Z rodinné historie

2. prosince 2013 v 15:24 | Fantaghira |  Stalo se...
O víkendu jsem ještě ve věcech po babičce vyštrachala jakýsi zápisník. Ukázalo se, že ho psal otec mojí prababičky, tedy můj prapradědeček. Psal ho právě pro mou prababičku a vysvětluje tam, jak se seznámil s její matkou a zmiňuje i jak byl ve válce. Jeho vyprávění mi přijde zajímavé, nevím, jestli tím, že se to týká mé rodiny, nebo to je skutečně zajímavé. Ale jako vzpomínku na časy minulé jsem se rozhodla, že alespoň části tu zveřejním. Objevovat se to tu bude podle rychlosti, jakou to budu stíhat přepisovat.
Dřív než se rozhodnete mi v komentářích nadávat, že neumím pravopis, bych ráda upozornila, že pravopis je ponechán původní (jen trpte jako já). Naopak byste mi měli děkovat, protože jsem se do vět pokusila doplnit čárky, které v původním textu zcela chybí. Z osobních důvodů jsem zcenzurovala jména, a dokonce i jména některých vesnic.



Jsou různé osudy a náhody v životě každého člověka a nyní musím blíže vysvětliti, jak jsem se seznámil s rodinou B. Když rodiče B. v té době co bydleli v Plzni, otec si vzpomněl, že by mohli si na venkově vzdáleném od většího města jako Plzeň levněji nakoupiti máslo, vejce, drůbež a t.d. než-li tady v blízkosti, neboť tady každý hospodář své produkty prodal přímo na trhu v městě. Tak koupili koně a potřebný povoz a tu zajeli až do naší obce D. Poněvadž jsme měli v obci hostinec, tu bydleli u nás a také v případě potřeby přespali. Ovšem provozovali to kratší dobu a pak toho opět zanechali. Dokud k nám jezdili, přivezli jedenkráte sebou dcerku as pět roků starou, a já šel právě ze školy, mne bylo asi deset let, a tu jsem rodiče B. pozdravil a všiml jsem si rovněž dcerušky, bylo to dítě plné života se světlými a kadeřavými vlásky. To bylo v roce 1902. A pak přestali vůbec k nám dojížděti.

Poněvadž učil jsem se dosti dobře, což možno se přesvědčiti na vysvědčeních, rodiče chtěli mně dáti nějaké vzdělání. Za tím účelem navštěvoval jsem po dva roky v Plzni, 1904 a 1905, měšťanskou školu. Rodiče platili na mne bratru J. v Plzni, u kterého jsem bydlel, 5 zlatých měsíčně mimo nějakého živobytí, jak měli s ním vyjednáno. Dostával jsem 50 krejcarů na měsíc na rohlíky, které jsem si u školníka vždy v přestávce kupoval. Snad by bývalo i lepší, kdyby mne dali do učení do potravin neb i jiného oboru, neboť i těch pět zlatých měsíčně a 50 krejcarů bylo pro ně dosti velkým zatížením, neboť matka onemocněla a nemohla žádnou namahavou práci vykonávati.

Nevím již, jestli to bylo v prvém aneb v druhém roce, šel jsem ovšem pěšky na ústřední hřbitov u sv. Václava se podívat, ovšem tenkráte nejezdil žádný dopravní prostředek, jedině fiakry od p. Pytlíka, a ty se museli předem objednati. Při té cestě jsem mimojiné poznal matku B., neboť ona prodávala při té cestě na hřbitov různé mlsky před obchodem, a tu jsem se k ní hned přihlásil a ona mne pozvala, abych je někdy navštivil. Při příležitosti jsem k nim zašel a tu jsem viděl moji budoucí manželku, jak vběhla do bytu a vzala si nějaký moučník a, aniž na mne pohlédla, opět se vrátila, pravděpodoně mezi své kamarátky. Poněvadž maminka byla trvale vážně nemocná, musel jsem se navrátit z Plzně domů, abych otci vypomohl, neboť sám s mladší mojí sestrou veškeré domácí a hospodářské práce zvládnouti nemohl. Snažil jsem se, abychom mohli celé hospodářství aspoň částečně uvésti do pořádku, což se nám částečně podařilo hlavně chovem dobytka.

Bohužel maminka v srpnu 1908 nám zemřela, což pro nas byla nesmírná bolest a ztráta, jelikož jsme oba, sestra i já, byli mladí a nezkušený. Po smrti maminky dle pozůstalostního řízení byla na mne polovina domu a hospodářství do knih vepsána a sestře jsem byl povinen vyplatiti Kr. 1500 - jako věno. Sestra, ač velmi mladá, musela nám vařiti a drobnější práce konati a já s otcem jsme se zase starali o práce polní a byli jsme při tom všichni tři zdrávi. Za tři roky po smrti matčině otec si vzpomněl, že se ožení, a uvedl, že sestra nemůže zastati veškeré práce v domácnosti. Musím připomenouti, že to bylo hlavně příbuzenstvo ze strany otce, kteří jej v tom podporovali a také jeho počínání schvalovali. Ovšem proti tomu jsme namítali, že jsme již na tolik se zapracovali, že to obsáhneme s otcem sami a že nikoho do domácnosti nepotřebujeme. Pak jsme mu kladli před očima, že jest téměř 68 roků stár a také jsme mu připomněli při tom, že kdyby snad od úmyslu se oženiti neustoupil, že bychom z domova raději odešli v domnění, že přece na to snad nepřipustí. Jelikož jsme se přesvědčili, že to míní vážně se znovu oženiti, tak učinil jsem přípravu, že z domova se sestrou odejdeme, což se také stalo ku konci roku 1911. Sestra navštěvovala půl roku kuchařskou školu v Plzni a pak šla do služby a já jsem našel zaměstnání ve škodových závodech. Příští rok 1912 jsem ze závodu odešel a navštěvoval jsem jednoroční obchodní školu v Liberci. Tám jsem ztrávil 10 měsíců, naučil jsem se částečně německy a vedení obchodních knih, což nám bylo velmi ku prospěchu v pozdější době, když jsme s matkou vedli obchod koloniální a živnost pekařskou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fido Fido | E-mail | Web | 2. prosince 2013 v 16:09 | Reagovat

Takže ty nebo tedy tvůj prapradědeček je od Plzně? :) To je kousek od nás :) Také bych chtěla najít nějakou takovou "vzpomínku" a přiblížit se alespoň krapet mé rodině :) alespoň vidíš, že máš v rodině stejné pisálky jako jsi ty ;)

2 Kerria Kerria | Web | 2. prosince 2013 v 16:15 | Reagovat

Podobné zápisky jsou pokladem pro potomky, který my, amatérští genealogové, můžeme jen závidět.
Rozhodně doporučuju zápisník oskenovat a vypálit na CD/DVD - jako zálohu.

3 Terka Terka | E-mail | Web | 2. prosince 2013 v 16:39 | Reagovat

Taky bych chtěla najít nějaký takový zápisník, kde bych se toho dozvěděla o mé rodině a mých kořenech, takže to, že jsi ho našla ti opravdu můžu jenom závidět a přát si (a doufat), abych někdy taky nějaký takový zápisník našla :-)

Zatím jenom vím (a to od minulého roku, kdy jsme opravovali dům na Slovensku), že nějaký dědův strýc byl tuším, že zrovna v 1. světové (?) povolán na vojnu.. pak taky, že babiččin brácha byl kameník (neboli sochař), děda sbíral autogramy a pohledy a,.. já jenom hledám někoho, koho tak moc bavilo psaní jako mě :-)

4 Fantaghira Fantaghira | Web | 2. prosince 2013 v 17:38 | Reagovat

[1]: Ano, celá tahle větev rodiny je od Plzně a já taky :-)

[2]: Díky za radu. Taky už mě to napadlo, zatím jenom přepisuju do elektronické verze.

[3]: Já zrovna o téhle části rodiny taky nic nevěděla, nestačila jsem se divit.
Třeba děda z tátovy strany měl vypracovaný rodokmen pár set let zpátky, procházel tenkrát kroniky a nevím co všechno, aby se k tomu dostal. Myslím, že teď je to u babičky, nebo táty.
Tohle je ale o rodině z mámy strany a o té nevím skoro nic. Tohle bylo milé překvapení.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. prosince 2013 v 18:06 | Reagovat

Obchod kolniální.
Tam to muselo vonět.

6 Sentencia Sentencia | Web | 16. prosince 2013 v 21:13 | Reagovat

páni... podle mě je tohle skoro rodinný poklad.  Nám se zachovaly jen fotky. Je hrozná škoda, že si nikdo nevedl nějaký podobný zápisník, nebo že se nikde nedochoval. Myslím, že je strašně fajn se takhle z první ruky dovědět, jak se žilo našim předkům a jak se dívali na svět. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama