Listopad 2012

Tess of the d'Urbervilles

27. listopadu 2012 v 22:10 | Fantaghira |  Books in my thoughts
Thomas Hardy - Tess of the d'Urbervilles (Tess z d'Urbervillů)

John Durbeyfield zjistí, že je potomkem rodu D'Urbervillů, jednoho z nejstarších rodů v celé Anglii. Nedaleko jejich rodné vesnice bydlí žena jménem D'Urbervillová, o níž se John se svou ženou Joanou domnívají, že je jejich vzdálenou příbuznou. Vyšlou tedy svou dceru Tess, aby se k staré paní přihlásila jako příbuzná. Tessiným úkolem bylo požádat o finanční pomoc, nebo o nějaké zaměstnání...

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Povinná četba na dějiny anglické literatury.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Neschopnost, smůla.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Utíkat.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
S nikým. Dobře, chvílemi jsem chápala a rozuměla Tess, ale jinak tam nikdo sympatický nebyl. A ono i Tess byla občas na ránu.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Mně se líbilo, že (až na ten konec) to byl jednou příběh ze života. Naprosto uvěřitelné, žádná dokonalá romance (ono skoro ani ta nedokonalá). Četlo se to hrozně fajn, člověk Tess hrozně přál trochu toho štěstí, i když tušil, že asi nepřijde.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Angel byl na zabití. Ne, vážně. On udělá stejnou chybu jako Tess (víceméně) a jemu to může projít, ale jí to nikdy neodpustí? A pak na konci mu nevadí to, co Tess provede? (hrozně těžko se to vysvětluje bez spoilerů) Angel mi vadil ze všech nejvíc, dokonce i víc než Alec. A ten by taky zasloužil pořádnou ránu.

Hodnocení:
Jedna z mála knížek, u které jsem ráda, že jsem se k ní díky škole dostala. Něco od Hardyho jsem si sice chtěla přečíst už nějakou tu chvíli, ale než bych se k tomu sama dostala... Samozřejmě se musí počítat s tím, že to není veselá pohádka, ale o to je mi ta knížka sympatičtější.
(4/5)

Střípky ocelové šedi

23. listopadu 2012 v 0:17 | Fantaghira |  Píšu...
střípky ocelové šedi
snáší se na bledou zem
tříští se na křehké mědi
co tvoří tvých šatů lem

měsíc už dávno zmizel z nebes
slunce za těžkou sivou oponou
závoj mračen na krajinu kles
útesy dáví se mořskou pěnou

z jihu žene se k tobě bouře ničivá
kéž by tvoji tragédii zakryla
před tebou náhrobek ze země vyčnívá
a na něm jméno, cos tam nehty vyryla

Přetažená

20. listopadu 2012 v 23:37 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Nebudu se vymlouvat na to, že nemám čas, protože kdybych chtěla, tak si nějaký najdu. Pravda je, že mezi čtením, psaním assignmentů a dalším čtením jsem ráda, když můžu na chvíli vypnout a úplně na všechno zapomenout, nejlíp i to, že mluvím česky. Na to, že mluvím anglicky se už zapomíná hůř vzhledem k tomu, že vypínám u seriálů, poslední dobou především SG Atlantis. I od tohohle článku moc nečejte, především snůšku řečí o tom, jak nic nedělám, prosycené únavou. Tou především, protože poslední dobou mám problém usnout kdykoliv před půlnocí a před jednou ranní jen z důvodu vytrvalé snahy. To, že ráno vstávám normálně (uznávám, normálně = osm), zcela zjevně nikomu nevadí. Půl dne tak trávím ve vegetativním stavu, sotva schopná normálních reakcí a interakcí. Je to zábava.

Školy mám už chvílemi taky až nad hlavu, nicméně pořád mě to baví a pořád je tu ten fakt, že všichni si připadali vytížení už po prvním týdnu. Nutno říct, že mám-li to srovnat s farmacií, tak tohle je horší. Ano, vím, jak to zní. Ale na farmacii, obzvlášť v zimním semestru, jsem se neučila, jediná příprava do školy spočívala v psaní protokolů, kdežto tady nejenže už se vyznám v knihovně víc, než by se mi líbilo, ale i pravidelně čtu učebnice, dohledávám věci, chodím na přednášky, poslouchám, dělám úkoly, čtu knížky, dělám si poznámky a celkově mám toho volného času výrazně míň. Netvrdím, že tohle je těžší než farmacie, jen máme větší důraz na přípravě a podle mě je to jenom dobře, obzvlášť když vím, jak věci flákám, když mě do nich nikdo nenutí.

Na seriály ovšem čas zbyde vždycky. Minulý týden jsem si po letech odříkání konečně pustila Firefly. Do té doby jsem se jí vyhýbala, protože jsem věděla, že budu naštvaná, když má jenom jednu sérii. Taky že jo! Chodila jsem tu jak nasupená saň, nicméně už je to lepší, i díky tomu, že jsem do toho namočila spolužačku, takže teď jsme naštvané dvě. A abych se odreagovala, dala jsem se na Atlantis, kteroužto jsem nikdy pořádně neviděla, i přes to, že můj notebook zdobí nálepka Atlantis (stejná jakou mají na počítačích oni). Na uklidnění to zatím stačí.

Co se čtení týká, jsou to převážně věci do školy, v Books in my Thoughts jsem hoooodně pozadu, asi to nějak proberu a budu psát jenom o tom, co je zajímavé, a řekla bych, že toho tolik nezbyde.

Zatím se mějte, já se budu snažit psát nějak poctivěji...
Pac,
F.

Gjorkové - Tajemství minulosti

5. listopadu 2012 v 18:44 | Fantaghira |  Books in my thoughts
Tereza Benešová - Gjorkové - Tajemství minulosti
Pod hladinou oceánu leží svět, o jehož existenci nemá lidstvo dodnes ani ponětí. Dvanáctiletá Nefas o něm už pár let ví, ale teprve dnes nastal čas zařadit se mezi své. Mezi Gjorky. Nefas nechce nic víc, než najít konečně domov, pár přátel a zjistit, proč vlastně musela vyrůstat stranou. V novém světě ji ale otevřená náruč rozhodně nečeká a její touha po kamarádech se v mžiku smrskne na snahu proplout a být neviditelná. Brzy sice zjišťuje, že pomoc může přijít z míst, odkud by ji nikdy nečekala, ale také, že kdo se ptá, mohl by dostat odpověď, o kterou vlastně vůbec nestojí. Vstupte spolu s Nefas do místa, kde je všechno stejně nebezpečné, jako krásné a fascinující. Kde mají všichni svá malá tajmeství a odraz minulosti je příliš silný na to, aby se dal jen tak překonat.
(text z přebalu knihy)

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Knížku jsem si koupila, když tu měla Tereza Benešová nedávno besedu (společně s Temnářkou), ale dostala jsem se k ní až teď.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Elementy, přátelství.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Hledat.

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Tak to těžko říct, ale abych řekla pravdu, nejsympatičtější ze všech postav byl Jack. A se svým kladným přístupem k upírům jsem ještě měla ráda Michaela, ale toho tam zase tolik nebylo.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Celkově nápad té rasy žijící pod vodou. A jednu věc, jednu kapitolu si dovolím vyšvihnout, protože jsem se při ní málem udusila smíchy - je to 20. kapitola s názvem Růžová pohroma. Ta byla obzvláště zdařilá :D

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Těžko říct. Štvalo mě, že nebohé malé Nefas nikdo nic neřekl a soucítila jsem s ní. A taky konec. Ale to ne, že by byl špatný, jen je to useknuté v jednom z nejnapínavějších okamžiků celé knihy. A druhý díl ještě není na světě...

Hodnocení:
Autorka sama říkala, že nemá ráda srovnávání s Potterem, ale když má své dílo nějak klasifikovat, říká o něm, že je to taková potterovina. Při čtení jsem to naprosto pochopila. Gjorkové a Potter nemají společného skoro nic, naprosto odlišné prostředí, postavy, děj... Ale přesto se celou dobu setkáváte s věcmi, o nichž si říkáte, že jsou jako v Potterovi. Nevím, špatně se to vysvětluje. Nicméně knížka se mi líbila, přečetla jsem ji takřka jedním dechem a díky tomu, jak končí, netrpělivě čekám na další díl.
(5/5)

Fun fact: Mimochodem, tohle je teprve druhá česká knížka, kterou jsem si za svůj život koupila. První byla Hladová přání. A obě tyhle knížky mám podepsané od autorek. A hodlám v téhle praxi pokračovat - české knížky jedině s věnováním :)

Poselství

1. listopadu 2012 v 22:36 | Fantaghira |  Píšu...
Dneska jsem procházela svoje staré články. Je až neskutečné, co všechno se mi tu nahromadilo. Ale především jsem se zarazila u svých básnických pokusů. Najednou mi přišlo, že je to všechno napsané s hroznou lehkostí. Netvrdím, že je to kdovíjak úžasné, ale pamatuju si, jak jsem to všechno psala, a šlo to tak snadno. Teď se mi těžko hledají slova i pro prózu. Snad právě díky těm vzpomínkám jsem se rozhodla, že to zkusím znovu - najít ten správný stav mysli. Není to stále ono, ale na druhou stranu, já se rok o nic takového nepokoušela. Byť poezii nečtu, mám pocit, že se v ní dá v pár slovech vyjádřit strašně moc. A já bych hrozně chtěla vyjádřit strašně moc.
~

Tíha padá z nebe
níž a níž - na tebe.

Skláníš se a nevíš proč,
do klubíčka se stoč
a pak plakej tiše
do své tajné skrýše.

Svět stárne a ty též,
víš, že to není lež,
přesto nechceš věřit,
že čas se dá měřit.

Je tma a bude den,
tohle není sen,
tak přestaň už snít
a jdi svůj život žít.