Pohádky mého dětství

4. června 2011 v 14:10 | Fantaghira |  Téma týdne
Původně jsem chtěla napsat nějakou pohádku, ale zkouškové neprospívá mým tvůrčím schopnostem (ne, že bych někdy nějaké měla). Ale rozhodla jsem se prohrabat svými dětskými knížkami a zavzpomínat na svoje oblíbené pohádky. Občas jsem byla překvapená, co jsem našla. Vybrala jsem pět svých oblíbených knížek, možná je budete znát, možná ne. Vždycky jsem se snažila si vzpomenout, co jsem na té knížce měla ráda, což bylo dost těžké, moje vzpomínky jsou: "Jo, to jsem četla... Ale o čem to je?".
Ty ukázky jsou jenom vyfocené, nechtělo se mi to skenovat.

1. Houpací pohádky - Alois Mikulka
Pamatuju si, že tady z té knížky mi vždycky četl táta. A potom, když jsem uměla číst, jsem si z ní četla i sama. Jsou to krátké pohádečky nebo spíš takové povídky předělané v pohádky. Najdete tu spoustu mluvících zvířat, občas i mluvící věc, některé pohádky mají jakési ponaučení, jiné zase klasický pohádkový konec. O mojí oblibě Houpacích pohádek svědčí i to, že knížka je značně osahaná a skoro se rozpadá.

2. Devatero kvítí. Z luhu národních pohádek květy nejkrásnější
Soubor devíti známých pohádek - Byl jeden domeček, O kohoutkovi a slepičce, Liška, zajíc a kohout, Budulínek, Malenka, Smolíček, Perníková chaloupka, O kočičce a pejskovi, Jak stařeček měnil, až vyměnil. Pohádková knížka plná ilustrací - na každé straně zabírá minimálně půlku obrázek. Právě díky ilustracím si tuhle knížku pamatuju.

3. Posvícení v Tramtárii - Jan Drda
Ve skutečnosti tahle knížka obsahuje tři pohádky, kromě Posvícení v Tramtárii to je ještě Sláva a pád Matesa Přespolňáka a O třech králích, jak panovali jeden za druhým, a o princeznách Pyšnilce, Fintilce a Brebentilce, jak na ně Modroočka pěkně vyzrála. Tuhle knížku jsem si hodně četla sama, protože pohádky jsou dlouhé a já jsem vždycky musela vědět, jak to skončí. Jan Drda má navíc svůj osobitý styl vyprávění, který se do pohádek hodí, ale zároveň to nejsou pohádky pro úplně malé děti.

4. Z pohádek Šahrazádiných
Vybrané pohádky Z tisíce a jedné noci. Takové pohádky pro pokročilé, ono přelouskat ta arabská jména může být tvrdý oříšek i pro rodiče, které by chtěly svým dětem předčítat. Navíc je to psané trochu archaickým stylem, hlavně co se slovosledu týče. Já ale vím, že jakmile jsem si na to zvykla, měla jsem tyhle pohádky strašně ráda právě kvůli jejich odlišnosti. Žádný hloupý Honza ani princezna unesená drakem, ale loupežníci, Džinové, prostě exotika. Rázem se může představivost rozjet naplno.

5. Broučci - Jan Karafiát
Taková osvědčená klasika. Broučka jsem taky měla strašně ráda i přes to, jak končí. Broučky mi nejdřív někdo četl a později jsem je sama několikrát přečetla. A taky vím, že se mi knížka líbila o dost víc než večerníček. Tehdy možná začala moje tendence nadávat na filmy natočené podle knížky. Aspoň doufám, že si to dobře pamatuju, ale ve večerníčku bylo pár věcí jinak než v knížce a já to už tehdy kritizovala :D

Ještě jsem měla doma Pohádky bratří Grimmů, taková velká bichle to byla, teď jí nemůžu najít, asi je u táty. Ale to svědčí o tom, že už jako dítě jsem byla morbidní :D U jedné babičky byly pohádky od Boženy Němcové, ze kterých mi vždycky četla. U druhé babičky zase byla Sněhurka a Červená Karkulka a, myslím, Šípková Růženka. Určitě jsem pohádkových knížek měla víc, ale tyhle jsem našla a pamatuju si je.
Ještě jsem chtěla dodat, že jak jsem si četla některé pohádky sama, tak to bylo taky tím, že jsem se naučila číst poměrně brzo, ne tím, že by mi nikdo nechtěl číst. Já jsem byla poměrně divné dítě, radši jsem si sama četla, než aby mi někdo předčítal, víc jsem si to tak užila.
Nemám ani žádnou nejoblíbenější pohádku, já jsem měla ráda všechny.

Budu ráda, když se svěříte s vašimi oblíbenými pohádkovými knížkami nebo příběhy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám rád/a pohádky...

Ano
Ano
Ano
Ano

Komentáře

1 Introverted Introverted | E-mail | Web | 4. června 2011 v 19:10 | Reagovat

Jsem dobráá,všecko znám :-D

2 agrrr agrrr | Web | 5. června 2011 v 12:24 | Reagovat

Milá Fantagiro,
škoda že nestíháš kvůli skouškovému, věřím, že zrovna ty bys napsala pohádku vskutku pohádkovou;-)
Takže, pokud by ses později rozhodla, že pohádku přece jen napíšeš. Nebude to sice už TT, ale mohl abys jí věnovat kulíškům ;-) http://pohadky-pro-kulisky.blog.cz/

3 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 6. června 2011 v 12:15 | Reagovat

chápu tě... já sama si připadám víc než zamrzlá. všude vidím věci ze školy a okolí už otravuju svojí deformací ;) každého opravuju v mluvení a tak ;)
jinak pohádky - já milovala jednu strašně starou knížku ještě po babičce, tam byly úžasné pohádky, skvěle napsané, velké písmo...
a mou nejoblíbenější bylo 365 hajadánových povídaček. jednotlivé pohádky byly rozděleny na části a u každé byl datum, takže při správném čtení by knížka měla vydržet celý rok, ale já většinou mamku přemluvila, aby mi četla i 3 části ;)

4 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 8. června 2011 v 18:12 | Reagovat

Krásný výběr!
Musím si ho taky v duchu seřadit... a nebo ti ho sdělím: Mám hrozně rádo a mělo jsem i za malounka Malého prince, Děti z Bullerbynu no a ve věku pozdějším Hobita. A ten mi zůstal dodnes. Moje knížka nejvěrnější, chtělo bych jí svírat tak dlouho, dokud by se do mě nevpila...

5 Fantaghira Fantaghira | Web | 8. června 2011 v 22:53 | Reagovat

[2]: Uvidíme, mám nápad na jednu pohádku, ale teď mě nenapadají slova. Jen bude možná moc dlouhá.

[3]: Věci, které mají vydržet celý rok nikdy celý rok nevydrží :D Stejně jako mi nikdy nevydržel adventní kalendář až do štědrého dne :D

[4]: Já jsem Malého prince četla poprvé někdy ve dvanácti a řekla bych, že jsem ho tehdy nemohla plně ocenit. Děti z Bullerbynu byla povinná četba na základce stejně jako třeba Honzíkova cesta, nikdy jsem si proto ty knížky neoblíbila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama