Srpen 2012

Algarve - 5. část

30. srpna 2012 v 21:35 | Fantaghira |  Cestovatelské
Dnes se podíváme na úplný konec světa. Tedy ne úplný, protože svět je kulatý, nicméně před objevením Ameriky byl mys sv. Vincenta (Cabo de São Vicente) nazývaný Koncem světa a mně se to pojmenování hrozně líbí. Najdete tu maják, skály strmě spadající do moře a směrem na západ - nic.

#8 Zahrát si ve filmu

26. srpna 2012 v 13:00 | Fantaghira |  Bucket List
Ani náhodou nepomýšlím na hlavní roli nebo něco takového. Na to jsem moc velký trémista, neumím hrát a... a vůbec. Na to bych si prostě netroufla. Mně by ke štěstí stačilo jenom dělat nějaké křoví v pozadí, být součást davu, ale zároveň se v něm úplně neutopit. Prostě abych jednou mohla z hrdostí zastavovat onen film a ukázat, "Tady, tohle tele vzadu, to jsem já, heč!"
Nabízí se otázka, co za film by to mělo být. Přiznám se rozvnou, že na české filmy se většinou nedívám, a mnohem raději bych se připletla k něčemu anglicky mluvícímu. Pokud by to bylo něco na náměty nějaké mé oblíbené knížky, vůbec bych se nebránila. Ale to už si moc fantazíruju.
Vím, že dostat se k filmu a dělat nějaké to křoví zase nebývá takový problém. Nějak jsem to nikdy nezkoumala, ale vím, že do filmů normální lidi (rozuměj neherce) nabírahjí dost často. Koneckonců někdo ty davy v pozadí dělat musí. Pravda, do bitvy pak jde v televizi deset tisíc vojáků, zatímco ve skutečnosti jich tam stálo sto, ale tu stovku taky musí někde vzít a pak jí rozmnožit.
Takže tohle je takový větší sen, nicméně myslím, že pořád patří k těm reálnějším.

Práce extras | ilustrační obrázek | zdroj

Algarve - 4. část

25. srpna 2012 v 11:51 | Fantaghira |  Cestovatelské
Dalším navštíveným městem bylo Sagres, které je nejjihozápadněji položeným městem v Evropě. Sagres je proslavené především díky tomu, že tu Jindřich Mořeplavec založil Námořní akademii.
Ve městě samozřejmě stojí jeho socha, stejně jako v dalších mnoha městech.

Algarve - 3. část

22. srpna 2012 v 10:29 | Fantaghira |  Cestovatelské
Druhý den výletů jsme začali ve městě Lagos (ano, největší město Nigérie se jmeuje taky tak, ale tam jsme nebyli). Lagos byl jedním z nejhůře zasažených měst při, neustále zmiňovaném, zemětřesení v roce 1755. Do té doby byl Lagos, především díky svému umístění, obchodním městem a vyplouvaly odtud různé objevitelské expedice.
Centrem města je nejspíš Praça da República. Na té zdi nad vodou (zase voda) je nápis, který jsem za pomoci google rozluštila jako: "Stojí to za to? Všechno za to stojí, pokud vaše duše není malá.", což řekl Fernando Pessoa.

#7 Vidět ptakopyska

20. srpna 2012 v 22:05 | Fantaghira |  Bucket List
Pozn. autora: Strašně se omlouvám, článek měl vyjít včera, ale nejspíš selhala technika. Toho, že mi na blogu nevisí, jsem si všimla až teď.

Tohle je asi jedno z těch bizarnějších přání. K čemu potřebuju vidět ptakopyska, než umřu? Abych pravdu řekla, nevím. Prostě chci vidět ptakopyska. Dokonce by to ani nemuselo být ve volné přírodě (po návštěvě Austrálie stejně netoužím), stačila by zoo.
Pamatuju si, jak jsem kdysi na gymplu měla referát na zvířata Austrálie a povídala tam o ptakopyskovi. O tom, jak si všichni v Evropě mysleli, že si z nich někdo dělá srandu a "slepil" několik zvířat dohromady. Ono když se na ptakopyska podíváte sami, máte taky pocit, že něco takového nemohlo vzniknout samo od sebe, že tomu někdo pomohl. Kachní zobák, bobří ocas, vydří tělo a ještě to klade vyjíčka místo, aby to rodilo živá mláďata? Opravdu to zní jako výmysl. Snad právě proto bych nějakou tuhle potvůrku chtěla vidět na vlastní oči. Tedy předpokládám, že podrbat si ptakopyska se mi nepoštěstí, takže se smířím i s tím, že ho "jen" uvidím.
Koneckonců ptakopysk je důkaz toho, že Bůh má smysl pro humor.

Ptakopysk | ilustrační obrázek | zdroj

Algarve - 2. část

20. srpna 2012 v 11:26 | Fantaghira |  Cestovatelské
Z Portimão jsme se vydali směrem od pobřeží a do kopců, až jsme se dostali do vesničky Monchique, která byla založena už Římany díky léčivým pramenům, které tu mají být. Samozřejmě musíte brát v potaz, že v roce 1755 všechno zničilo zemětřesení. Ale Monchique je příjemné a klidné místo a tím, že je v horách, jsou odtud i krásné výhledy.

Algarve - 1. část

16. srpna 2012 v 12:17 | Fantaghira |  Cestovatelské
Po výletu do Lisabonu jsme měli pár dnů nicnedělání a pak jsme si půjčili na tři dny auto s úmyslem procestovat to nejdůležitější z Algarve od Faro až po konec světa.
První den jsme začali v Portimão, městu ležíccím kousek od pobřeží podél řeky Arade, o kterém nám průvodce tvrdil, že je vyhlášené svými sardinkami. No... ono po těch třech dnech jsme zjistili, že našemu drahému průvodce se taky nedá všechno věřit. Takže Portimão možná je vyhlášené sardinkami, ale my jsme nikde neviděli nic, kde by sardinky nabízeli. A obědvali jsme lasagne, jak trapné.
Ovšem nejdřív jsme začali na náměstí, kde je na první pohled nápadná jezuitská škola.

Šňupec

14. srpna 2012 v 13:29 | Fantaghira |  Books in my thoughts
Šňupec - Terry Pratchett
Velitel Samuel Elánius se cítí skvěle. Přesto je více méně okolnostmi (méně) a svou milovanou ženou Sibylou (více) přesvědčen o tom, že potřebuje dovolenou, která prospěje jak jemu, tak malému Samíkovi.
Venkovská idylka je nádherná, ale nudná. Jenže jak říká Elánius: "Kde jsou policajti, tam je zločin!" Brzy se i v Hrabství začnou vynořovat různé menší i větší záhady, a už to není jen příšerné venkovské ticho, co nedává Elániovi spát. Co se to v Hrabství stalo před lety? Co o tom ví místní kovář Zafrkoň? A kam se najendou poděl? Zabil ho Elánius, jak by ráda dokázala místní smetánka, hlavně mladý lord Gravid Rzezacz? Má s tím něco společného bývalý policista Jeminák, zdejší hospodský? A co místní skřeti a jejich schránky unggue? Pašuje se v Hrabství opravdu jen tabák? Získá malý Samík do své sbírky konečně vytoužený sloní trus? A provdají se dívky - šesterčata Orobincova? To vše řeší Elánius za skvělé pomoci nedostižného Jeefese, který nemá konkurenci.
(text z přebalu knihy)

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Protože ji napsal Terry Pratchett. To snad vysvětlovat nemusím.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Skřet, trus.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vyšetřovat.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Tak o ztotožnění by to moc nebylo, ale fandím Jeefesovi, který, jak je již zmíněno v anotaci, opravdu nemá konkurenci. Nechtěla bych být nikým, koho podezřívá Elánius.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Opět geniální! Upřímně za nejgeniálnější Pratchettův tah považuji zrod malého Samíka, bez kterého by to prostě nešlo. A samozřejmě celá představa skřetů a (to především) jejich unggue schránek nemá chybu.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Chm. Co já vím? Momentálně mi nejvíc vadí to, že mi na knížce nic nevadí.

Hodnocení:
Pratchett nikdy nezklame, naopak vždycky potěší. Opět jedno z jeho geniálních děl. Nejraději bych dala šestou slunečnici malému Samíkovi, ale uskrovním se.
(5/5)

Co mi chybí

13. srpna 2012 v 21:32 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Omlouvám se za delší odmlku, lezla na mě nějaká nemoc a byla jsem ráda, že žiju, takže na nějaké psaní článků jsem neměla ani pomyšlení. Vím, že mi stále zbývá dodělat Portugalsko, vynechala jsem nedělní Bucket List, ale co se dá dělat, nějak to všichni přežijeme.
Jak jsem se tak válela minulý týden v posteli (s nesnesitelnou bolestí hlavy, na kterou nic nezabíralo - jen abyste si nemysleli), tak jsem začala přemýšlet nad tím, co všechno mi tu chybí. Ne, nechte mě to zformulovat lépe. Co z Irska mi v Čechách chybí a čeho je tu naopak až moc. Prostě co všechno je tu špatně. Žádný plačící a zoufalý článek jsem tu doposud nezveřejnila, takže teď to bude o to horší.

~ Guinness. Já, plzeňák, všude propagující plzeňské pivo a Irům drze tvrdící, že naše pivo je lepší, postrádám Guinness. A aby toho nebylo málo, české pivo, naše plznička, mi už tolik nechutná. Piju ho pořád (ono co jiného se v Čechách dá pít?!), ale poté, co mi několik lidí řeklo, jestli bych se teda nechtěla do toho Irska zase nastěhovat, když tam mají tak dobrý to pivo!, mi došlo, že si vlastně pořád stěžuju, o kolik byl Guinness lepší...
~ Mléko. Ta bílá břečka, co se tu prodává v krabicích, není mlíko! Už hned někdy ze začátku pobytu v Irsku jsem chválila jejich mléko, které chutná jako mléko. A to v Čechách prostě není (a krávu si kvůli tomu pořizovat nebudu). Nedávno mi máma dělala kafe a dala mi tam moc mlíka. Co jsem udělala já? Musela jsem to jít vylít, protože to tak moc chutnalo po té bílé hrůze, že se to nedalo.
~ Zeleň. Ne, že by tu nebylo nic zeleného, ale... není to ono. Především je tu spousta polí (která navíc teď sklízí nebo zaorávají) a když se člověk dostane na louku, tak je prostě špatně zelená. A žádné kamenné zídky a stáda ovcí na pastvě... Je to tu všechno hrozně velké a neosobní.
~ Večeře. To bylo v Irsku největší jídlo dne, kdežto tady je to oběd. Díky velkým večeřím v Irsku jsem se zbavila zlozvyku chodit v deset prohledat ledničku (která je stejně prázdná). Teď se nacpu uprostřed dne a v noci mám hlad. Řešení by bylo nechat si svou porci k obědu na večeři, ale připadala bych si dost divně. (Krom toho jsem zastáncem názoru, že jídlo se má jíst čerstvě připravené a ne o dva dny později ohřáté v mikrovlnce.)
~ Rohlíky. Jak jsem jenom někdy mohla jíst rohlíky?! Vím, že dost lidem vadí, že se v Irsku jí především toastový chléb (sandwiche apod.), ale já si na něj bez problémů zvykla. Zato se teď ušklíbám nad rohlíky. Vždyť jsou hrozně divné a... ani trochu mi nechutnají. Naštěstí nakupujeme i chleba, takže hlady nepomřu.
~ Angličtina. Chybí mi mluvit anglicky. Neřešit tykání a vykání. Dokonce mi i chybí ten, místy hrozný, irský přízvuk, kterému jsem sotva rozuměla - někdy ani nerozuměla, i když Irům bych to úplně nepřiznala. Já mám angličtinu hrozně ráda, ale v Čechách si jí úplně neužiju. A když jsem s někým známým zkoušela mluvit anglicky, málem jsem přišla o uši, jak mi je ten český přízvuk trhal.
~ Hudba. Samozřejmě. Teď jsem strávila asi půl hodiny hledáním jedné písničky, kterou jsem si jednou nahrála na mobil, ale mám pocit, že prostě neexistuje. Kdybych jí aspoň měla v nějaké pořádné publikovatelné kvalitě... Achjo. Ale tak jedna známá a asi má nejmilejší:

Lisabon - 4. část

7. srpna 2012 v 22:10 | Fantaghira |  Cestovatelské
S tou poslední částí Lisabonu jsem se nakonec trochu opozdila, ale co se dá dělat. I teď jsem unavená a píšu to jenom proto, aby se neřeklo. Ne, samozřejmě taky proto, že chci. Jen mě před chvíli napadl takový geniální nápad, který by mi ušetřil dost času. Udělala bych to formou hádanky, dostali byste fotky bez popisků a museli si najít, co to je. Zdá se mi, že slyším nadšený křik? Ne, dělám si srandu, samozřejmě vám k tomu něco málo napíšu. Nicméně do budoucna to není nápad k zahození.
Od výhledu (z minula) jsme seběhli podél lanovkovývh/tramvajových kolejí dolů na "Alej svobody" - Avenida Liberdade, což je vlastně takový park skrz který vede jedna z těch hlavnějších lisabonských silnic.

#6 Vidět polární záři

5. srpna 2012 v 13:00 | Fantaghira |  Bucket List
Úplně nejlepší by bylo vidět jak jižní (australis) tak i severní (borealis) polární záři, ale vystačila bych si klidně jenom s jednou z nich. Obrázky polární záře mě fascinují už dlouho. Všechny ty nádherné barvy rozsvěcující oblohu vypadají tak strašně neuvěřitelně, že je člověk prostě musí vidět na vlastní oči.
Sice se kvůli Auroře musí cestovat trochu na sever (nebo hodně na jih), ale naštěstí není nutné navštívit nějaké extrémně ledové končiny. Pravda on takový Petrohrad nebo Island jsou hodně na severu a taky se musí brát v potaz to, že za polárního dne ze záře moc neuvidíte, takže je třeba tam jet ve chvíli, kdy noci budou trochu delší, ale myslím, že dokud není potřeba překročit polární kruh, stále je to dobré.
V Irsku jsem mluvila s jedním pánem, který procestoval kus světa a mimojiné byl i v Petrohradu a viděl tam polární záři. Snažil se mi tvrdit, že každý vidí ty barvy trochu jinak. Mně to přišlo jako blbost a jako blbost mi to přijde stále. Snažila jsem se o tom něco najít, samozřejmě nikde nic, všude se člověk jenom dočte, jaký plyn vytváří jaké barvy v jaké výšce, ale o tom, že to, co jeden vidí červeně, by druhý mohl vidět zeleně, jsem nikde nic nenašla. Na druhou stranu zas tak moc důkladně jsem po tom taky nepátrala. Hádám, že jediný spolehlivý způsob, jak tomu přijít na kloub je vidět polární záři na vlastní oči (a pak vyzpovídat všechny přítomné, jakou barvu viděli :D)

Aurora Borealis ve Finsku | ilustrační obrázek | zdroj

Moje milované

2. srpna 2012 v 23:12 | Fantaghira |  Rostliny
Doufám, že jste se nelekli. Ještě tak před hodinou byste se tu mohli kochat slunečnicovým designem, nicméně mně už přišel trochu okoukaný (taky tu strašil odhadem přes rok a půl), navíc když už vydávám svůj blog za světoběžnický, mohl by se tak i tvářit. Takže teď vpravo máte londýnský Big Ben, vlevo palmy na Srí Lance a v záhlaví Chamarel Waterfall na Mauritiu. A nechybí ani anglicko-irsko-španělské uvítání nahoře.
Ale abyste o mé drahé a milované slunečnice nepřišli úplně z ničeho nic, dám sem aspoň pár fotek. Letos totiž konečně po dvou letech zase vysázeli slunečnice na blízkém poli, takže je můžu dokumentovat. (Jen kdyby nebylo takové vedro a nelítalo tolik krvesajícího hmyzu.)
Pro zajímavost můžete porovnat s fotkami před dvěma lety zde.