O odletu a tak vůbec

19. října 2011 v 23:15 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Až neuvěřitelnou rychlostí se mi blíží odjezd do Irska, a já jsem se stále nedostala z fáze "kdy se vzbudím?". Pořád si připadám jak v nějakém snu. Ale jinak už mám všechno zařízené. Poletím 31. října z Frankfurtu, takže ještě mě čeká cesta autobusem do Frankfurtu, což taky bude stát za to. Do Dublinu bych měla přiletět přesně v poledne. Ale pak to teprve začne být vtipné. Budu tam muset najít nějaké autobusové zastávky, tam najít správný autobus směrem na Galway. A největší vtip přichází nakonec - musím vystoupit v Loughrea (vždyť ani nevím, jak to přečíst!), což není konečná stanice, takže se budu muset nějak domluvit s řidičem, aby mi to nezapomněl říct. Jestli všude trefím a neskončím na opačném konci Irska, budu slavit. V Loughrea už by na mě měl čekat někdo z té rodiny - údajně s cedulkou s mým jménem, abychom se dobře poznali, ale já si myslím, že budu jediný člověk, co tam bude vystupovat s velkým kufrem a naprosto vyděšeným výrazem.
Jinak jste si možná všimli, že v menu přibyla rubrika "Smaragdové zápisky", která půjde rozkliknout, až tam přidám nějaký článek. Je výhradně určená na všechny články z Irska. Sice jsem se ještě nerozhodla, jak to budu dělat, ale viděla bych to na nějaké povídání doplněné spoustou fotek s tím, že postupem času těch fotek asi nebude tolik. Ale nakonec může být všechno jinak, nicméně těšit se můžete :)



A abych se pořád jenom nevykecávala o Irsku, mám jeden dotaz. Máte z něčeho strach? Panickou hrůzu? Ale ne, že se štítíte pavouků - existuje něco, u čeho vám vynechá hrůzou srdce jeden tep? Jenom abyste pochopili, jak jsem na něco takového přišla: včera jsem se dívala na Doctora Who (vřele doporučuji, ale jestli se na to chcete dívat od začátku, nenechte se odradit prvním dílem), na díl s názvem Blink. Já jsem člověk, který je schopný se u hororů smát a jít si po nich v klidu lehnout, ale Blink mě vyděsilo. Byly tam sochy plačících andělů. Sochy, které ale byly jenom sochy, když jste se na ně dívali a když jste se nedívali - stačilo jen mrknout, hýbaly se. A byly ošklivé, děsivé. Celé to bylo děsivé a já mám momentálně strach ze soch plačících andělů a bojím se, že někde nějakou potkám. Vím, že je to naprosto iracionální, ale nemůžu si pomoct.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 19. října 2011 v 23:39 | Reagovat

Těším se na tvé zápisky z Irska a tiše závidím. ;-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. října 2011 v 10:55 | Reagovat

Mám strach z lidské hlouposti, ale to´s asi na mysli neměla...

3 Jenny Jenny | Web | 20. října 2011 v 15:38 | Reagovat

Můj děs z vlaků a metra je pověstný. Takže o iracionálním strachu toho vím celkem dost.

Jinak na Irsko se mrtě těším! 8-)

4 Peťka Peťka | Web | 21. října 2011 v 12:51 | Reagovat

páni, to to uteklo... ;) já bych na tohle cestování "jen tak", asi neměla nervy... ;) ale ty to zmákneš. už se těším na tvoje první dojmy
co se týče toho, co mě děsí - že se něco stane někomu z mé rodiny, ale to je pochopitelné. z těch iracionálních strachů mě zrovna nic nenapadá, ale když si vzpomenu, dám sem vědět ;)

5 Amy Amy | 17. března 2013 v 13:55 | Reagovat

Jo, the weeping angels byly děsivý, ale horší podle mě byl: ,,Are you my mummy?" (nevím, jak se ten díl jmenuje), u zoho jsem umírala hrůzou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama