Únor 2012

Tak tady ho máte

27. února 2012 v 17:56 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Když se na Srdci blogu objevila soutěž "Ukažte světu svůj blog", přemýšlela jsem jen chvíli, jestli do toho půjdu. Nápad, kam adresu svého blogu napíšu, jsem měla skoro okamžitě. S nápadem, jak jí napíšu to bylo horší. Rozhodla jsem se pro momentální improvizaci.
Zvolené místo byla pláž v Galway. Možností jsem nakonec měla několik, ale z kamenů se mi nic stavět nechtělo, mušle byly moc malé, takže nakonec vyhrály škeble (i když tečky jsou z takových těch malých mušliček).
Připadal jsem ji jako správný blázen, když jsem tak pobíhala v tom šedivém mrholivém počasí a sbírala po pláži škeble. Naštěstí jich tam bylo víc než dost. Několikrát jsem si taky během realizace nadávala, že jsem svůj blog nepojmenovala nějak jako iii.blog.cz, protože to by se dobře psalo. Nakonec jsem ale s lehce prokřehlými prsty a rukama celýma od písku své "veledílo" dokončila.

původní velikost zde

Inheritance

27. února 2012 v 10:15 | Fantaghira |  Books in my thoughts
Inheritance (Dědictví) - Christopher Paolini

Není tomu tak dávno, kdy Eragon - Stínovrah, Dračí Jezdec - byl pouhým farmářským chlapcem, a jeho dračice, Saphira, jenom modrý kámen v lese. Nyní na jejich ramenech spočívá osud celé civilizace.
Jezdec a jeho drak došli dál, než si kdokoliv troufal představit. Ale můžou skutečně svrhnout zlého krále, Galbatorixe, a navrátit spravedlnost do Alagaësie? A pokud ano, za jakou cenu?

(volný překlad textu z přebalu knihy)

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Když už jsem četla Eragona, Eldesta i Brisingr, tak to prostě jinak nešlo. Musela jsem vědět, jak to skončí.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Pravé jméno.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Rozhodnout.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Murtagh! Tedy s ním bych se ztotožnila. Chtěla bych pořád být Saphirou, až na to, že nemám ráda Eragona. Ale chudák Trn musí sloužit Galbatorixovi a... Jo, třetí vejce přece není vylíhnuté...

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Mě příjemně překvapil konec. Protože aspoň polovina věcí se nestala tak, jak jsem očekávala. Nechci nic prozrazovat, obzvlášť když český překlad ještě měsíc nebude, ale ne všechno skončí tak, jak si všichni myslí. Navíc bych řekla, že po trochu Brisingrovském začátku (Brisingr se mi líbil z celé trilogie nejmíň) se kniha rozjela a vrátila se na úroveň Eragona.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nevím, jestli je to úplně negativum, ale rozčilovalo mě to dost. Jak může Galbatorix všechno vědět. A tím všechny myslím všechno. Jasně, má všude špehy, ale jak může vědět o věcech, o kterých Eragon nikomu nic neřekl? JAK? A jak přitom zároveň může nevědět, že Brom byl jeho skutečným otcem. Já prostě chci vědět, jak k těm informacím přišel!

Hodnocení:
Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho začetla, ale pak se knížka rozjela a já ani nevěděla, jak jsem se dostala na poslední stránku (s číslem 849). Pátou slunečnici dávám za, v jistých ohledech, překvapivý závěr.

Athenry

25. února 2012 v 23:24 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
To jsem posledně byla odvezena na vlak s hodinovou rezervou, tak jsem se rozhodla projít po Athenry, malém městečku, odkud se dopravuji do Galway, a kde je toho překvapivě dost k vidění.
Athenry bylo založeno už ve středověku, což dokládá místní hrad, staré Dominikánské převorství nebo zbytky opevnění. Naštěstí je všechno pohromadě, takže jsem se opravdu nemusela bát, že bych to za tu hodinu nestihla projít.
Začala jsem u Dominikánského převorství, které je mimochodem obklopeno starým hřbitovem.


Pancake Tuesday

22. února 2012 v 0:38 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Dneska* bylo Pancake Tuesday, palačinkové úterý. Poslední den před čtyřicetidenním půstem, po kterém následují Velikonoce. Nejspíš se tak jako já divíte, co má půst společného s palačinkami. Inu, o půstu byste neměli jíst nic z vajíček, mouky a cukru (o masu ani nemluvě). Takže jsme dneska k večeři měli kopec palačinek (s cukrem a citronem, s nutellou, se slaninou a javorovým sirupem), přejedla jsem se, až to není hezké, ale když teď budu čtyřicet dní o hladu... :D Ne, mám pocit, že zítra by měla být k večeři ryba, a pak se nejspíš (snad) bude zase jíst normálně. Ono já se taky nic nedozvím, protože když se zeptám, tak mi všichni s vážnou tváří řeknou, že je přece půst, takže nic jíst nebudu :D
*Jo, jasně, vy už máte středu, ale já mám ještě úterý.

Z jiného soudku - o víkendu jsem ze zvědavosti v knihkupectví otevřela průvodce po ČR. Myslela jsem, že se na místě složím smíchy, protože první, na co mi padnul zrak, byla kapitola o cestování po Čechách, kde se psalo následující:
"The Czechs run a very reliable, inexpensive, integrated public transport system. The train system, bequeathed by the Habsburgs in 1918, is one of the densest in Europe, and has changed little since those days."
Ano spolehlivý systém... Jistě... Porovnáme-li ceny jízdenek v Čechách a jinde ve světě, vyjdeme z toho levně, nicméně v porovnáním s autobusy, je vlak sakra drahý. Ale s poslední částí souhlasím. Skutečně mám pocit, že od roku 1918 se vlaky změnily jen málo, obzlášť co se stavu některých souprav týče.

The Valkyries

19. února 2012 v 22:44 | Fantaghira |  Books in my thoughts
The Valkyries (Valkýry) - Paulo Coelho
Čím to je, že vždy zničíme věci, které milujeme nejvíc? Této otázce čelí Paulo Coelho v příběhu popisujícím jeho konfrontaci s vlastní minulostí. Valkýry jsou záznamem cesty, kdy se Paulo a jeho žena vydali na čtyřicetidenní výpravu do spalujícího horka Mohavské pouště, kde potkávají Valkýry, podivné válečnice, které cestují pouští na svých motorkách.
Kniha není pouze moderním dobrodružstvím, je to také odhalení bitvy s pochybnostmi a strachy jednoho muže, stejně tak jako pravdivý příběh dvou lidí snažících se porozumět si díky společným nesnázím. Valkýry nesou zprávu o prominutí naší minulosti a víře v naší budoucnost.
(volný překlad textu z přebalu knihy)

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Nevybrala, dostala jsem jí k vánocům. Začala jsem jí číst, protože jsem byla zvědavá, co z toho vyleze.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Poušť, anděl.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Odpustit.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Na prvních pár stránkách mi byla relativně sympatická Chris, ale postupem času se to změnilo. Takže ne, neztotožnila bych se s nikým. V podstatě v celém příběhu nebyl nikdo, kdo by ve mně vyvolal nějaké emoce. A když už něco vyvolaly, tak to byly tázavé pohledy...

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Je to jedna z těch knížek, která člověka donutí se zamyslet. Nad životem, nad bohem, nad spoustou dalších věcí... Ale to důležité je, že donutí se zamyslet.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Já jsem k nějakému hledání svého anděla a podobných věcí dost skeptická, nebo jsem aspoň skeptická k tomu, jak je to v knize podané. Asi kdybych toho měla od Coelha přečteného víc (četla jsem, tuším, dvě knihy, tohle byla třetí), stavěla bych se ke knize jinak, ale takhle ve mně zanechala jenom dost podivný dojem.

Hodnocení:
Strašně těžko se mi to hodnotí, protože na jednu stranu mě kniha donutila zamyslet se nad určitými věcmi, což je pozitivum, na druhou stranu říct, že se mi líbila, lhala bych. Vážně nevím, co si s hodnocením počít, ale vyřešila bych to takhle:
(3/5)

Sněženky

11. února 2012 v 20:47 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Zatímco loni jsem se urputně snažila vyhnout veškerým sněženkovitým fotkám (a podařilo se mi to), letos jsem sněženky fotila s nadšením. Ano, svůj podíl na tom má to, že jsem škodolibá až běda, tak proč bych se nepochlubila tím, jak to v Irsku všechno hezky začíná kvést, když vím, že v Čechách jsou stále pěkné mrazy a spousta sněhu. Takže ještě jednou, v Irsku je krásně teplo, všechno tu začíná kvést, sněženky už kvetou, pomalu se objevují i narcisy, dneska dokonce vylezlo sluníčko, a bylo krásně.
Ale nebojte, za měsíc, za dva, se taky sněženek dočkáte...
Jednou se mi moje škodolibost vymstí...

Hollow Earth

9. února 2012 v 22:52 | Fantaghira |  Books in my thoughts
Hollow Earth - John a Carole E. Barrowman
Dvojčata Matt a Emily Calderovi mají tak silnou představivost, že dokáží umění přivést k životu. Jejich schopnosti hledají zloduši, kteří se díky nim chtějí dostat k hrůzám Hollow Earth - místa, kde jsou na věčnost uvězněni všichni démoni, ďáblové a příšery, jaké kdy člověk vymyslel. Jestliže je Hollow Earth otevřena, svět bude uvržen do chaosu. Jestliže je Hollow Earth otevřena...
...dvojčata mají smrt jistou.
(volný překlad textu z přebalu knihy)

Pozn. Fantaghiry: To já jen tak, stejně předpokládám, že půlka lidí do komentáře napíše, že o knížce nikdy neslyšeli, jak je to možné? Ale pro ty, co čtou všechno poctivě mám vysvětlení. Knížka vyšla teprve na začátku února. Netuším, jestli se bude překládat do jiných jazyků, protože John a Carole už sice společně dvě knížky napsali, ale to byly Johnovy (auto)biografie (Anything Goes, I am what I am), a tohle byla první fiction, proto se možná zahraniční vydavatelství do překladů a vydávání moc hrnout nebudou. Já ale věřím v opak.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
To jsem se tak procházela po knihkupectví, koukala na nejrůznější knížky a najednou mě něco praštilo do očí. V první chvíli mi to nedošlo, pak jsem si toho všimla znova. Jmen autorů - John a Carole E. Barrowman. John Barrowman. Kapitán Jack z Doctora Who a Torchwoodu. Když jsme si ověřila, že to je skutečně on, knížku už jsem z ruky nedala.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Obraz, strach.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Kreslit.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Em. Chtěla bych být Em, i když bych nechtěla mít tolik schopnosti Strážců. Vlastně bych brala schopnosti, co má Matt, ale tím bych být nechtěla, protože občas (často, hlavně na začátku) byl na ránu.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Schopnosti dvojčat. Teda nejenom jich, všech Animare. Schopnost přenést se do malby nebo zhmotnit nakreslenou věc. A taky to propojení se středověkou částí příběhu. A peryton - okřídlený bílý jelen. A... dobře, nechme to tak.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nejvíc mi momentálně vadí, že není žádné pokračování. A upřímně doufám, že nějaké bude. Ne, musí být, to je jasné. Ale co mi vadilo na téhle knížce... Hm... Už pár minut se tu snažím něco vymyslet, ale vůbec nic mě nenapadá.

Hodnocení:
Nevím, nakolik je to ovlivněné tím, že tu knížku napsal kapitán Jack (a jeho sestra), ale já jsem s ní naprosto spokojená.
(5/5)

Racci

7. února 2012 v 19:55 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Když jsem byla naposled v Galway, tak jsem se pokoušela vyfotit letící racky. Je tam jedno takové místo, kde je jich vždycky dost a dost, a tentokrát mi i štěstí přálo, protože tam byl zrovna nějaký pán s dítětem a házel rackům do vzduchu kousky chleba, takže stačilo namířit foťák správným směrem a zkoušet mačkat spoušť. Většina snímků byla buď rozmazaná nebo bez racků, přesto se jich ale pár docela povedlo.
Upozorňuju, že mám obyčejný digitál kompakt, žádnou super zrcadlovku, zázraků se nedočkáte.

Rozjímání nad počasím

5. února 2012 v 10:52 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Ano, jsem si velice dobře vědoma toho, že v Čechách je jak na Sibiři. Jenže mojí škodolibosti to nedá. Abyste si nemysleli, tak i v Irsku je zima. Ve středu a ve čtvrtek tu dokonce mrzlo!
Ano, tak špatně tu na tom jsme. Ale když přes den svítilo sluníčko, na nějaký mráz člověk zapomněl, a já odhodila svou zimní bundu. Nevím, čím to je, ale tady sluníčko prostě hřeje víc. Když svítí. To je ta druhá věc. Teď je tu sice zase teplo, ale zataženo a prší. On si člověk nevybere.
Když jsem se ve čtvrtek tak hezky slunila, dozvěděla jsem se, že s přicházejícím jarem a pak létem, se počasí moc nezlepší. Tedy taploty půjdou nahoru, ale mraky zůstanou. Loni tu prý bylo pár hezkých dní v dubnu. To se mám na co těšit.
Všechno to samozřejmě způsobuje Atlantik. V předpovědi počasí bylo krásně vidět, jak se na Evropu ženou ty mrazy z Ruska, zatímco na Irsko fouká vlahý vánek od Atlantiku. Jenže vlahý vánek od Atlantiku s sebou nese déšť. To už když jsem přijela, mi bylo řečeno, že tady je to nejhorší, na východě je mnohem hezčí počasí. Vzpomínám na svůj pobyt v Dublinu a nějak tomu nevěřím.
Ale jako tvor zimomřivý jsem nakonec za ten déšť ráda, a pokaždé když se spustí, si říkám, že aspoň nemrzne, aspoň nesněží, nebo aktuálně, mínus dvacet, oni tam mají mínus dvacet!!!

Ale abych se vám jenom neposmívala, protože na tom mrazu není nic směšného, mám pro vás recept na něco na zahřátí. Tedy ne na něco, na pravou irskou kávu. Běda tomu, kdo si do kafe chrstne whiskey a tím to pro něj končí.
Na dno skleničky nasypete lžičku cukru, zalijete kávou a zamícháte, aby se cukr rozpustil. Přidáte whiskey (upozorňuju, že do irské kávy patří irská whiskey a ne skotská whisky). A na vrch dáte našlehanou smetanu, ale ne jenom tak hodit, opatrně přes lžičku jí usadíte na hladinu a nemícháte! A vaše irská káva je hotová.
Cheers!

Výsledek by měl vypadat nějak takhle:
(obrázek ukraden z wikipedie)