Září 2012

#12 Letět horkovzdušným balonem

30. září 2012 v 13:00 | Fantaghira |  Bucket List
Jsou věci, které bych nikdy neudělala, věci, které bych možná udělala, a věci, které bych chtěla udělat, i když bych se hrozně bála. Do té první kategorie třeba patří seskok padákem, do druhé paragliding a do třetí let balonem.
Hrozně by mě lákalo vidět svět zase z trochu jiného pohledu a z jiného prostředku. Když čas od času někde vidím balon na obloze, vypadá to jako obraz z jiné doby. Koneckonců horkovzdušné balony jsou na světě přes třista let.
Ale jak moc bych to chtěla vyzkoušet, tak se také bojím. Možná se mi budete smát, ale nejvíc bych se bála, že vypadnu. Asi bych se s hrůzou křečovitě držela čehokoliv, co by vypadalo, že se neulomí. A nebo bych možná zjistila, že let je vlastně hrozně příjemný a nemám se čeho bát a užila bych si to. Tedy já bych si to užila i s tím křečovitým držením, jenom o něco méně.
Ale strachy jsou od toho, aby se překonávaly a přeci jenom touha proletět se po nebi v balonu je větší než ten strach z padání.

Horkovzdušné balony | ilustrační obrázek | zdroj

A Storm of Swords

29. září 2012 v 18:15 | Fantaghira |  Books in my thoughts
A Storm of Swords - George R. R. Martin
Z pěti uchazečů o moc je jeden mrtvý, další v nepřízni, nicméně válka stále zuří a spojenectví se vytváří a ruší. Joffrey sedí na Železném trůnu, znepokojený vládce Sedmi království. Jeho největší rival, Lord Stannis, je poražen a zostuzený, oběť čarodějky, která ho má v hrsti. Mladý Robb stále vládne severu z pevnosti Riverrun. Mezitím královna v exilu Daenerys, vládkyně jediných tří draků na světě, postupně postupuje přes krví nasáklý kontinent. Jak na poslední střet postupují armády stojící proti sobě, armáda barbarů přichází k nejzažší hranici civilizace, v závěsu za nimi mytických Jiných - nadpřirozená armáda živých mrtvých, jejichž oživlá těla se nedají zastavit. Budoucnost země visí na vlásku a nikdo není v klidu, protože Sedm království vybuchlo v pravé bouři mečů.
(volný překlad textu z přebalu knihy)

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Pokračování mé oblíbené série.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Smrt, červený (nepřišlo mi úplně vhodné psát "bouře mečů").

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Změnit.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Krom toho, že mi zůstávají oblíbené postavy z dřívějších knih (Arya, Jon), přidal se k nim celkem překvapivě Jaime.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Za největší pozitivum považuju zařazení kapitol z Jaimeho pohledu. Jak jsem ho neměla ráda, najednou jsem se na některé věci začala dívat docela jinak a oblíbila si ho.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Vadilo mi... Nebo mě to spíš ne docela mile překvapilo, kolik z postav, které jsem považovala za důležité, umřelo.

Hodnocení:
Sice jsem byla zaražená ze všech těch smrtí a zrad a tak podobně, nicméně napsáno je to pořád skvěle a už se moc těším, až se pustím do dalšího dílu.
(5/5)

Žiju ještě?

29. září 2012 v 10:11 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Já vím, že jsem se teď na dlouhou domu odmlčela, nejdřív jsem se chystala do školy a říkala si, že tam budu mít víc času, tak zase začnu psát. Ale když jsem se tam dostala, zjistila jsem, že s připojením na internet to nebude tak jednoduché (od pondělka ho už snad budu mít), takže ty nejdůležitější věci jsem si vyřizovala v knihovně, ale blog musel počkat.
A jaká vlastně je moje nová škola? Hmm... Ale jo, líbí se mi tam. Jsem na oboru bohemistika - anglický jazyk a literatura. Angličtina mě baví hodně, přednášky i semináře jsou v angličtině a jsem naprosto spokojená. S češtinou je to horší, ale tím se nějak probojuju.
Jenom mě překvapuje úroveň angličtiny některých mých spolužáků. Čekala bych, že když se dostali na angličtinu, tak jí umí, ale asi to není úplně správný předpoklad. Vím, že to ode mě není moc hezké, ale když jsem některé lidi slyšela, chtělo se mi zoufalstvím mlátit hlavou do stolu. Což mimochodem i platí pro jednu naší učitelku. Ne, že by ze sebe nedokázala vypravit souvislou větu, nicméně její perfektně naučená školní angličtina se školní výslovností mě ničí. Navíc mi připomíná jednu učitelku, kterou jsme měli na gymplu (asi po půl roce, co nás měla, odešla s tím, že už nikdy nechce učit) - moc to mému dojmu nepřidává.
Jinak mám pocit, že nudit se tam rozhodně nebudu, budu pořád něco číst (od knížek až po odborné studie), něco zpracovávat, diskutovat a tak podobně. Na druhou stranu si vždycky vzpomenu na farmacii a rázem mi to všechno přijde hrozně jednoduché. Ostatní už na tom tak dobře nejsou, po tom prvním týdnu (a to ještě nebyl pátek) vypadali dost zničeně a vyřízeně.

#11 Přejet USA vlakem

16. září 2012 v 13:26 | Fantaghira |  Bucket List
A tím myslím od pobřeží k pobřeží - z New Yorku do San Francisca.
K téhle myšlence mě přivedl známý seriál The Big Bang Theory, kdy Sheldon a ostatní cestují do San Francisca (jasně sice ne z New Yorku, ale to je vedlejší) vlakem místo, aby letěli. Nějak mě to zaujalo a hledala jsem tenkrát o té cestě víc, abych zjistila, jestli je to skutečně tak úžasné, jak Sheldon tvrdí. Nakonec mě to přivedlo až k možnosti vlakem přejet od jednoho pobřeží k druhému. Asi nemá cenu tu vypisovat přesnou trasu vlaku, to by bylo na dlouho a nic moc z toho. Jen vím, že do Frisca se dá jet přes Chicago nebo New Orleans, přičemž hezčí to má být přes Chicago.
Samozřejmě člověk musí počítat s tím, že cesta zabere aspoň čtyři dny a být čtyři dny zavřená ve vlaku není nic po čem bych osobně toužila. Nicméně občas se musí člověk překonat, aby něco zažil.

Protože tohle je takové téma, které mi nepřijde úplně profláknuté, tak si dovolím přidat pár odkazů.
California Zephyr je vlak z Chicaga do San Francisca.
Lake Shore Limited jezdí z New Yorku do Chicaga.
Fotky z cesty od pobřeží k pobřeží.

California Zephyr | ilustrační obrázek | zdroj

#10 Navštívit Nový Zéland

9. září 2012 v 13:00 | Fantaghira |  Bucket List
Dnes už těžko říct, co bylo tím prvním spouštěčem, který mé oči nasměroval k Novému Zélandu. Většinou tvrdím, že to byly pánoprstenovské filmy, nicméně zdá se mi, že na Nový Zéland mě to táhlo už předtím.
A proč že bych to vlastně chtěla navštívit tuhle zemi na druhém konci světa? Kvůli neskutečné přírodě. Hory, lesy, skály, fjordy, planiny, jezera, pláže, moře, sopky...
Vyjmenovávat tu všechno by bylo na dlouho. Občas když mě to popadne, koukám, jaké poznávací zájezdy tam nabízí, co všechno by člověk stihnul za tři týdny vidět. Kouká se na to hezky. Na všechno. Tedy všechno krom takových těch praktických věcí jako je délka letu a cena. Ale těch 26 hodin v letadle bych i přežila, kdyby mě na konci čekala země zaslíbená.
Nakonec i když jsem se loni rozhodovala, co dál dělat, nápad odjet pracovat právě na Nový Zéland tam proběhl, nicméně vzhledem k množství vyřizování, starostí a ceny letenky opravdu jenom proběhl. Koneckonců když jsem pak v Irsku říkala, že bych na NZ někdy chtěla, všichni mi odpovídali (nikdo tam nebyl), že je to tam hezké a prý je Nový Zéland jako Irsko, jenom na jižní polokouli. Několik Irů po mně dokonce chtělo, abych - až tam jednou pojedu - to vzala přes Irsko a přibalila je tam do kufru.
Nový Zéland je jeden z těch cílů, které jsem odhodlaná splnit stůj co stůj.

Mount Taranaki | ilustrační obrázek | zdroj

#9 Vylézt na Kilimanjaro

2. září 2012 v 13:00 | Fantaghira |  Bucket List
Rozhodně se nepovažuju za žádného horolezce a ani se jedním nehodlám stát. Ale na Kilimanjaro (Kilimandžáro, chcete-li to česky) má být poměrně jednoduchý výstup. Jedině si musíte zvyknout na změnu nadmořské výšky a ubývající procento kyslíku.
Zatím nejvýš jsem byla na Teide (na Tenerife), které má 3718m n.m. a už tam bylo kyslíku znatelně míň. Jenže to byl jednodenní výlet, lanovka nás vyvezla skoro až nahoru (posledních 200m převýšení jsme šlapali sami), tam nám průvodce řekl, že na správnou aklimatizaci bychom tam museli být 24 hodin, ale máme půl hodiny a pak jdeme nahoru. Pamatuju si ten zvláštní pocit, kdy člověk dýchal jak mohl a stejně neměl dost kyslíku. Předpokládám, že na Kilimanjaru to mají zajištěné jinak. Přece jenom turistů tam šplhá docela dost.
Na Kilimajaru mě láká především to, že se nachází téměř na rovníku (tři stupně jižně), tudíž při výstupu uvidíte postupnou změnu klimatu - od toho tropického až k arktickému u samého vrcholu. Pro mě by byl asi nejzajímavější ten moment, kdy stojíte (téměř) na rovníku a zároveň mrznete ve sněhu.
Kilimajaro navíc není součástí žádného horského masivu, ale tyčí se nad okolní savanou osamoceně, takže z vrchu musí být krásný výhled po okolí (pokud se zrovna o svahy Kilimajara nezachytí mraky).

Kilimanjaro | ilustrační obrázek | zdroj

Algarve - 6. část

2. září 2012 v 10:52 | Fantaghira |  Cestovatelské
Faro je současné hlavní město Algarve, je tu letiště i přístav, který přinesl městu bohatsvtí - do přístavu připlouvaly lodě z Afriky a Ameriky a obchodovalo se tu. Pro mě je Faro zvláštní tím, že sice je u moře, nicméně mezi městem a volným mořem je řada malých roztrhaných ostrůvků (mapa), ale to snad bude tušit na nějaké pozdější fotce.
Nejprv město.