Červen 2012

Bucket List - O co se jedná?

30. června 2012 v 15:37 | Fantaghira |  Bucket List
Vymýšlela jsem něco, co by mě pravidelně nutilo psát, protože co jsem se vrátila z Irska, chybí mi chuť. Dřív jsem byla schopná se jen tak mořit s básničkou nebo povídkou, ale teď se mi do toho nechce (resp. mám jednu věc rozepsanou, nicméně na blog to dávat nechci). Takže jsem se ponořila do hlubin internetu a hledala, co by se mi tak líbilo.
Nakonec mě ale stejně inspirovala knížka - Before I die (od Jenny Downham), kde si hlavní hrdinka sepisuje seznam věcí, které chce před svojí smrtí stihnout. V angličtině se takovémuhle seznamu říká bucket list (kick the bucket = natáhnout bačkory). Jako nápad mi to přišlo dobré, tak jsem se dala do sepisování.
Na internetu jsou různé rady a tipy, jak si takový seznam udělat a tak podobně, něčím jsem se inspirovala, něco je úplně z mé hlavy, ale především jsem si vzala k srdci jednu radu a psala seznam bez ohledu na to, kolik mám peněz, jaké mám závazky, a tak dále. Na druhou stranu, až na pár věcí, je můj seznam docela splnitelný. Taky se většina týká cestování, což vzhledem k tomu, že mám blog zařazený do kategorie Světoběžník, ničemu vůbec neuškodí. Zatím mám přes čtyřicet položek (další určitě přibydou) a od zítřka se tu každý týden objeví jedna věc ze seznamu s nějakým tím vysvětlením proč zrovna tohle.
Pokud se vám nápad líbí, tak se klidně inspirujte, ani netrvám na tom, aby někde bylo napsáno, že to máte ode mě (ale napsat to tam klidně můžete :) ). Ale pokud by se do toho chtěl někdo pustit, a nevadilo by mu to, tak mi sem může dát odkaz - chtěla bych mít nějaké srovnání, nakolik je, nebo není, můj seznam ujetý.

Hříběcí

28. června 2012 v 9:47 | Fantaghira |  Živočichové
Kdysi dávno jste tu už měli možnost vidět jisté hříběcí fotky. Ovšem tohle je úplně jiné hříbě od úplně jiné kobyly. Malé bestii jsou tři měsíce, je to shagya arab a má krycí jméno Jack. Je to přidrzlá obluda, která všechno kouše, rozvazuje tkaničky a nechce vám dát chvíli pokoj. Je to rozmazlený nevděčník, ale ten, kdo ho nejvíc rozmazluje, jsem já. Ovšem, když se unaví a svalí se ve výběhu do stínu pod strom, je to nejroztomilejší stvoření na světě. A pravda, na fotkách vypadá taky roztomile - především proto, že se nemusíte strachovat, jestli vás srazí, uhne nebo to před vámi ubrzdí.
Jo, a taky je to mrcha fotogenická :)

Éliška (koza)

23. června 2012 v 10:41 | Fantaghira |  Živočichové
Asi největší překvapení pro mě, po návratu z Irska, bylo to, že máme kozu. Jednu kozu jsme už před lety měli, ale když umřela, nepořídili jsme si další. Až doteď.
Má se jmenovat Líza, ale já ji okamžitě přejmenovala na Élišku (po naší poslední koze) a vůbec mě nezajímá, že tu máme kobylu Elišku a ještě sem teď chodí jezdit jedna holčina, co se jmenuje Eliška. Koza prostě musí být Eliška (nebo Éliška). Jinak jako každá koza je i Éliška mlsná, pečlivě si vybírá, co sežere. Zpravidla to vypadá tak, že stojí nad hromádkou čerstvě posekané trávy, kouká se na vás a zoufale mečí, čímž se vám snaží sdělit, že to "néééééé", to ona žrát nebude. Ale po natrhaných vrbových (případně bezových nebo jabloňových) větvičkách by se utloukla. Potvora :)

Zrzavá obluda

20. června 2012 v 16:27 | Fantaghira |  Živočichové
Po víc než třech týdnech doma se konečně dostávám k fotkám toho, co je tu nové. (Taky se musím přiznat, že jsem chvíli zmateně koukala na názvy svých rubrik a přemýšlela, co mám vybrat.) Když jsem přijela, čekalo tu na mě překvapení několik - kocour, koza a čtyři noví koně. Postupně se tu vším pochlubím a začnu od kocoura.
Je to vlastně ještě koťátko, několikaměsíční "drobeček". Drobeček v úvozovkách protože, jakožto zástupce plemene mainská mývalí (wiki), je už teď velký jako naši dva zbývající, obyčejní, kocouři. Údajně se jmenuje Christopher, ale říká se mu jednoduše Zrzek, případně různými obměnami jako "Ty zrzavá potvoro", "Zmetku zrzavej" nebo "Obludo jedna zrzavá". Samozřejmě má i svá další jména, to když se vám vprostřed noci zahryzne do nohy, ruky, či jiné části těla, ale ta jména jsou zpravidla nepublikovatelná.

Inu, náš malý zrzavý miláček :)

Dublin - část 3

17. června 2012 v 21:42 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
S těžkým srdcem se mi píše tenhle poslední článek do mé smaragdové rubriky. Samozřejmě, pokud bych se někdy do Irska zase podívala (třeba jenom na dovolenou), nebudu váhat a rubriku ráda vzkřísím. Hned tak to ale nebude.
Tentokrát se projdeme kousek po břehu Liffey, která protéká Dublinem. Neměla jsem tentokrát tolik času se tam toulat a chodit po všech mostech, ale taková ta důležitá (pro mě) místa jsem navštívila a vyfotila. A když už mluvím o těch mostech, musím samozřejmě začít svým oblíbeným Ha'Penny Bridge (po kliknutí na odkaz se vám zobrazí fotka stejného místa focená r. 2008).

Dublin - část 2

14. června 2012 v 12:08 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Přiznám se, že se mi strašně nechce psát tenhle článek. Souvisí to s faktem, že fotky pomalu ale jistě docházejí a příští článek bude pravděpodobně poslední v téhle mojí irské rubrice. Sice jsem už přes dva týdny zpátky, ale díky dopisování článků sem na to můžu na chvíli zapomenout.
Ale k Dublinu. Dneska to vezmeme po katedrálách a Trinity College, zase se k tomu budu snažit přihodit odkazy na starší fotky, abyste měli porovnání (ne, že by se toho v Dublinu tolik změnilo...).
Vzhledem k tomu, že bylo teplo, byli na všech zelených plochách ve městě lidé. Ale že se můžou rozvalovat i v parku u Christchurch Cathedral, obzvlášť když je normálně oplocený, mě dost překvapilo. Dokonce můžete na fotce vidět stánek s občerstvením a posezení.


Dublin - část 1

12. června 2012 v 16:05 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Tak jako kdysi ani tentokrát nevezmu fotky z Dublinu popořadě, ale tématicky. Především kvůli tomu, že jsem si tam chodila, jak mě zrovna napadlo, takže moc souvislostí by se v tom nenašlo. A protože už tu Dublin jednou byl, a já jsem blázen, se vždycky pokusím k danému místu hodit odkaz na fotku (případně celý článek) ze stejného místa, jen focenou roku 2008.
Začnu dublinskými ulicemi. A jedna z těch nepřehlédnutelných je O'Connell Street, kterou jsem kdysi překřtila na dublinský Václavák. Místo sv. Václava tu najdete sochu pana O'Connella:

Howth

8. června 2012 v 13:55 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Howth je malá rybářská vesnička u Dublinu, kam se dá dostat nadzemkou. Už jsem tam před lety byla, dokonce jsem Howth tehdy navštívila dvakrát, obě mé návštěvy ovšem bylo zataženo a poprchávalo (fotky zde). Tentokrát jsem měla mnohem víc štěstí a mohla si vesničku prohlédnout zalitou slunečním světlem.
Howth se za těch pár let moc nezměnil. Spíš jsem byla překvapená, kde všude se dá jít, když člověk není otrávený z deště. Co mě ale potěšilo nejvíc, bylo, že tam jsou pořád tuleni. A dokonce skoro na stejném místě jako před lety.


Cork - 2. část

5. června 2012 v 15:09 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Druhou polovinu fotek z Corku začneme univerzitou, ke které jsem v podstatě zabloudila. Totiž, když jsem do corku přijížděla, tak jsem z autobusu viděla nějakou katedrálu (bůhví, co jsem vlastně viděla) a řekla si, že ta by stála za vyfocení. Takže přesvědčena o správnosti svého směru jsem se pustila napříč Corkem. Žádnou katedrálu jsem samozřejmě nepotkala, ale zase jsem potkala UCC (University College Cork). Po dublinské Trinity College a galwayské NUIG to byla třetí irská univerzita, kterou jsem viděla, a řeknu vám - ochotně bych studovala na kterékoli z nich.

Cork - 1. část

4. června 2012 v 15:15 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Cork na mě působil mnohem víc jako velké město, srovnám-li to s Dublinem. Můj první dojem byl, že tak nějak bych si představovala Dublin, kdybych ho neznala. Na druhou stranu se nedá říct, že by tam bylo víc památek nebo větší centrum, prostě to byl takový můj pocit.
Centrum Corku se nachází na ostrově, protože řeka Lee, která Corkem protéká, se na jednom kraji Corku rozděluje a na druhém zas spojuje a vytváří tak podlouhlý ostrov uprostřed města, kde se nachází všechno důležité.
První fotka je z mostu přes tu širší část řeky Lee a je to pohled na to, co jsem si pro sebe nazvala "ošklivá část města".


Zpátky v Čechách

2. června 2012 v 21:04 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Znáte ten pocit, kdy jste někde na dovolené (v cizím prostředí), první ráno se probudíte a následuje okamžik totálního zmatení, než si vzpomenete, kde jste? S tímhle pocitem jsem se tu ve středu vzbudila. Hrůza v očích - proboha, kde to jsem? Pak mi to došlo - už žádné Irsko, Čechy. Je to divné být po takové době zpátky, všechno je divné a cizí.
Všichni tu mluví česky. Auta jezdí na špatné straně silnice. Je tu špatný čas. U umyvadla je jenom jeden kohoutek. Tráva má špatný odstín zelené. Je tu málo sedmikrásek. Pole jsou příliš velká. Většina z nich je s řepkou. Nejsou tu kamenné zídky. Žádné pastviny s krávami, ovcemi nebo koňmi (ta s našimi koňmi za barákem se nepočítá). V krajině tu chybí opuštěné hrady, strážní věže a další polorozpadlé kamenné stavby. Jsou tu paneláky. Mlíko nechutná jako mlíko. Moje postel je moc nízká. Oběd je větší jídlo než večeře. Bouřkové mraky jsou děsivé. Není tu moře. Lítá tu spousta hmyzu.
A takhle bych mohla pokračovat dál, jen bych se musela zamyslet. Jsou to detaily, samozřejmosti, ale odvykla jsem si na ně. Dneska jsem si kupříkladu měnila eura v peněžence za české koruny. Skoro bych ty peníze nepoznala. A děsím se chvíle, kdy budu muset použít nějakou veřejnou dopravu. Ne, ne nějakou. Kdy budu muset nasednout do vlaku - vzpomínám na krásné rychlé tiché irské vlaky vybavené zásuvkami, topením, které topilo, kdy mělo, a polstrovanými sedadly.České dráhy se můžou jít zahrabat.
Ale ne, sice se mi strašně po Irsku stýská, ale jsem ráda, že jsem doma. Počkejte, až někdy nafotím, co tu máme nového. Čtyři koně, kozu a zrzavého kocoura. Byla jsem dost překvapená. Někdy se jich určitě na fotkách dočkáte. V nejbližší době ale hodlám dodělat Irsko. A pak vlastně vůbec nevím co dál :D Ale ony nějaké nápady zase přijdou.