, když byl v Pekle. :-)

10 Fantaghira Fantaghira | Web | 6. dubna 2011 v 22:26 | Reagovat

[2]: A o tom to je, že to každý vidí jinak :-)

[3]: Tak aspoň že ten nápad nebyl tak strašný. Ne vždy kždému všechno sedne...

[6]: Pro mě je peklo místo hrůzy, kde žádný rozumný člověk nechce skončit. A když se tak dívám na pohádky, tak mi to občas přijde vážně vtipné... Tohle je prostě moje peklo.

[7]: Jít tam, kam si představujeme by bylo fajn. Ale kdo ví, jak to vlastně bude...

[8]: Tak živit nevím... A právě že ta bolest vždycky na chvilku ustane, protože když bude pořád, tak časem trochu otupíš...

[9]: Ehm...*tváří se, že žádného Deana nezná* Dobře, možná jsem se trošičku inspirovala :-D

11 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 7. dubna 2011 v 18:32 | Reagovat

páni, tak tohle je vážně drsné, ale povedlo se ti to. krásně se to četlo. zajímavý je kontrast pohádkového vyprávění s obsahem. zajímavý příběh. líbí se mi na něm i to, že každý si peklo může představit jinak - ty jsi popsala asi to svoje... je zajímavé se nad tím zamyslet. asi jdu budovat to svoje ;)

12 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 7. dubna 2011 v 20:23 | Reagovat

Až příliš, příliš sugestivní. Ale výborné - samozřejmě, že (paradoxně chladivě) a nikoliv hřejivě. Začalo mi z toho být vážně trochu špatně... ale to byl záměr, že? :-)
I ty jedna, na žaludky malých stvoření líčíš pastě! :D

13 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 7. dubna 2011 v 20:24 | Reagovat

A představ si... Víš, co mi tu začalo hrát, když jsem psalo komentář? Anděl od pana Kryla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama