Z rodinné historie III

9. února 2014 v 11:25 | Fantaghira |  Stalo se...
Po dlouhé době jsem konečně našla čas, abych přepsala zbytek ze zápisníku, který patřil mému prapradědečkovi. Někteří si možná matně vzpomínají, že předcházející díl patřil jeho zážitkům z války a končil tím, že byl po zranění propuštěn z vojenské služby a mohl jít pracovat na statek k rodičům své budoucí ženy.
Jako už vždycky, jména vesnic a lidí jsou zcenzurována a je ponechán původní pravopis, nicméně proběhla snaha o doplnění interpunkce. Když mluví pisatel o matce, nemyslí tím svou matku, ale matku svých dětí (tedy svou manželku) a rodiče zde už výhradně odkazují k jejím rodičům.


Pak počali senoseče a později žně a pro nedostatek pracovních sil byli nám přidělováni vojíni z posátky kadaňské. To byli, kteří hospodářské práce neznali, a když se trochu zapracovali, byli odvoláni, takže práce další musela býti vykonána nahodilími silami. Ku příkladu pracovali na statku velmi krátkou dobu též ruští zajatci. Také nám vypomohlo při žních několik příbuzných se strany otce B. z Újezda. Pak když bylo po nejnutnějších prací v hospodářství, rodiče navrhli, abychom se s matkou vzali, což se také stalo, a sice dne 22. září 1917. Měli jsme svatbu v kostelíku obce Ž., kam vlastně obec B. byla přifařena. Ovšem stalo se tak zo dosti nezvyklych přec okolností, což musím blíže vysvětliti. Když jsem přišel na faru do Ž. ohlásit svatbu, tamnější kněz mne zdělil, že česky neumí, a když jsem přišel s touto odpovědí, matka se vyjádřila, že k oltáři nepůjde, dokud neopatřím kněze, který umí česky. Za tím účelem jsem zašel na arciděkanství do Kadaně a tám mne bylo zděleno, že žádný z pěti tamnějších kněží česky neumí. Odpověděl jsem jemu, že budu nucen třeba odjeti do Plzně, kdež by svatební obřad provedli. Na to mne arciděkan odpověděl, že snad některý kněz v klášteře františkanů bude uměti česky, abych se tám optal. Klášter v Kadani dle mého odhadu byl starý jistě 300 let a vystavěn na stráni přímo nad Ohří. Odebral jsem se tám, u fortny klášterní zvonil jsem jednou, dvakrát, dokonce třikrát, až přišel mne otevříti jeden z františkánů a já mu přednesl moji prosbu. Aniž promluvil na mne slovo, fortnu opět uzavřel. Já opět zůstal státi nevěda, zda-li mam vyčkati nebo odejíti. Rozhodl jsem se čekati dále a že bez nějakého dalšího vysvětlení neodejdu. Asi po půl hodině přišel opět jiný kněz františkán a znovu se mne ptal, co si přeji, tak jsem jemu opět moji prosbu přednesl. Tu on se zeptal na který den a hodinu máme smluveno svatební obřad v Ž. a pak mne přislíbil, že kněze, který umí česky, tám pošle, pravděpodobně to byl představený kláštera. Tak konečně bylo splněno přání matky.


Po více jak roce a jednom měsíci narodila se nám dceruška Jana dne 28. října 1918 právě na státní převrat. Vítali jsme s velikou radostí narození dcerušky a také s velkými nadějemi v samostatnost našeho státu. Neboť do té doby bylo nám snášeti jako české menšině různé příkoří.

Život utvářel se i nýni pro nás příznivěji tak i v hospodářství dařilo se nám dobře. Rodiče ale spokojeni nebyli a také snad to byla příčina, že matka (zde je myšlena tchyně. pozn. F.) prodělala velmi těžkou operaci žaludku, takže již nebyla tak schopna jako dříve vykonávati tak těžkou práci. Tak v roce 1919 předali hospodářství jinému nájemci za dosti slušné odstupné, takže rodiče s Kč 250.000 odcházeli ze statku. Musím podotknouti také, že tamnější Němci snažili se odstraniti i několik Čechů, nájemců dvorů v okolí. Dvůr, který měli rodiče v nájmu, a ještě další koupilo město Kadaň, respektive jejich městská spořitelna. To snad také bylo příčinou, že pomýšleli rodiče na odchod. Na statky pak byli dosazeni nájemci - Němci. Rodiče, jakmile se o předání domluvili, ihned na to koupili cihelnu v L. u Rokycan. Švagr V. navrátil se z války, a tu jsem uvažoval, abychom se také osamostatnili, jelikož rodiče připravovali vše pro V.

Musím podotknouti, že matka se později také několikráte vyjádřila, že do Vídně za mnou nechtěla jíti a že tak učinila pouze na přání a domluvu rodičů. Snad mínila se mnou přerušiti známost, neboť si počala dopisovati s poručíkem od dělostřelectva, který byl v oddílu se švagrem V., ale to mne řekla až když jsme byli již manžele. Jistě bych jí býval snad v domělém štěstí jistě nepřekažel. Dotyčný byl snad původem Němec ze Šumavy, ačkoliv psal sice správně česky, neboť jsem četl dva dopisy, ve kterých děkoval za zaslané dva balíčky, které od ní obdržel.

Nemohu také pochopiti ani dnes vyjádření matky při jedné návštěvě spolužačky, která se jí přede mnou tázala, zda-li byla šťastná v manželství a ona řekla ani né. To již jsme spolu táhli životní břemeno téměř 50 let. Jestli to bylo správne posuďte sami. Vychovali jsme společně dvě děti zdravé za dosti mnohdy těžkých okolností a získali jsme v pozdější době i dosti značné jmění, a tak nedovedu vysvětliti tu odpověď.

Nemohu opomenouti zmíniti se o tom, že než-li jsme odcházel na ruskou frontu v roce 1915, učinil jsem závěť v Praze u právníka, kde jsem uložil pojistku, kterou jsem uzavřel na 15 tisíc korun ve prospěch matky, které jí by byly vyplaceny v tom případě, že bych se z války vůbec nevrátil. Válečné pojištění bylo riskantní, takže jsem platil s výlohami právníka více jak 1.500 Kčs. Sestře jsem složil její věno 1.500 Kčs a zbytek hotových peněz, které by po mne zbyly měla rovněž obdržeti. Aspoň domnívám se, že jsem jednal čestně i v té době pro mne tak kritické a jsem o tom přesvědčen, že se matka o tom vůbec nikomu z Vás nezmínila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. února 2014 v 13:42 | Reagovat

Početl jsem si.

2 Lyra Lyra | E-mail | Web | 11. února 2014 v 23:17 | Reagovat

Zajímavé, především mě zaujala zmínka o postavení Čechů do roku 1918. Podobné zápisy jednou budou mít z historického hlediska velmi vysokou hodnotu (jestli ji nemají už nyní). :-)

3 Lúthien Lúthien | Web | 15. února 2014 v 14:30 | Reagovat

Ty jo, tohle je vážně zajímavé! Kolik nesnází musel tenkrát chudák překonat, aby jen našel kněze, který uměl česky, to je síla! Je to super, že máš přístup k deníku svého předka, to já takové štěstí nemám. Ale začala jsme si nedávno psát deník, aby po mě něco taky zbylo :D

4 Boudicca Boudicca | Web | 4. března 2014 v 20:28 | Reagovat

Podobné čtení mám moc ráda. Je až s podivem, že se podařilo deník dochovat v tak výborném stavu. Už se těším, jak si počtu další díly :-)

5 František František | Web | 15. března 2014 v 23:36 | Reagovat

Máš zajímavé článečky.Také jsem objevil písemnosti po dědovi.Při jejich pročítání jsem zjistil že všechno souvisí se vším a historie se opakuje.Více na mém blogu http://dimense4.blog.cz/1103/cetnicke-humoresky-podruhe

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama