Duben 2012

První dojmy

29. dubna 2012 v 22:25 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Článek o prvních dojmech jsem už jednou psala, je to bez pár dnů půl roku... Jak ten čas letí. No ale teď to jsou úplně jiné první dojmy z úplně jiného místa.
Tak mám za sebou první den (a první noc) v novém působišti. Líbí se mi tu. Jsou tu se mnou ještě dvě holky, z Belgie (Lucy) a Německa (Judy), nicméně příští týden odjíždí. Pořád ale mají týden na to, mi tu všechno ukázat, poradit a seznámit. Velké seznamování včera proběhlo v hospodě (zmiňovala jsem, že PJ vlastní hospodu), a pak ve městě, kde jsme (v rámci mého seznamování s novým místem, samozřejmě) navštívili tři další hospody. Byla to zábava. Hlavně když jsem se ve tři ráno snažila ve dveřích zoufale zbavit svého nového... ehm, nazvěme ho kamarádem.
Dneska už jsem nastoupila do práce. První příjemné překvapení bylo, že se tu vstává tak okolo desíti, v klidu se posnídá, a pak se jede na farmu (asi tak pět minut od domu), kde jsou koně. Koně jsme dneska jenom vyházeli do výběhů, pak jsme připravili stáje na večer - vykydat, dát vodu, seno. Koní je teď ve stájích asi devět - taky příjemná změna oproti minulým dvaceti + dalších několika po výbězích. Krom koní má PJ ještě krávy (pořád lepší než ovce...), tři psy - jeden teriér a dva jsou dle mého odhadu vestaj (vesnické tajemství, neznáte?), slepice, husy a kočku. Kočka mi vážně chyběla, doma jich máme několik, ale tady, v Irsku, jsem jich moc nepotkala, a když už jo, tak pěkné divoké potvory, žádné ochočené miláčky. Takže kočka se okamžitě stala mým favoritem. Ještě kdybych si pamatovala její jméno. Nebo jméno čehokoliv jiného... Ale to se poddá.
Pak jsme se odebrali na oběd. Lucy a Judy nebylo dobře, tak si šli lehnout, a já dostala pár hodin volna (cože?! Volno během dne?!), tak jsem zasedla k počítači a jala se psát maily. Všechno píšu nejdřív ve wordu, protože připojení je tu otřesné. Na minulém místě jsem si myslela, jak je internet pomalý, ale tady je pomalý a ještě půl času nefunguje. Vážně nevím, jak to budu dělat s nějakými fotkami (až nějaké budou), protože je nenahraju, i kdybych je všechny poctivě zmenšila. No, uvidíme.
Tak se zatím (s)mějte, a já se pokusím někdy zase ozvat.

Galway posedmé

26. dubna 2012 v 22:47 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
...a možná naposledy. Nevím, chci se tam ještě před odjezdem dostat, ale z nového působiště (viz. minulý článek) to nebude tak jednoduché. Ale fotek mám spoustu, takže se možná ještě něčeho dočkáte i tak.
Co se mého balení týče, už mám skoro sbaleno. Důraz je na slově skoro. Není to tak zlé, jen mám těch věcí nějak moc a nevím, co s tím. A ty knížky jsou zatraceně těžký! Jako motivace mi slouží to, že většinu toho, co nemám narváno v kufru, mám na posteli, a pokud to neodklidím, tak můžu spát tak leda na podlaze... Ale jak se znám, tak na podlaze skončí ty věci na posteli. Ne, vážně, je to mnou, nebo je tu někdo, kdo si balí věci rád a s dostatečným časovým odstupem?

Ale k fotkám - je to taková směska všeho možného tak porůznu nasbíraného, pokusím se vždycky něco připsat ke každé fotce...
První je maják, který jste zariučeně už viděli, ale mě nepřestává fascinovat. Podobných fotek mám v počítači až moc... Ale stejně je mám všechny ráda.


Změna působiště

25. dubna 2012 v 20:00 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Je mi ze sebe stydno. Tenhle článek se chystám napsat už pěkných pár dní, ale nikdy se k tomu nedostanu (čirá lenost, tohle).
Minulý týden mi Jackie řekla, že si se mnou potřebuje promluvit. Tak jsem se bála, co jsem provedla. Nic jsem neprovedla, nicméně Mike chce, aby jim sem šla pracovat nějaká jiná holka, co už jim tu dřív pracovala. Musím říct, že v první chvíli jsem byla trochu v šoku, ale nakonec jsem něco podobného asi i mohla čekat. To, že mě Mike nemá rád, je mi jasné už dávno. No, prosím. Jackie řekla, že zavolá Equipeople (irská agentura, která to tu organizuje), a poví jim co a jak. Další den volali zpátky a chtěli mluvit se mnou. Měli pro mě skvělé umístění, které by začínalo příští týden (což v praxi znamená tenhle). Byla jsem překvapená, že něco našli takhle rychle, a ještě víc překvapená po té, co jsem si přečetla email, kde psali, že to tam všichni milovali.
Takže... Zítra mám poslední oficiální pracovní den v Hollyparku (i když doufám, že si vyžebrám aspoň půl dne volno na balení věcí), v pátek se přesouvám do vesničky Roskeen v hrabství Tipperary. Pán, u kterého budu pracovat se jmenuje PJ [pýdžej], a krom koní vlastní i hospodu - Jackie byla nadšená, že se konečně dostanu mezi lidi - tady jsem poněkud odříznutá od světa.
Začala jsem s balením a zjistila, že těch věcí mám nějak hodně a nemám potuchy, co s tím. Mám tu připravený jeden velký balík se zimními věcmi, co chci poslat do Čech, ale to tam ještě není všechno, co bych potřebovala. Pak tu taky mám haldu knih, které jsou pěkně těžké. A pak spoustu věcí, co si potřebuju vzít s sebou. Jsem si myslela, že takovéhle věci nebudu muset ještě dva měsíce řešit... Nenávidím balení!

A Game of Thrones

17. dubna 2012 v 20:18 | Fantaghira |  Books in my thoughts
A Game of Thrones (Hra o trůny) - George R. R. Martin

Ve hře o trůny buď vyhrajete, nebo zemřete.
Lord Eddard Stark, Správce severu, to považuje za kletbu, když mu král Robert udělí titul a úřad Ruky. Na královském dovoře ho jeho čest stahuje dolů, protože tam skutečný muž dělá to, co chce, ne to, co musí... a mrtvý nepřítel je věc krásy. Staří bohové nemají na jihu žádnou moc, Starkova rodina je rozdělená a královský dvůr je plný zrady. Navíc v exilu ve Svobodných městech za mořem dospěl chlapec šílený plánovanou pomstou. Dědic šíleného Dračího krále sesazeného Robertem, chce zpátky železný trůn.
(volný překlad textu z přebalu knihy)

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Úplně nejdřív mi byl doporučen seriál, na který jsem se ovšem nezačala dívat. Pak jsem zjistila, že existuje knížka, a to už jsem nezaváhala. Navíc to všichni chválili.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Zrada, drak.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zabít.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Arya byla nejlepší. Až na to, že jí bylo devět. A pak bych se ještě zvládla ztotožnit s Jonem.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
No tak asi že je to jeden z nejlíp vymyšlených fantasy světů, dle mého soudu. Ještě se mi hodně líbilo rozdělení kapitol podle postav. Ze začátku jsem měla trochu zmatek v tom, kdo je kdo, ale když jsem se pak v těch jménech vyznala, tak to do sebe všechno krásně zapadalo.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Chování postav. Ano! Konečně to můžu veřejně přiznat. Sansa je tak pitomá! Vážně, už dlouho jsem nechtěla žádnou knižní postavu takhle moc praštit. Ale řekla bych, že na konci se trochu probrala, tak snad v dalších dílech bude lepší.

Hodnocení:
Rozhodně doporučuji. Už mám koupený další díl, tak doufám, že bude aspoň stejně dobrý, jako tenhle první.
(5/5)

Beze smyslu

16. dubna 2012 v 21:28 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Dost často si říkám, že bych měla napsat nějaký článek. Jenže nikdy toho nemám tolik, aby to dalo dohromady něco smysluplného. Tak jsem si řekla, že se na to vykašlu, a prostě napíšu všechno, jak mě to bude napadat. Bez ladu a skladu. A beze smyslu.

Dneska jsem si koupila letenku do Prahy. Smutné je to, že přímý let je i takhle dopředu drahý, a nejlevněji mi to vyjde s přestupem v Paříži. Takže si užiju tři hodiny na Pařížském letišti, které vážně nemám ráda, protože už jsem tam párkrát na přestup čekala (na Srí Lanku, při zpáteční cestě z Mauritiu), a je tam nuda. Ano, měla jsem možnost koupit let, kde bych měla na přestup 45 minut, takže bych se tam dlouho nezdržela. Ale při mém štěstí by mělo letadlo z Dublinu 46 minut zpoždění a to do Prahy by nečekalo. Tím, že mám letenku, se rpo mě všechno stává takové definitivní. Ano, mám tu ještě dva a půl měsíce, ale... Je to divné, jak to utíká. Přijde mi, že to bylo teprve včera, kdy jsem psala článek, že mi zbývají ještě čtyři měsíce.

Veselé Velikonoce

6. dubna 2012 v 22:53 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Ráda bych vám slíbila nějaký irsko-velikonoční článek, ale uvidíme, jak to dopadne. Ono totiž v noci z neděle na pondělí odjíždí Jackie s Timem na závody do Fontainebleau (Francie), takže se všechno nese v duchu příprav na jejich odjezd, spíš než v duchu příprav na velikonoce. Ale uvidíme, co uvidíme...
Zatím dávám nějaké irsko-velikonoční fotky.
No dobře, jsou to ovečkovské fotky, ale vzhledem k tomu, že beránek je symbol velikonoc, a ovce a jehňata teď potkáte v Irsku na každé druhé pastvině, docela dobře splňují irsko-velikonoční kategorii. Tak. Jsem si to hezky odůvodnila.