Co jsem četla před deseti lety

31. ledna 2014 v 23:40 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Nedávno vyslechnutý rozhovor dvou dvanáctiletých dívek, které se shodly na tom, že knížky, kde nejsou obrázky, nečtou, mě přinutil se zamyslet nad tím, co jsem v jejich věku četla já. Nejdřív jsem je totiž automaticky odsoudila, pak jsem se zarazila, zavzpomínala a posléze odsoudila ještě jednou.

Hned na začátku byste měli rozumět jedné věci - co se čtení týká, nikdy jsem nebyla tak docela normální. Číst jsem uměla ještě v předškolním věku a mezi mé tehdejší nejoblíbenější knížky patřila dětská encyklopedie, kterou mi rodiče koupili, aby umlčeli mé neustálé otázky. A ve třetí třídě jsem si pod stromeček přála Pravidla českého pravopisu a Scrabble, což byl tehdy veliký hit, a táta mi doteď s oblibou říká, kolik práce mu dalo tuhle hru sehnat. Zajímalo by mě, jestli by do shánění vložil stejné úsilí, kdyby věděl, jak je budu všechny porážet.

Co jsem ale četla ve svých raných náctinách? Naštěstí mám zaručený záchytný bod, kterým je Harry Potter. První díl jsem totiž dostala k svátku, který předcházel mým jedenáctým narozeninám. Doteď si pamatuju to zklamání, že mi k jedenáctinám nepřišel dopis z Bradavic. Zato jsem ale dostala další díly téhle čarodějnické série, která se se mnou táhla další dlouhá léta. Harry Potter je ale odpověď, která se přímo nabízí. Určitě jsem nečetla jen jej.

Před érou Pottera jsem jistý čas hltala knížky od Julese Vernea. Tajuplný ostrov, Patnáctiletý kapitán, Cesta kolem světa za osmdesát dní, Dva roky práznin a profláknutá klasika Dvacet tisíc mil pod mořem - tuhle pětici byste stále ještě našli v mojí knihovně, ačkoliv jsem je už dávno nečetla. Rozhodně to ale není proto, že by mě Verne omrzel, spíš kvůli tomu, že den není natahovací.

Svého milovaného Pána prstenů jsem objevila asi rok po Potterovi. Muselo to být někdy v době, kdy šel do kin první film, Pán prstenů byl najednou všude, takže i já dostala knížku. Problém byl v tom, že nějakým nedopatřením jsem nejdřív dostala druhý díl. Řeknu vám, že tehdy to nebylo ani trochu lehké čtení. Už jen kvůli tomu, že bez prvního dílu se mi v ději těžko orientovalo, ale i kvůli tomu, že styl asi není zrovna nejvhodnější pro tak mladé čtenáře. I přes útrapy - živě si pamatuji, jak jsem se při četbě o Bitvě o Helmův žleb musela často vracet o půl stránky zpátky, abych vůbec pochopila, co se to děje - mě knížka chytla a první díl se mi pak četl mnohem lépe (hlavně všechno zaskakovalo do souvislostí). K Hobitovi jsem se dostala až po Pánovi prstenů a možná proto se na něj doteď koukám tak trochu jako na roztomilou pohádku - ve srovnání s PP jí prostě je.

Myslím, že Terryho Pratchetta jsem objevila ještě později. Vztahuje se k tomu taková veselá příhoda. Měli jsme každý udělat do školy referát na nějakou knihu, kterou jsme přečetli. Jenže já v té době zrovna dokončila Ivanhoea od Waltera Scotta, což jak asi sami uznáte není vhodná knížka na referát pro třídu terciánů. Mně se referát nechtěl dělat spíš z toho důvodu, že by to bylo moc dlouhé a nechtělo se mi o tom vyprávět. Šla jsem tehdy do knihovny, chvíli tam obcházela a nakonec vytáhla z regálu hezkou barevnou knížku s názvem Pyramidy. S nadějí, že tam bude něco zajímavého o egyptských pyramidách, jsem si ji odnesla domů. Řeknu vám, s tím referátem jsem si moc nepomohla, protože vysvětlovat Zeměplochu lidem, kteří o něčem takovém nikdy neslyšeli, není vůbec zábava.

Abych se ještě trochu vrátila k začátku tohoto článku - neříkám, že v žádné z těchto knížek nejsou obrázky, tudíž ani neříkám, že nečtu knížky s obrázky, ale nějak pochybuju, že zmíněné dívky by byly schopné přečíst třeba takového Hobita, ať už by byl ilustrovaný sebevíc. Když jsem začtená, tak pro mě obrázky představují spíš překážku, která mě zdržuje od dalšího textu, nicméně později se k nim ráda vracím, abych porovnala svoje představy s autorovými (nebo alespoň ilustrátorovými). Ovšem, že bych někdy dělala nějaký rozdíl mezi knížky s obrázky a bez, to se mi nezdá.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lovitka lovitka | Web | 1. února 2014 v 0:29 | Reagovat

Ale ne, opravdu? "Byla jsem hrozně geniální, uvědomělé, výjimečné a ve společnosti ostatních nepochopené dítě" mi vyznívá jako jediná myšlenka tohoto článku :D

2 "Wulfi" "Wulfi" | Web | 1. února 2014 v 1:18 | Reagovat

[1]: Já myslím, že pro plné pochopení tohoto článku je nutné prožít si podobné dětství, jako autorka :) (Co se čtení knih týče).
Tohle je prostě jen povzdech nad současnými čtenářskými návyky a porovnání dvou subjektivních náhledů na věc - pochybuju, že si tím jakkoliv chtěla honit ego. Nemá to zapotřebí.

Mimochodem, "Styď se za to, že jsi inteligentní, jsi intelektuálně na výši a četla jsi mnohem dřív, než bys měla! A vůbec, proč nám to jako říkáš? Víš, jak strašně nám tím snižuješ sebevědomí?!" mi vyznívá, jako jediná myšlenka Tvého komentáře :)

3 lovitka lovitka | Web | 1. února 2014 v 1:31 | Reagovat

[2]: V tom případě jsem se asi vyjádřila nepřesně, poněvadž co se knih týče, tak ano, mé dětství bylo stejné jako autorčino. A dokonce mi to tak přijde normální ;)

4 Mayu-chan Mayu-chan | 1. února 2014 v 2:22 | Reagovat

Mám podobný názor na dnešní mladé čtenáře. Neumějí si vážit knih a dobrého příběhu.. To, že potřebují obrázky poukazuje na to, že asi jejich fantazie není moc vyvinutá a pokud je, tak zcela jiným směrem. :(
Mimochodem fantasy mám taky moc ráda. Pottera a Pána Prstenů hlavně :) A poslední dobou i Zaklínače :)

5 Regi Regi | Web | 1. února 2014 v 6:57 | Reagovat

Měla jsem podobné dětství i podobné zkušenosti a podobné jsou i mé dodnes oblíbené knížky. Takže myslím, že vím, co jsi svým článkem chtěla říci.

6 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 1. února 2014 v 8:02 | Reagovat

Jooo, s Harrym jsem na tom přesně stejně, první díl jsem četla v Itálii když mi bylo deset, takže pak už jsem ho jela pořád :D Akorát jsem po něm neobjevila Pána prstenů, ale Kroniky Prydainu, což je...velmi srovnatelné, ale trošku jednodušší čtení(soustředí se na děj, svět není zas tak promakaný a nenajdeš tam takové popisy historie a přírody) a strašně jsem se do nich zamilovala. Číst jsem taky uměla před nástupem do školy, dokonce o dost dřív, protože ještě dneska je v hale pod obložením můj "podpis" s nápisy máma a táta, které jsem vyvedla na zeď ve dvou letech :D A v dětství jsem encyklopedií četla hodně. Ale přijde mi, že když mně bylo 10 nebo 12, tak to nikdo neřešil a všem to přišlo normální. Prostě některé dítě blbne venku, některé dítě čte, pak se na chvilku prohodí, některé dítě nečte vůbec. Ale číst zkrátka bylo běžné. A nebo jsem kolem sebe jen měla dost dětí, co četly taky plus samozřejmě počítač či dokonce internet nebyl běžnou součástí každé rodiny. Tedy byl celkem normální, ale pořád ještě ho neměl každý, a tak se místo přesunutí i literatury na obrazovku (což podle mě dnes dává celkem zkreslený obraz o tom, že lidé nečtou, protože když někdo zírá na monitor, druhý prostě nepozná, jestli čte nebo co) pořád četly jedině papírové knížky a stupidní děvčátka ještě neměla moc kam se svými prázdnými hlavičkami utíkat a poplácávat se tam po ramenou, jak jsou cool.

7 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 1. února 2014 v 9:18 | Reagovat

Jop, pottermánií jsem si prošel od osmi do patnácti :D v jedenácti přišel Jeffery Deaver, od dvanácti čtu Kinga, kterých teď mám třicet... Dnešní děcka přečtou leda zprávu na fejsbůku a nápis na dvacetikoruně, pokud jim někdo rozmění. Fakt hnus, velebnosti.

8 Věrka Věrka | Web | 1. února 2014 v 10:43 | Reagovat

Souhlasím. Knihy s obrázky se mi líbily kolem deseti let, když jsem objevila Dalekou cestu za domovem. Od té doby mi nějak začaly trochu vadit, chtěla jsem si to představovat podle sebe a hodně často jsem se s autorem neshodla. :)
[7]: Přesně tak.

9 Edona Edona | Web | 1. února 2014 v 10:44 | Reagovat

Když si vzpomenu na knihy, které jsem četla ve dvanácti, tak tam žádná dost známá série či kniha není. Nepamatuji si, že bych byla čtenářem od malička. Ale asi od těch 12 či 13 jsem byla pravidelným návštěvníkem knihovny. Ještě dnes si pamatuji ten den, kdy mi bylo konečně 12náct a já mohla do oddělení pro starší. :-) Co si pamatuji, tak jsem četla třeba Deltoru, Elyonovu zemi či Husí kůži. :D S Harrym jsem se seznámila později, to už mi mohlo být patnáct? A právě Harry naplno ukázal, že zbožňuji čtení. V patnácti jsem si přečetla i ságu Stmívání, s kterou si teď dávám rereading - no, už to není takové jako dříve. :D A taky hned po HP jsem zkusila i Pána prstenů. Byl to šok, nečte se to tak fajn, ale i tak jsem si to zamilovala. Hobita jsem zblajzla naštěstí před filmem. :-) A ano Hobit je více pohádkový, takový pro děti. Určitě ho budu číst svému synovci a neteři. :-) A až dorostou dostanou i Pána prstenů.

10 katy's katy's | E-mail | Web | 1. února 2014 v 11:02 | Reagovat

příde mi že máš skvělý názor. .
tvůj blog se mi celkové moc líbí :)

11 Fantaghira Fantaghira | Web | 1. února 2014 v 11:05 | Reagovat

[1]: Jestli to tak skutečně je, tak mě to mrzí, to nebyl úmysl. Chtěla jsem si jen povzdychnout nad tím, jak dnešní mládež nečte. Samozřejmě znám spoustu svých vrstevníků, kteří taky nikdy pořádně nečetli, ale dneska po knížce sáhne málokdo, všichni raději sedí celý den nad facebookem, což je smutné.

[4]: Zaklínač je taky skvělý, ale toho jsem objevila o dost později. Dokonce si myslím, že bych ho tehdy plně neocenila.

[6]: :-) To mi připomíná, že se mi až příliš často stává, že když se bavím s někým o pár let mladším, tak často narazíme na nějaké dílo, které známe. Jenže po chvilkovém zmatku se ukáže, že ten někdo mladší zná film a ani netuší, že existuje knížka. To mi rve srdce, obzvlášť když vím, co Hollywood dokáže z knížky udělat.

[7]: Je zajímavé, že Kinga jsem nikdy moc neprožívala. Samozřejmě jsem od něj nějaké knížky četla - Řbitov zvířátek mám moc ráda - ale nikdy jsem se do něj skutečně nezažrala.

12 (pseudoumelkyňa) Mavis (pseudoumelkyňa) Mavis | E-mail | Web | 1. února 2014 v 12:43 | Reagovat

Veľmi zaujímavý článok! :-) Ja som tiež patrila medzi deti, ktoré sa v prvej triede "nudili", pretože písať a čítať už dávno vedeli a ani čísla im nerobili nijaký problém.

Paradoxne, ako malá som čítanie príliš v láske nemala. V respektíve, nebavili ma všetky tie detské knihy, vždy som sa skôr hrnula k tých "ťažším". Zhruba v dvanástich rokoch som sa aj tak dostala k dievčenským románom a všelijakým sci-fi veciam. Tie dievčenské romány celkom ľutujem, pretože to bola pomerne dosť veľká strata času. Zvlášť keď si to porovnám s už spomínanými potterovkami alebo inými podobne úchvatnými knihami. Každopádne, každý musí niekde začať :-)

13 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. února 2014 v 15:46 | Reagovat

Off šem knihy ilustrované Z. Burianem notně čtenářský zážitek zvyšují.

14 Sentencia Sentencia | Web | 2. února 2014 v 15:29 | Reagovat

Je to docela smutné. Přijde mi, že dnešní doba přeje komiksům a takovým těm "lehčím" knihám a bohužel se to projevuje čím dál víc na tom, co současná mládež čte. Samozřejmě, najdou se i výjimky, ale je jich pomálu. Já sama naopak obrázky v knihách moc nemusela. Vadilo mi, když se obrázek neshodoval s mou představivostí a pak mě to rušilo u čtení :) A tenhle názor zastávám i teď.
Jinak čtenářská vášeň u mě začala klasicky, hezky česky - foglarem a lanczovou. A naplno propukla Paolinim a Rowling a trvá doteď :)

15 Taychi Taychi | E-mail | Web | 2. února 2014 v 21:58 | Reagovat

První průkazku do knihovny jsem měla vyřízenou v první třídě, od druhé jsem chodila do knihovny, od třetí Potter, od čtvrté Zeměplocha. Pána Prstenů jsem několikrát načala, ale nedočetla a šetřím si ho na mateřskou. Jako spoustu knih. Na mateřké totiž, podle mých představ, bude dost času na čtení knih. :-D

Je pravda, že hodně lidí nečte. Ať už děti nebo dospěláci. Ale taky jich spousta čte. Problémem je, že čtení berou jen jako ulehčení a nechtějí u něj přemýšlet. Knihy a časopisy berou tedy takové, kde si nemusejí dávat dohromady souvislosti a vše je jim podáno hned, v co nejmenším počtu slov. :-)

16 Magdaléna Magdaléna | Web | 5. února 2014 v 12:23 | Reagovat

Myslím, že jsem v tom věku četla to samé - bylo to asi nejvíc čtecí období v mém životě vůbec... Pamatuju si, jak se mě knihovnice žasnoucí nad počtem půjčených i vrácených knih zeptala, proč si ty knížky doma jenom prohlížím... :)
.
Obrázky mi nějak nevadí, ale ani je nevyhledávám. Prostě tam jsou :) a to mi tak nějak stačí :)

17 Já | 8. února 2014 v 18:40 | Reagovat

Na ten tvůj referát o Pyramidách si dodneška pamatuju. Díky němu jsem taky začala číst Pratchetta a pak jsme si celý zbytek tercie ještě s T. vyměňovaly knížky :-D

18 Rogue Rogue | Web | 28. února 2014 v 23:59 | Reagovat

Děsí mě a mrzí, jak lidé (a někdy mám pocit, že to je úplně jedno kolik jim je let) opovrhují knížkami ať už tam jsou anebo nejsou obrázky. Číst knížky totiž asi není moderní a sednout si nad četbu v neděli odpoledne se nenosí... Nevím, já čtu hrozně ráda a štve mě, jak k tomu přistupují ostatní...
Na HP jsem vyrostla, to je prostě klasika! Tolkiena jsem si zamilovala až o něco později, v tom dětství to bylo dost náročné a právě části typu "Helmův žleb" mi přišly nezáživné a v takové situaci jsem to vzdávala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama