Kterak jsem maturovala

9. května 2011 v 19:34 | Fantaghira |  Stalo se...
Protože tuším, že se blíží termíny maturit, rozhodla jsem se podělit o své loňské zážitky. Jenom upozorňuju všechny ty vystrašené, vystresované studenty před maturitou, že pokud se hlásí na vysokou, musí počítat s tím, že maturita se oproti naprosté většině zkoušek bude jevit jako procházka růžovým sadem. Nebo mně se tak jeví.
Ten článek bude trochu delší, ale nechce se mi to půlit.

Ještě před tím, než jsme dostali rozpis maturit, probíhaly živé dohady, kdy kdo bude (chce) maturovat. Většina lidí chtěla co nejdýl, aby měli o den víc na učení, já chtěla co nejdřív, abych se kratší dobu stresovala. Samozřejmě jsem šla až ve středu, což vzhledem k faktu, že naše třída maturovala od pondělka do středy, nebyla výhra. Ale aspoň jsem šla dopoledne a ne odpoledne. Ačkoliv z naší dopolední čtveřice jsem stejně měla chodit poslední. Když už nic jiného schytala jsem k sobě samé fajn lidi.

V pondělí bylo oficiální zahájení maturit, popřáli jsme si štěstí, vyvolení zůstali, zbytek odkráčel domů se doučit, co ještě nestihl. V pondělí večer přišla první zpráva - kamarádka to neudělala. Začala jsem pomalu panikařit, protože ona rozhodně nepatřila mezi ty, kdo by se na to vykašlali. Prý měla okno.
V úterý jsem panikařila stále víc, psala svojí kamarádce, která maturovala rok přede mnou, že to nikdy neudělám, načež jsem byla ujištěná, že musím a ať se uklidním! Odpoledne přišla další zpráva - vyhodili od nás další tři holky z biologie a třídní šprtka dostala čtyřku z chemie. Šly na mě mdloby. Biologii jsem sice neměla, ale chemii ano. Snažila jsem se uklidnit, myslet na něco jiného, ale večer jsem si šla lehnout s nepěkným pocitem.
Většinou si svoje sny nepamatuju, ale co se mi zdálo té noci, si pamatuju až moc. Vzbudila jsem se s hrůzou. Zdálo se mi totiž, že mi všichni gratulovali, jak jsem tu maturitu krásně udělala a jak to bylo skvělé, ale já jsem si v tom snu říkala, že si vůbec nepamatuju, že bych na té maturitě byla, že si mě museli s někým splést. Děsila jsem se okamžiku, až na to přijdou, rozhodnou se mě přezkoušet a zjistí, že nic nevím.
S velice pozitivními pocity jsem se tak vydala do školy. Pršelo a měla jsem zacákané silonky. Když jsem došla do školy, trochu jsem se uklidnila, dala jsem se do řeči s kamarádkou (J.). Ta měla chodit jako první, takže jsem pak měla vždycky patnáct minut na to, abych zjistila, jak hrozné to bylo. Společné jsme sice měly tři předměty, ale tuším, že jenom na jeden šla jako první (to by bylo složité vysvětlit...).
Začínalo se angličtinou. Byla jsem v klidu, spoléhala na to, že anglicky umím a většinu témat jsem si byla schopná převést na povídání o Londýně nebo Tolkienovi a Pánu Prstenů. Trochu mě rozhodilo, že když přišla J., tak mi s úsměvem oznámila, že měla Velkou Británii. Ale což. Přišla jsem tam, vytáhla si číslo, učitelka se na mě tak zadívala a říká mi, že to je asi Evropská Unie. Já se skoro složila, protože o EU jsem nic nevěděla (protože si myslím, že tohle by mi neuznali: "The UK is also member of the EU and the capital city of UK is London..."). Nakonec se ukázalo, že jde o 'Education', což byla jedna z mála otázek, na které jsem se o svaťáku podívala. Nějak jsem tam sesmolila školský systém v Británii, něco jsem povídala o naší škole... Hrůza. Pak jsem měla popsat obrázek na téma 'Clothes' (nic nudnějšího už tam nebylo?) a popovídat si s nima, přičemž jsem měla být dcera, která si chce vybrat nový koníček a má o tom přesvědčit své rodiče (taky nudaaaa...). Už v průběhu zkoušky jsem věděla, že jsem za vodou. Samozřejmě, písemnou část jsem měla hodně dobrou, ale jak souhlasně přikyvovali, když jsem použila nějakou, pro mě naprosto běžnou, frázi. Asi už tam za ty tři dny vyslechli leccos.
Další na řadě byla latina, kdy jsem si ani nepřipouštěla, že by to mohlo dopadnout špatně. Písemný test jsem měla taky na výbornou a ústní měly být antické reálie, což mě docela bavilo. Vytáhla jsem si 'Antickou tragédii', takže jsem jim tam popsala principy divadla, vyjmenovala pár her, načež se mě učitel zeptal, jestli jsem nějakou z nich četla. Když jsem odpověděla, že jenom Krále Oidipa a Medeiu, vypadal víc než překvapeně. Tak jsem jim tam popsala Médeiu. Nakonec ještě rozbor věty, vyskloňovala a vyčasovala pár věcí, kdy na mě zbytek komise (nelatináři) zíral s otevřenou pusou. A třídní mě na závěr vyzvala, abych řekla nějaký latinský citát, a já bez rozmyslu vypálila "Veni, vidi, vici." Teprve když jsem za sebou zavírala dveře, uvědomila jsem si, že "Alea iacta est." by možná bylo vhodnější. Když jsem se o tom později bavila s třídní, řekla mi, že to bylo v pohodě, protože jsem tam vážně předvedla "Veni, vidi, vici." :D Svoje štěstí s latinou jsem si uvědomila až v okamžiku, kdy jsem poslouchala kamarádku, která měla "Antičtí historikové", přičemž polovinu z nich jsem nikdy neslyšela (měla jsem zpracované úplně jiné) a co hůř - asi byli důležití...
Další v pořadí byla čeština. Pro mě pohoda, protože jsme neměli takové ty "klasické" otázky, ale dost volná témata a ke každému přidělenou jednu knihu a v podstatě stačilo mluvit o té knize. Navíc na češtinu jsme měli třídní a věděla jsem, že se nás nezeptá na něco, co bychom nevěděli. Ještě ráno jsem se s ní bavila a říkala jí, že bych chtěla Pána Prstenů. Samozřejmě jsem si suverénně vytáhla "Poezii" :D No co, tam jsem měla Kytici, kterou taky dobře znám. Ale chvíli jsme mluvili o Kytici, načež se třídní začala vyptávat. "Já vám, že ty máš ráda jeden žánr..." "Hm, fantasy." "A jednoho spisovatele..." "Tolkiena." "A hlavně jedno jeho dílo..." "Pána Prstenů." "No, a je tam třeba taky nějaká poezie?" "No, třeba elfské písně..." "No výborně..." Takže stejně došlo na Pána Prstenů. Ale to už se stejně čas chýlil ke konci, nicméně třídní se ještě zeptala, jestli náhodou neumím tu básničku, co je napsaná na začátku knihy. Raději jsem spolkla otázku, jestli by jí chtěli česky nebo anglicky, a česky jsem jim jí odrecitovala. Později jsem se dozvěděla, že jsem tím hodně zaujala (kterak se šílenství vyplatí...).
A pak už zbývala jenom chemie. Předmět, který jsem se učila celý svaťák a moje největší hrůza toho dne. Klepala jsem se jak osikový list ve větru a ještě před odchodem na to, co jsem si myslela, že bude moje poprava, jsem se ptala jednoho z učitelů, co se stane, když tam omdlím. Odpověď mě ani trochu nepotěšila - "Neboj, oni tě proberou." Když jsem si ytáhla číslo, učitelka se rozzářila s tím, že tohle ještě neslyšeli. Nepotěšilo mě to. Byly to tuky a estery. Sice jsem chtěla něco z organické chemie (já hloupá!), ale zrovna na tuky jsem se moc nepodívala. Já uměla cukry, bílkoviny... Na potítku jsem se toho dne poprvé zapotila. Vymýšlela jsem tam nějaké hrůzy, okno v hlavě. Příklad jsem přeskočila a doufala, že na něj nedojde. Zkoušku samotnou nevím, jak jsem přežila, cosi jsem tam povídala, snažila se tvářit, že všechno vím a doufala, že neřeknu nějakou moc velkou blbost. Nakonec došlo i na mnou prve ignorovaný příklad, naštěstí mi zrovna došlo, jak by se to nejspíš dalo spočítat, tak jsem jim to tam pověděla.
Po chemii, a vlastně po celé maturitě, se mi neskutečně ulevilo. Byla jsem si jistá, že mě nevyhodí. Doufala jsem, že se slitují a nedají mi z chemie trojku (protože na tu jsem se cítila). Nicméně všechno ze mě opadlo až při vyhlašování výsledků, kdy jsem se dozvěděla, že mám samé jedničky. Upřímně jsem to nečekala a poprvé mě to napadlo až ve chvíli, kdy jsme vcházeli do místnosti, kde se vyhlašovaly výsledky a třídní se na mě tak podezřele usmívala.

Před rokem mi maturita přišla jako ta nejhorší věc na světě, teď mi to přijde jako něco, co bych si klidně zopakovala místo každé zkoušky na vysoké (nebo aspoň místo poloviny zkoušek). Takže i když se maturita může zdát hrozná, až jí uděláte, budete na ní vzpomínat a smát se sami sobě, že jste byli tak vystrašení.

Držím palce všem letošním i těm dalším maturantům :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 9. května 2011 v 19:45 | Reagovat

Je v tom binec.Já jsem v abesćedě druhá, ale maturovat budu až poslední den, jako první :D A seminárku budu obhajovat, jako poslední i když to jde podle abecedy.Lidi se prostě přehazují, jak se to lidem hodí a nám to sotva oznámí, půlka lidí ani neví, kterej den mají maturovat, protože jim to nikdo neřekl a vyvěsit to mají tenhle týden, kdy máme svaťák, no není nad systémy :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 9. května 2011 v 19:59 | Reagovat

Jo, taky bych si místo pár zkoušek radši zopákla maturu :D Je přece jenom rozdíl odříkat patnáct minut o kousku něčeho co do nás hustí čtyři roky a mluvit o něčem co si kolikrát ještě sháním sama a nejsem si ani jistá, že to, co jsem sehnala, je i to, co chce slyšet a že to chce slyšet zrovna takhle :D

3 D.:) D.:) | Web | 9. května 2011 v 20:01 | Reagovat

Možná dlouhý článek... ale stejně jsem ho zhltla jedním dechem celý ;).

4 Jasmína Jasmína | Web | 9. května 2011 v 20:04 | Reagovat

Nedokážu si představit, až já budu maturovat :D.., jinak fajn, že se ti to povedlo :)

5 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 9. května 2011 v 20:07 | Reagovat

Jo, teď se cítím vyloženě klidná. Motýlci v mém žaludku se ještě víc rozhýbali. :D Jsem si jistá, že se budu svojí maturitě jednou smát. :D

6 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 9. května 2011 v 20:23 | Reagovat

Ještě 4 roky... :-)

7 Fantaghira Fantaghira | Web | 9. května 2011 v 21:03 | Reagovat

[1]: Já jsem byla taky druhá v abecedě... U nás se to snažili poskládat tak, aby učitelé moc nepřebíhali, takže lidi, co maturovali ze stejných předmětů byli spolu. Seminárku jsem naštěstí obhajovat nemusela, mně stačilo jí napsat...

[2]: Jo, jo, to je přesně ono. Ve chvílích zoufalství vykřikuju, že klidně odmaturuju i z předmětů, co jsem nesnášela, jen ať nemusím na tu zkoušku :-D

[3]: To je dobře, taky je to napínavé :D

[4]: Nevím, kolik ti je, ale ono se to nezdá... Já jsem si taky říkala, že maturita je daleko, ještě několik let...pak to byl rok...pak pár měsíců... A pak už to bylo :D

[5]: To dopadne dobře :-) Ono se mi to říká "Klid.", když už to mám za sebou...

[6]: To uteče jako voda. Za čtyři roky si budeš říkat, že to není možné - ještě včera to byly 4 roky a zítra máš maturovat... :-) Ale nechci strašit :-)

8 Jenny Jenny | Web | 10. května 2011 v 7:56 | Reagovat

Mě to čeká příští rok, takže už víceméně za pár. Na škole o nás už mluví jako o maturantech. Ale tvůj článek mi jen potvrdil mé doměnky - kolem matury je jen spousta řečí.
Když se jen ohlídnu zpět, kolik lidí maturitu u nás na gymplu udělalo a rozhodně bych je nepovažovala za nejchytřejší lidi na světě... jsem klidná. Asi jako jediná, nemám z maturity vůbec strach. Třeba se to změní o svaťáku, jsem tak trochu trémista, ale když se na to podívám racionálně, zkoušky dospělosti se nebojím. Kolikrát jsem se stihla naučit látku za půl rok za jeden den? Tak proč bych to nezvládla za 8 půl roků za jeden nebo dva týdny, to nevím :)
Navíc i již odmaturovaní říkají, jaký to byl láčes, že se vůbec nemuseli tolik stresovat. A stejně každý rok se i po těchto slovech stresují tisíce dalších.
Ale možná je dobře, že se kolem maturity dělá taková mlha děsu, alespoň se na ní všichni dobře připraví.

9 Tril Tril | 10. května 2011 v 13:00 | Reagovat

veni vidi vici je náhodou dobrý, mě latinsky napadá jen "mater semper certa est", což je trochu trapný :-D

10 Lištička Lištička | Web | 26. srpna 2012 v 18:21 | Reagovat

Také jsem maturovala se samými jedničkami :-) Hrozně jsem se maturity bála, ale nakonec to nebylo tak zlé. I když já bych si dala jedničku jedině z češtiny, ve zbylých předmětech už jsem si tak jistá v kramflecích nebyla.

11 Tuleň Tuleň | E-mail | Web | 17. února 2013 v 20:23 | Reagovat

Ty kráso... jak to tak čtu, tak maturita vypadá jako největší fraška!! :D Jsem zvědavá, jak si to dám tento rok já... hihihi

12 Amy Amy | 14. března 2013 v 15:46 | Reagovat

Mě sice čeká až za pět let, ale už přičtení tohohle článku jsem začala být nervźní. I když to nejspíš tak hrozný nebude, protože loni u nás maturu udělali všichni a rozhodně tam nemáme žádné génie (netuším jak se to správě skloňuje)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama