Kouzlo letní noci

6. května 2011 v 19:12 | Fantaghira |  Píšu...

Ležela na zádech a pozorovala hvězdné nebe. Její bílé šaty byly rozprostřené kolem jejího těla jako okvětní plátky a zářily do tmavé noci. Obličej měla ověnčený dlouhými černými prameny, které ostře kontrastovaly s bělostí šatů. V krajině ozářené hvězdami vypadala víc jako přízrak než člověk z masa a kostí. Vzduchem se linula vůně jahod a trávy. V dáli byl slyšet praskot ohně a křik dětí, které si užívaly tu jedinou noc, kdy nemusely jít spát. Ještě před pár lety by tam byla s nimi, skákala by přes oheň a zpívala oslavné písně letního slunovratu. Teď ale byla dospělá. A nejen to, byla vyvolená.
Jen jednou za sto let do jejich vesnice přicházel bůh v lidské podobě. Pokaždé si vyžádal jednu dívku, pannu, nejkrásnější z vesnice, která se měla stát jeho. Dívky po návratu do vesnice nikdy o noci strávené s ním nemluvily a celá noc zůstávala zahalená tajemstvím více než obvykle. Přesto se nebála, naopak byla až nečekaně klidná. Jako kdyby na tuhle noc čekala celý svůj život. Jako kdyby pro ní byla zrozená.
Uslyšela lehké kroky, jak se k ní někdo přibližoval. Zvedla hlavu a prohlédla si příchozího. Na hlavě měl nasazenou masku a tělo měl zahalené dlouhým pláštěm. Nepromluvil, jen k ní natáhl ruku, ale ona věděla, co má dělat. Vložila svou dlaň do jeho a nechala se jím vést.
Šli dál, dál od ohně a dál od lidí. Teprve když se krajinou nerozléhal jediný zvuk, zastavili. Cítila, jak jí buší srdce, když jí začal rozvazovat šněrovačku od šatů. Jeho prsty byly obratné a svědčily o létech zkušeností. Nic jiného by ani nečekala. Vzápětí se jí šaty svezly z ramen a složily se u jejích nohou. Zdálo se, jako kdyby si ji prohlížel a o chvíli později, zjevně spokojený s výsledkem, se sám začal svlékat. Netrvalo dlouho a byli oba nazí. Ani neměla moc čas obdivovat jeho svalnaté tělo, když se na ní vrhnul. Noc naplnilo jejich, stále se zrychlující, oddychování zakončené jediným dvouhlasným výkřikem.
Když vlahý vánek osušil jejich těla, zvedl se a začal se oblékat. Ona ho při tom sledovala, stále ještě trochu omámená předchozím zážitkem. Shýbnul se pro svůj plášť a otáčel se k odchodu, když ho zastavil její hlas.
"Počkej. Proč nemohu vidět tvou tvář?" Bylo vidět, že zaváhal, ale nakonec se rozhodl odpovědět.
"Stejně bys ji neviděla." Jeho hlas byl hluboký, sametový a hladil po duši. "Viděla bys tvář muže, kterého miluješ."
"Já nikoho nemiluju," zaprotestovala.
"Ale ano. Jen o tom ještě nevíš. Nech mě jít."
"Ukaž mi tu tvář."
"Nikdo by neměl znát, co ho čeká."
"Prosím."
"Nemohu." Klekl si k ní a v jeho hlase zaznívala bolest. "Už nemohu pozorovat všechny ty ženy, kterým se při pohledu na mě rozjasní tvář, když si uvědomí, kdo je jejich láska. Bolí mě to, protože já sám nikdy lásku neprožiji. Nežádej to ode mne."
"Jsem si jistá, že jednoho dne nějaká žena spatří tvou pravou tvář."
"Musím jít, blíží se svítání."
"Tak mi aspoň pověz své jméno."
"Buď opatrná. Dnes v noci se stalo něco vzácného a proto bys na ni nikdy neměla zapomenout." Zamračila se a nadechovala se k další otázce, ale to už si přehodil plášť přes ramena a rychlým krokem mířil na východ vstříct novému dni.
Sledovala jeho vzdalující se postavu i to, jak se na obzoru otočil a podíval se na ni. O chvíli později k ní s větrem doplula jeho slova. "Ještě se setkáme." Usmála se. Už věděla, čí tvář by pod jeho maskou spatřila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jaké místo bych vám měla představit ve fotoreportáži?

Dublin
Mexiko
Srí Lanka

Komentáře

1 xowe xowe | Web | 6. května 2011 v 21:25 | Reagovat

Ahoj máš moc pěkný blog. Prosím navštiv ten náš teprve s ním začínáme ale pomalu se už rozrůstá a my jsme rádi za každého kdo nás navštíví. Děkuji předem :))

2 Reina Reina | Web | 6. května 2011 v 21:50 | Reagovat

Čí? *psí oči*

...krásná povídka, mimochodem...

3 Reina-sun Reina-sun | Web | 7. května 2011 v 11:41 | Reagovat

Tedy, nádherně zpracované mé téma. Jsem mile překvapena, že povídka vyústila takto.
Jsem moc ráda, že sis vybrala z mých témat a za toto nádherné dílko dostaneš takovou maličkou odměnu :)

4 Zlatka Zlatka | Web | 7. května 2011 v 13:31 | Reagovat

Krásná povídka, krátká, ale obsahuje vše potřebné, aby čtenáře během pár chvil nadchla a pak ho nechala přemýšlet nad tím, kdo byl vlastně ten bůh a jak vypadal... ach ♥ :D

5 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 8. května 2011 v 12:25 | Reagovat

Velmi dobré!
Má to magii.
Samotné už mne napadlo psát o něčem trochu podobném, leč zcela jiném a už to mám i rozepsáno... :-) Začetlo jsem se přímo nenočně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama