Duchové - existují nebo ne?

11. července 2011 v 22:06 | Fantaghira |  Téma týdne
Snad všichni známe nějaké ty americké horory plné naštvaných duchů ničících váš dům se zlověstným "hůů-hůůůů!". Ale co je na tom pravdy? Můžou duchové skutečně "existovat", a jestli ano, jak by se dala vědecky vysvělit jejich podstata? Ano, ano, já musím mít všechno vědecky podložené, na druhou stranu zrovna u duchů jsem schopná věřit v jejich "existenci" víc než u všeho ostatního.
Možná bych i nebohé duchy odsoudila do říše pohádek, kdybychom dřív nebydleli v jednom příjemném velkém domě. Znáte staré domy, jak v nich občas praská a vrže? Tak to nebyl tenhle případ. Ne proto, že by dům byl nový, ale proto, že tam se to děje tak nějak průběžně a samovolně. V našem (už bývalém) domě se všechno dělo až podezřele hromadně. Z ničeho nic začaly vrzat schody, jako by po nich někdo šel, až na to, že jsme všichni byli spolu. Mou největší noční můrou bylo, že až večer půjdu po oněch schodech, praskne žárovka a já tam zůstanu po tmě. Párkrát jsem dokonce udělala i tu zbabělost, že jsem si nechala rozsvíceno dole, vyšla nahoru, tam rozsvítila, sešla dolů zhasnout a pak zase šla nahoru. A dokonce jsem taky párkrát radši spala dole v obýváku než jít přes tmavý dům. Smějte se, ale zkuste si po tmě vyjít vrzající točené dřevěné schodiště a přejde vás to.
Ale vrzající schody by mohla být náhoda, prostě dřevo občas vrže, ale to, že se tam párkrát otevřely zamčené dveře, se vysvětluje už hůř. Nikdy jsme nic neměli ani nedávali na půdu, proto byly dveře zamčené. A vím minimálně o dvou případech, kdy byly ráno dveře nejen odemčené, ale i dokořán otevřené. Naštěstí jsem to nikdy nenašla já, ale ani to není věc, kterou by si rodiče jen tak vymysleli.
Občas když jste byli dole, jste nahoře slyšeli téct vodu. A když jste byli nahoře, jste dole slyšeli cosi jako šoupání nábytku. Ale nikdy žádná věc neopustila svoje místo (až na zcela normální mizení klíčů, peněz a dalších věcí, které jste ještě před chvílí drželi v ruce - ale to není záhada).
Takže ať už to bylo tím, že dům byl starý, mohl za to vítr, někdo z nás byl náměsíčný a všichni jsme měli slyšiny, nebo tím, že tam byl duch, od té doby na duchy věřím. Nevím, co jsou zač, nechápu jejich podstatu ani jejich "existenci", kteréžto slovo neustále píšu v úvozovkách, protože existence znamená, že něco skutečně je ve fyzickém světě, což mi nesedí ke slovu duch.
Já si pod pojmem duch totiž představuju jakýsi výboj energie, který se z neznámých důvodů má tendenci vytvářet na určitých místech, a způsobuje pak věci. Je to hodně krkolomné, ale líp to nevysvětlím. Ani vám neřeknu, kde se ta energie bere, ani proč se tam bere. Je to prostě můj názor a tak to taky musíte brát.
A nezapomeňte, že duchové nemůžou za všechno!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | Web | 11. července 2011 v 22:31 | Reagovat

Pěkně! :)
Poslední věta vše vystihuje, já v duchy věřím. Zlověstné " hůůůhůů"- dobrá myšlenka :D.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. července 2011 v 8:35 | Reagovat

a šotci jsou také. (Šotek ze staroslov. šet = duch předků)

3 Beleatrix Beleatrix | Web | 13. července 2011 v 14:17 | Reagovat

Mám trochu podobný názor.. :) každopádně to tu máš moc pěkné.. ;) Jestli vedeš něco jako "spřátelení", tak se hlásím.. ;)

4 duch, duch, | 21. prosince 2012 v 13:25 | Reagovat

fuck yeah

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama