Srpen 2013

Hobby vytrvalost aneb rychlost vám nepomůže

21. srpna 2013 v 18:33 | Fantaghira |  Koně
Pro hobby vytrvalost, aspoň tu jednookruhovou (tzn. 20-30 km) platí poněkud jiná pravidla, než pro delší soutěže. Jak tahle pravidla fungují mi došlo až po mém druhém závodě, a to vlastně jen díky tomu, že jsem byla vyloučena.

Narozdíl od vyšších soutěží je v hobby závodech předepsaná rychlost - nesmíte jet pomaleji než 8km/h a rychleji než 16km/h. Vyšší soutěže mají udanou jen minimální hodnotu, ale mohou jet, jak rychle chtějí a skutečně vyhrává ten nejrychlejší. Ale kdybyste zajeli hobby přesně za 16km/h, neznamená to ještě, že vyhrajete. Rozhodující je tady totiž, za jak dlouho po projetí cílem se dostavíte do závěrečné veteriny. Vítězem je ten, kdo to zvládne nejrychleji. Aby ale byly alespoň trochu zvýhodnění rychlejší koně, je tu další pravidlo, které říká, že těm, kteří trať dokončí rychlostí 8 - 11,99km/h, bude k tomu rozhodujícímu času vstupu do veteriny přičteno ještě dalších deset minut.

Nejspíš to všechno zní hrozně složitě a zmateně, ale z toho si nic nedělejte, mně to tak nejdřív přišlo také. Abych to zjednodušila napíšu, jak byste měli jet, chcete-li vyhrát. Trať byste měli dokončit rychlostí 12 - 16km/h, v žádném případě ne rychleji, jinak budete diskvalifikováni. To se přesně stalo mně, protože jsem pravidla tak docela nechápala a myslela si, že kromě rychlého vstupu do veteriny musím být rychlá i na trati. Neodhadla jsem to a do cíle se dostala o minutu a půl dřív, než jsem měla. Ani nevíte, jak mě to doteď štve.

Vytrvalost jako jezdecká disciplína

19. srpna 2013 v 15:49 | Fantaghira |  Koně
Dřív mě spousta lidí rozčilovala názorem, že na koni se nejezdí, nýbrž se na něm lidi vozí, a zvládne to každý. Mám pocit, že poslední dobou takových "chytrých" lidí ubývá a většina lidí už vnímá jezdectví jako sport. Ovšem nadchází tu ten problém, že není ježdění jako ježdění a všichni by asi souhlasili, že parkurové skákání je rozhodně sport, u vyjížděk do přírody by už mnozí zaváhali. Nabízí se mi přirovnání k běhání - Usain Bolt běží určitě jinak, než když se normální smrtelnk jde jen tak proběhnout do parku, aby zhubl pár kilo, přesto je to oboje běh. Stejně tak i ježdění vyžaduje určité úsilí, ať už skáčete 150cm překážky, předvádíte piruetu na drezurním obdélníku, či jezdíte do přírody. Samozřejmě za předpokladu, že vše provádíte korektně, neboť ano, na koni se dá skutečně i jen vozit, což koni v žádném případě neprospívá.

Pojmy jako parkur a drezura by měly něco říkat i lidem, kteří ke koním příliš přičichnuto nemají, někteří možná ví, co se skrývá za pojmem všestrannost. O tom tady ale psát nechci. Já se chci zaměřit na vytrvalost, zatím nepříliš rozšířenou jezdeckou disciplínu, která je ovšem něčím, na co jsem asi celý svůj život čekala.

Nová éra?

10. srpna 2013 v 0:19 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Vážně něvím, kde jsem vzala tu naivní představu, že o prázdninách budu mít spoustu času. Nemám. Jsem buď v práci, nebo venku u koní. A neměnila bych. Ačkoliv bych si nestěžovala, kdybych si mohla večer an chvíli nerušeně sednout k počítači a pořešit, co je potřeba. Už pár měsíců se ale o svého miláčka (notebook) přetahuju s máti, protože ona ten svůj oddělala. Takže když stihnu pořešit maily a projet facebook, tak jsem ráda, na blog čas prostě není, stejně jako na spoustu dalších věcí. Ale nebojte, na blog jsem ani v nejmenším nezapomněla. Naopak, poslední dobou přemýšlím nad tím, jestli by mu neprospěla změna.

Za ty tři roky, co sem píšu, už blog zažil leccos. Původně byl zamýšlený na pouhou prezentaci fotek a nějaké té psané tvorby, časem se to přehouplo na ty fotky a hlavně fotky z cest. U těch bych chtěla zůstat, jen musí nějaké být (například to Mexiko, které jsem načala někdy v zimě a pak na něj zapomněla... *tváří se neviditelně*). Ale už to není jako dřív, že bych si jen tak vzala foťák a šla ven. Není to z nedostatku nadšení, spíš z pocitu, že se opakuju.

Za ty tři roky taky přibylo takových vykecávacích článků, kde jste se mohli mezi řádky (a občas i v řádcích samotných) dozvědět něco o mé osobě. Na nějaké deníčkové výlevy jsem nikdy nebyla, papírový deník jsem si kdysi zvládla vést maximálně měsíc, než jsem zápisy začala vynechávat a pak přestala psát úplně. Přesto bych byla ochotná to tady přenést na něco osobnější úroveň tak, abych se zároveň v ničem neomezovala.

Nemusíte se strachovat, články o tom, co jsem měla k obědu, by se tu objevit neměly. Zatím mám v hlavě články o jezdecké disciplíně, která mi plně vyhovuje. Tou je vytrvalost a když už jsem to tak nenápadně načala, tak mi nezbývá než se pochlubit, že jsem dva týdny zpátky na závodech obsadila krásné druhé místo a k vyhranému poháru hodlám brzy přidat další. Dál by tu pak mohly být články o angličtině, překladech, seriálech, filmech, zážitcích z práce (ani se neptejte, kde jsem skončila), školy (až začne), a prostě věcech, které mě zaujmou natolik, že budu mít pocit, že má cenu se o ně podělit.

Jediné, čím si nejsem jistá, je, jestli by tohle vůbec někoho zajímalo. To by ovšem ukázal čas. A i když mi to možná nikdo věřit nebude, mně vážně nejde o to mít stovky návštěvníků denně, já si vystačím i s jedním.

Ráda bych na konec slíbila, že se do psaní hned vrhnu, ale jisté není vůbec nic. Září už by pro mě mělo být klidnější, do konce srpna to nevidím moc nadějně.

(S)mějte se,
F.