Prosinec 2012

Rok 2012

31. prosince 2012 v 10:33 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Loni jsem ke každému měsíci vybrala jednu písničku a připsala jednu větu. Letos jsem se rozhodla vybrat ke každému měsíci jednu fotku, protože mám pocit, že ty písničky stejně nikdo neposlouchá. Nutno říct, že některé měsíce (především květen) to bylo obzvlášť těžké rozhodování a některé jsem zase horko těžko hledala nějakou fotku.
Je až neuvěřitelné, co všechno se za ten rok stalo...

Leden
Návštěva Limericku, který mě zklamal.

Fifty Shades Darker

28. prosince 2012 v 10:33 | Fantaghira |  Books in my thoughts
Nabízí se otázka, proč jsem to vlastně začala číst, když byl první díl tak hrozný. A vlastně ani nevím, snad jsem doufala, že se u toho zase zasměju. Nezasmála (až na jediný okamžik).
Pokud bych tuhle knížku měla shrnout jedním slovem, byla by to NUDA.
Zdálo se mi to skoro lépe napsané, než první díl, ale to jsem si nejspíš už proti tomu otřesnému stylu vybudovala imunitu. Hrozné to bylo tak jako tak, a navrch ještě šíleně nudné. Nic zásadního se tam nestane.
První díl končí tím, že Ana uteče od Christiana. Moc dlouho jim to ovšem nevydrží, protože jsou k sobě přitahováni jako můra k plameni (to prosím není z mojí hlavy). Takže bez nějakého dlouhého přesvědčování jsou zpátky spolu a pak můžete pozorovat, jak se události opakují. Vážně - buď se spolu Christian a Ana baví: "Prosím, neopouštěj mě." "Nikdy tě neopustím." "Neutečeš ode mě?" "Bez tebe bych nemohla žít."... Dovedete si to představit, že? Nebo spolu spí, což je ještě nudnější než ty jejich rozhovory.
Samozřejmě pak je tu ještě Leila, Christianova ex, která to asi měla trochu zdramatizovat, nicméně přišlo mi to jako dosti zoufalý pokus. A děsivý šéf Any se jménem J. Hyde. Vážně, kdo by čekal, že bude zlý? S takovým jménem? Takže Ana vyšiluje kvůli Leile a Christian vyšiluje kvůli Hydeovi, který chce Anu dostat do postele.
Tohle se točí dokolečka, dokola, až se dostaneme k jedinému zajímavému okamžiku. Christian konečně poví Aně jeho největší tajemství. Doufám, že nic nejíte, protože by vám to vážně mohlo zkazit chuť. Nebo byste se udusili smíchy. "I like to whip little brown-haired girls like you because you all look like the crack whore-my birth mother." (Rád mlátím malé hnědovlasé holčičky jako jsi ty, protože vypadáte jako ta děvka, moje rodná matka.). Normální reakce každého rozumného člověka by bylo začít ječet a utéct. Ale Ana samozřejmě neuteče. A po pár stránkách "Ty tu ještě jsi?" "Mám snad jít?" "Ne, nechoď.", přijde další rána - Christian jí požádá o ruku. Ten to umí načasovat. Smála jsem se jako ještě nikdy.
Nicméně Ana řekne, že si to musí promyslet. Och, nic na světě mě nepřinutí myslet si, že ona myslí. Obzvlášť vzhledem k tomu, že se chová jako retardované čtyřleté dítě. A to ještě nejspíš urážím všechny čtyřleté děti se zdravotními potížemi. Ana je prostě blbá. Ne, ne blbá - obávám se, že slovo, které by popisovalo úroveň její blbosti ještě nikdo nevymyslel. What does he mean? What is he going to do? How can he tell? A to je jenom pár příkladů toho, čím je protkaná celá věc.
Na druhou stranu Christian není o moc lepší. Please don't ever leave me again. I can't live without you. I'm scared I'll lose you. Don't go away.
No jasně, konečně vidím, že se k sobě ti dva prostě dokonale hodí.
Nakonec Ana smaozřejmě řekne, že si Christiana vezme a z něj se stane hrozný romantik a je samá srdíčka a kytičky. Jak sladké...

Myslím, že tohle je jedna z mála knih na světě, která by mě vážně zkazila chuť ke čtení natolik, že bych zanevřela na veškerou literaturu. Naštěstí mám rozumu dost na to, abych se nenechala otrávit tak moc. Ale ke třetímu dílu mě nikdo nedostane, protože co je moc, to je moc, a tohle je extrémně moc.

naprosto nečekaně 0/5

Černobílá vzpomínka na Irsko

22. prosince 2012 v 21:12 | Fantaghira |  Cestovatelské
Černobílé fotografie normálně moc nemusím, ráda vidím barvy. Černobílá je smutná a zpravidla mě nutí přemýšlet, jaké nedostatky se za tím autor snaží skrýt. Samozřejmě netvrdím, že všechny černobílé fotky jsou špatné, to ani zdaleka.
U mě platí ta verze, kde se autor snaží cosi zakrýt. Vybrala jsem pár fotek, které z nějakého důvodu nebyly v barevné verzi zvlášť pěkné, zato v černobílé jim to slušelo víc. Většinou ty fotky byly špatně doostřené nebo přesvětlené. A mám pocit, že v tomhle případě jim ta černobílá přidala trochu toho kouzla. Případně můžu tvrdit, že jsou umělecké :)
Všechny jsou samozřejmě z mého milovaného Irska, na které každým dnem vzpomínám.

Strom focený z vlaku. Stěhovala jsem se z jednoho místa na druhé s rozporuplnými pocity a chtěla udělat pár fotek z vlaku. Všechny skončily rozmazané.

50 Shades of Grey

21. prosince 2012 v 23:29 | Fantaghira |  Books in my thoughts
Dneska vynechám otázky od Abyss a napíšu celou recenzi (jestli se tomu tak dá říkat)
VAROVÁNÍ: Tahle recenze pravděpodobně přesahuje povolenou míru jedovatosti a sarkasmu.

Mám potřebu hned na začátek uvést na pravou míru, proč jsem vlastně tuhle...věc začala číst. Ne proto, že bych ze všech stran slyšela, jak je to úžasné, naopak. A když jsem jednoho dne byla opět varovaná, ať to probůh nečtu, protože je to naprosto otřesné, rozhodla jsem se to otevřít. Ano, jsem jeden z těch lidí, co většinou udělají pravý opak toho, co jim řeknete. Hlavním podnětem bylo, že se pobavím, jako nikdy jindy. No a ze začátku i ano.
Už první věty mě rozsekaly. "I scowl with frustration at myself in the mirror. Damn my hair - it just won't behave, and damn Katherine Kavanagh for being ill and subjectiong me to this ordeal." (omlouvám se, četla jsem to anglicky a nemám k dispozici českou verzi, takže citace můžu poskytnout jenom anglicky). Jenže ne všechno bylo vtipné. Chvílemi jsem se jenom snažila nezvracet a jindy jsem nad tím skoro usínala. Opravdu jsem nepochopila, jak tohle může být bestseller.
Dobrá, začněme postavami. Jedenadvacetiletá holka (Anastacia), která nikdy neměla sex (řekněme, že tomu věřím), ani se nikdy nesebeuspokojovala (mnohem těžší si někoho takového představit) se zamiluje do nechutně hezkého a nechutně bohatého (a nechutně úchylného) chlápka. To jako fakt?! A hádejte co? On jí ma asi taky rád!
Nebohá Ana nikdy předtím do nikoho zamilovaná nebyla a je tak marná, až byste jí chtěli nakopnout do hlavy. A Christian Grey je tak úchvatný se svými vlasy barvy tmavé mědi a šedýma očima. Ano, tady přichází ta chvíle, kdy se mi chtělo zvracet. Scény, kdy ho Ana popisuje jsou tak nechutně... nechutné. A aby toho nebylo málo v Aně se probudila její vnitřní bohyně. A její vnitřní bohyně dělá tohle a dělá tamto a pokaždé, když se na displeji mé krásné čtečky objevila slova "inner goddess" jsem svou drahou čtečku chtěla o něco rozmlátit. Naštěstí jsem tomu odolala.
Samozřejmě nesmíme zapomínat na její podvědomí, které někde pláče v koutku.
Ten nechutně hezký a nechutně bohatý Christian má ale malý problém. Potřebuje jedině dom-sub (dominant-submissive) vztah. Její vnitřní bohyně skáče radostí, i když Ana by chtěla spíš lásku. Jak dojemné.
Přesto na jeho dohodu přistoupí. A nejenom že může mít patnáct orgasmů denně ale den poté je jenom trochu rozbolavělá. A nejenom že je Christian bůh sexu (nezapomínejme, že Ana nemá s kým srovnávat), ale Ana je naprosto přirozený talent a všechno jí hned jde.
Upřímně si nejsem jistá, kdo z těch dvou má větší problém. S oběma je něco špatně. A to nepočítám fakt, že jsou oba naprosto neuvěřitelné postavy. Ne neuvěřitelné jako z jiného světa, ale neuvěřitelné jako tak špatně napsané, že abolutně nevěříte jedinému jejich slovu. Tedy ne, že by tam tolik mluvili, protože když jsou spolu, tak jsou přítomností toho druhého tak ochromeni, že skoro nemluví. Možná bych za to měla být ráda.
Ani nevím, proč jsem si dělala naděje ohledně scén se sexem. Z větší části byly prostě jenom hrozně nudné. A když ne nudné tak vážně divné. Možná jsem divná já, ale když jí přiváže k posteli, zaváže jí oči a mlátí jí, tak mi to nepřijde moc vzrušující.
Takže přes nudné popisy sexu a vlastně žádnou zápletku jsem se dostala až ke konci. Skoro se až nechce věřit, že Aně zabralo celých 380 stránek, aby si uvědomila, že chce lásku, což jí Christian nikdy nemůže dát, a tak od něj uteče. A samozřejmě při tom brečí. Na druhou stranu je to jediná rozumná věc, kterou za celou dobu udělá (ten útěk, ne ten pláč). Což mi připomíná, že jsem zapomněla zmínit, že dokud Ana nepotkala Christiana nikdy nebrečela. A od té doby brečí pořád.
Takže vážně nechápu všechen ten povyk okolo téhle... inu dobrá, nazvěme to knihou. Je hrozně napsaná, nemá žádnou zápletku, v podstatě žádný děj a postavám chybí... úplně všechno. Tak jak tohle může být bestseller? Jak to vlastně vůbec někdo mohl vydat? Protože já to nechápu.

Hodnocení:
(0/5)Narozdíl od většiny knižních serverů si mohu dovolit ten luxus a dát tady tomu krásnou nulu, kterou si to plně zaslouží.

Možná se dočkáte i recenze na další díl (jednotné číslo, ke třetímu dílu mě nepřitáhne ani pár tažných volů).

Blíží se to...

18. prosince 2012 v 23:56 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Už ani ne za týden budou vánoce. Vzpomínám na ty loňské a vím, že lepší atmosféry se teď určitě nedočkám. Ani nevím, jestli bude doma stromeček. Kdyžtak ozdobím fíkus. Nebo aspoň svůj pokoj.
Najednou mě dneska popadla nějaká panika, že vůbec nemám žádné vánoční přání. Každý rok se na nějaké zmůžu, a letošek nesmí být výjimkou. Tak jsem v rámci nějaké náhlé inspirace vzala do ruky tužku... Mno, výsledek jsem ještě upravila v počítači, poměrně výrazně, nicméně především proto, aby vynikly všechny ty čáry.

Až pozdě mi došlo, že jsem mohla nakreslit i nějaké dárky (má to být stromeček...) nebo se aspoň podepsat. Ale nechtělo se mi jít přes celý ten proces focení a upravování do koukatelné podoby znova. Takže smůla.

Zítra jdu naposled do školy a pak už mám prázdniny. Heč. Až na to, že je asi strávím nad knížkami, protože nás čeká zápočtový týden i zkoušky až v lednu. Radost z toho mám ohromnou. Obzvlášť když budu půlku prázdnin někde lítat a zbytek psát esej na Dějiny anglické literatury. Pf.

Snad ode mě do vánoc ještě uslyšíte. Já do té doby vymyslím nějaké hrozně originální přání a pak vám ho povím.

Pac, F.

The Hobbit

16. prosince 2012 v 23:04 | Fantaghira |  Viděla jsem...

Asi bych měla upozornit, že následující článek je plný spoilerů. Chtěla jsem je co nejvíc omezit, ale pak jsem se přistihla, jak popisuju jednotlivé scény. pokud chcete na film jít a nechat se překvapit, rozhodně tenhle článek nečtěte. Pokud se do něj dáte, možná se dozvíte víc, než jste chtěli. Berte nebo nechte. Varovala jsem vás.

Zima v ČB

9. prosince 2012 v 12:15 | Fantaghira |  Česká republika
Ve čtvrtek jsem se rozhodla, že si trochu vyvětrám hlavu a aby mi konečně došlo, že vánoce jsou za rohem, vydala jsem se na vánoční trhy. Celkem mě překvapilo, že tam moc lidí nebylo, nicméně na trdelníky byla i tak fronta. Moc dlouho jsem se tam nezdržela, protože jsem okamžitě promrzla (nenechte se zmást sluníčkem na fotkách), ale chvíli jsem tam byla a udělala pár fotek. Moje první fotky Českých Budějovic. Raději snad ani nepřipomínat, že tam jsem už od konce září.

Fakt blbej způsob, jak umřít

5. prosince 2012 v 22:30 | Fantaghira |  Vykecávám se...
S přibližujícími se vánoci si připadám víc a víc jako zombie. Částečně za to mlže škola, částečně ta nechutná zima a částečně představa toho, že budu muset shánět dárky. Ne, nebojte, ještě jsem se do toho nepustila, pokud se nepočítá dárek pro nejlepší kamarádku, který jsem ještě ke všemu objednala přes internet. Další nákupy mám naplánované na příští víkend. to zas budu nadávat, že všechno nechávám na poslední chvíli a že je pak všude plno lidí. Ale jak si to kdo udělá, takový to má. Ale ne náhodou mám nákupy naplánované na stejný víkend, jako chci vidět The Hobbit. Pravda, asi film uvidím dřív než něco koupím, ale to nevadí. Dneska jsem se konečně podívala na všechna videa ze zákulisí a nemůžu se dočkat!
Škola stojí. Asi tak by se dala charakterizovat současná situace. Jen mě fascinuje, že na jiných školách už začínají řešti zkoušky a zápočty, zatímco nás všechno čeká až v lednu. Tedy možná v pondělí zjistím, že jeden zápočet už mám hotový. Možná. Na některé předměty mám požadavky skoro splněné, na jiné se mi ty zatracené eseje psát vůbec nechtějí, takže si jimi zpestřím vánoce (abych nekecala, z hlavy si vybavuju jenom jednu). Nicméně stejně mám pocit, že čím dýl do té školy chodím, tím hůř to snáším. I když to je možná jenom tím blížícím se zkouškovým.