Poodhalit závoj své duše

18. září 2011 v 23:34 | Fantaghira |  Téma týdne
Nahota. Pro mnohé je to tabu,
"Ne, svleču se jenom, když zhasneš tu lampičku a otočíš se ke mně zády."
pro jiné něco, o čem se musí mluvit pořád.
"Včera jsem si koupila úžasný sexy červený krajkový tanga, podívej!" "Ale vždyť já vás vůbec neznám!"

Ale já se tu chci věnovat úplně jiné nahotě než té fyzické. Já bych raději promluvila (napsala) o té psychické - o nahotě duše. A pokud mluvíme o nahotě duše, bez vytáček přiznávám, že bych patřila do té první skupiny z dvou výše zmíněných. Troufnu si říct, že na světě není nikdo, kdo by o mně věděl všechno. Jasně, že mi nikdo nemůže číst myšlenky (naštěstí!), ale já nejsem ani moc dobrá ve sdělování toho, co se mi kde stalo. Zpravidla rozhovory se mnou (obzvlášť když nemám náladu) probíhají takto: "Cos dělala o víkendu?" "Nic." nebo "Jak bylo na dovolené?" "Dobře."
Přesto mám pár dobrých přátel, kteří o mně vědí dost a kteří, když si získají mou důvěru, zjistí, že jsem hrozně ukecaná (pravděpodobně si pak přejí, aby si mojí důvěru nikdy nezískali). Na druhou stranu mám své stále se opakující historky (ne, tak zlé to snad není), ale také jsou určitá období v mém životě, o kterých nemluvím a o kterých ví jen ti, kteří byli bezprostřední součástí situace.
Napadá mě několik věcí, které bych mohla napsat jako příklad toho, co o mně ví jen málokdo, ale prsty odmítají ta písmenka vyťukat do klávesnice. Překvapilo by vás to, kdybych to napsala? Řekla bych, že ano. Něco z toho určitě. Ale nebyli byste tak překvapení, jako kdybyste mě znali. Znáte mě jenom z toho, jak vystupuju tady, a to nestačí.
Tak jaká jsem kromě toho, že jsem nedůvěřivá a nerada o sobě mluvím? V menu mám napsáno, že zlá hnusná mrcha. To je jeden názor. Názor těch, kteří mě nechtějí pochopit.
~ Každý můj čin má nějaký oprávněný (z mého pohledu) důvod. Nad většinou věcí dlouze přemýšlím, než je udělám.
~ Když mám udělat něco důležitého, rozklepou se mi kolena a mám pocit, že se každou chvíli rozbrečím. Zkoušky na vysoké pro mě byly peklo. A dojít si na první schůzku ohledně Irska (i když jsem o tom byla pevně rozhodnutá) bylo hrozné. Ale jak je to za mnou, uleví se mi.
~ Jak nerada sděluju lidem, co si myslím, když mě naštvou, uslyší to naplno. Problém je spíš se sdělováním těch pozitivních pocitů (a jsme zase u té zlé hnusné mrchy).
~ Taky nerada přiznávám chybu. Budu vám tvrdit, že 1+1=4 a žádné vaše důkazy mě nepřesvědčí o opaku, protože já mám vždycky pravdu.
~ Když mi někdo ublíží, nebudu brečet před ním, ale doma v koutku, kde mi nikdo neuvidí.

Věcí by se našla spousta, ovšem už mě napadají jen ty, které nezvládnu vyslovit a napsat také ne. Možná to vypadá jako póza, ale já taková skutečně jsem. Dokonce si myslím, že i kdybyste mě opili, tak bych vám neprozradila o moc víc.
Na závěr malá zajímavost - tenhle článek jsem začínala psát celý týden, ale po pár řádcích jsem vždycky usoudila, že je to blbost, a smazala jsem ho. Blbost je to pořád, ale zveřejním to...

P.S.: Článek byl psán k tématu týdne "Nahota", ale rozhodla jsem se ho pod téma nezařadit, protože nemám pocit, že by ho muselo číst víc lidí, než kolik si jej přečte kvůli tomu, že je ve výpisu AK (ti, co sem chodí pravidelně mi nevadí). Navíc jsem se od tématu trochu odklonila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ladypilgrim ladypilgrim | E-mail | Web | 19. září 2011 v 8:24 | Reagovat

Chichi chi to znám s tou hrou na pravdu.

Co na srdci to na jazyku, ale někdy je lepší kousnout do jazyka.
A nevyžádaná rada je kritika..pozor na to,
pokud vidíme, že ten druhý se řítí do ...tak máme několik možností...varovat ho a pokud nechce slyšet...prosit jen jeho anděli, aby mu pomohli...a dodat děj se vůle nejmoudřejší...protože někdy máme projít průšvihem, abychom se poučili a nesoudili ♥ krásný den plný milých malých překvapení přeji ♥ :-D

2 Peťka Peťka | Web | 19. září 2011 v 9:01 | Reagovat

je možné, že jsi v reálu úplně jiná, ale z toho, jak na mě působíš tady, mi přijdeš hodně podobná tomu, jaká jsem i já... sama jsi četla můj článek, takže asi tušíš, že jsem stejně uzavřený a nesdělovací typ...
co se týče té nervozity před zkouškami a podobnými událostmi? před atletickými závody jsem vždycky ráno zvracela... před jednou zkouškou jsem ráno omdlela... když mě taťka vezl na maturu, málem to při pohledu na mě otočil do nemocnice... ;) jo, jsem stresák a panikář... a to silnej ;)

3 Beleatrix Beleatrix | Web | 19. září 2011 v 16:15 | Reagovat

Náhodou si to napsala moc krásně.. neboj,jsou i lidé, kteří se Ti v něčem podobají - rozhodně nejsi sama.. i já jsem našla místa, která by seděla i na mě..

4 Jenny Jenny | Web | 19. září 2011 v 18:34 | Reagovat

Taky nerada lidem sděluju sév pocity. Jedině a blogu a to se pak lidi, oc mě znají a dostanou se k němu diví, že to o mně vůbec nevěděli.

A taky nerada přiznávám chybu, což souvisí i s mojí nechutí prohrávat :D

Akorát je dobré mít aspoň nějakou vrbu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama