Březen 2014

St. Patrick's Day

28. března 2014 v 11:16 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Konečně jsem se odhodlala k článku o oslavách sv. Patrika.
Tentokrát jsme na Patrika byly v Dublinu (oproti Galway, kde jsem byla před dvěma roky). Zdánlivě to byl dobrý nápad, protože se dalo očekávat, že v Dublinu bude větší a zajímavější průvod (což i byl), na druhou stranu bylo jasné, že Dublin bude mnohem přeplněnější lidmi. Tu druhou část jsem tak docela neodhadla, lidí tam bylo mnohem víc, než jsem čekala a chvílemi i hrozilo ušlapání davem. Možná trochu přeháním, protože i kdybych zakopla, tak bych neměla šanci spadnout na zem, a nikdy by mě tak nemohl ušlapat.
Ještě předcházející den jsem varovala, že pokud nebudeme na O'Connell Street vystávat od rána, těžko se dočkáme toho, že něco uvidíme. Samozřejmě jsme tam od rána nevystávaly, ale nakonec to nebylo tak zlé. Fotit se sice dalo jen na špičkách a s foťákem zvednutým, co nejvýš to šlo, ale jsem si jistá, že jsme na tom mohly být mnohem hůř. Stejně mě na každé fotce rozčilují dva pánové, kteří stáli před námi a měli naprosto šílené čepice. A právě ty jejich čepice mám skoro všude. Jako kdyby si je nemohli sundat, když už museli stát vepředu!
Celý průvod trval okolo dvou hodin a vzhledem k tomu, že mě před dvěma lety zklamal, jsem letos zklamaná nebyla, protože jsem tak nějak věděla, co očekávat. Je tedy pravda, že průvod v Dublinu se trochu víc blížil mé představě o tom, jak by to mělo vypadat, ale spíš to bylo pro to, že byl mnohem větší a okázalejší. I tady se ale spoustu věcí opakovalo - kapely, taneční soubory, divadelní soubory... Mám sice z průvodu okolo 300 fotek (jsem blázen), ale málokterá je něčím zajímavá.

Trinity College Library

24. března 2014 v 22:57 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Mým nejkrásnějším zážitkem z letošního sv. Patrika byla návštěva knihovny v Trinity College. V rámci svátku irského patrona tam byl vstup zdarma, což nejspíš znamenalo víc lidí než obvykle, ale mě to pro jednou netrápilo. Ani jsem nepotřebovala vidět Book of Kells, nejstarší irskou knihu, která má vlastní expozici před vstupem do knihovny, já se těšila jenom tam.
Snad v každém výběru nejkrásnějších knihoven se ta dublinská objeví a musím říct, že z dobrého důvodu. Konkrétně se jedná o hlavní místnost v Old Library (staré knihovně), nazývanou Long Room (dlouhý pokoj). Nachází se tu přibližně 200 000 nejstarších knížek a také nejstarší irská harfa.
Já byla knihovnou naprosto unešená, vůbec se mi nechtělo ven a mou vysněnou prací se rázem stala jakákoliv práce tam. I kdybych jim tam měla vytírat podlahy. Kamarádky to nechápaly a říkaly mi, že tolik knížek bych v životě stejně nepřečetla. Mně by ale úplně stačilo chodit kolem nich a občas si na nějakou sáhnout.

Fotky jsou tetokrát v trochu horší kvalitě, uvnitř nebylo zrovna ideální světlo na focení, ale snad se mi podařilo tu nádheru aspoň trochu zachytit.
Nejprve knihovna zvenčí.

Connemara

22. března 2014 v 0:19 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Smutným faktem je, že jsem se dnes (po dopsání článku to bude pravděpodobně už včera) vrátila z Irska. Nechtělo se mi, ale musela jsem. Dalším faktem, který je taky trochu smutný, je, že mám téměř 800 fotek. Bude muset proběhnout tvrdá selekce. Zrovna Connemaru jsem tu už jednou představovala a tak vynechám ta známější místa, která se tu kdysi objevila, a zaměřím se na úžasné výhledy do kraje, kterých je v Connemaře tolik.
Connemara je plná celkem neúrodných kopců (jediné, co tu roste, jsou brambory) a rašeliny. Proto je krajina tak málo obydlená a netknutá. Všude pobíhají ovce a váš obdiv k místním farmářům a jejich ovčáckým psům tu roste. Jak ten pes dostane ovce z kopců dolů je mi doteď záhadou. Obzvlášť proto, že ovce dost často bývají na nedostupných místech nahoře na kopcích, nemluvě o tom, že s ovcemi jsem měla tu čest osobně a považuju je za neskutečně blbé. O to geniálnější musí být ten pes.
Ale dost o nahánění ovcí, pojďme na fotky. Ovšem u ovcí chvíli zůstaneme.

Zombie jede na výlet

11. března 2014 v 10:14 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Jako zombie si poslední dobou připadám pořád, ačkoliv k tomu nemám žádný pádný důvod. Jasně, vždycky je tu škola, ale nemám pocit, že by to teď bylo horší než jindy. Přesto se ploužím po světě jako mrtvola, chce se mi pořád spát, ale když jdu spát, tak nemůžu usnout. Přitom právě teď bych měla překypovat nadšením a radostí. Zítra totiž vyrážím na takový jeden malý výlet. Tedy malý... Jedeme se dvěma kamarádkami do Irska a vracíme se až příští pátek!
Pro mě je skoro neuvěřitelné, že v květnu to budou dva roky, co jsem na zeleném ostrově stála naposledy. A nebýt těch dvou kamarádek, netuším, kdy bych se tam dostala zase. Ovšem za všechno se musí platit a mém případě doplatím na to, že tam holky ještě nikdy nebyly a chtěly zažít St. Patrick's Day, ze kterého jsem před dvěma lety zase tolik nadšená nebyla. Ale když už nic jiného, aspoň bychom letos měly vidět průvod v Dublinu. Společně s nechutným množstvím turistů. Ale Patrik je až v pondělí, do té doby stihneme projet Connemaru a udělat si výlet na Cliffs of Moher, taková ta místa, která by měl každý turista v Irsku navštívit. Po Patrikovi už by to mělo být pro mě zajímavější, vyrážíme na jih do Wicklow a další den nás čeká Cashel, kam jedeme především kvůli úžasnému hradu. A ačkoliv to tak nevypadá, tak pak už se zase vracíme zpátky do Dublinu a pak odlétáme.
Když jsem si to takhle vypsala, přijde mi, že toho máme vlastně docela málo, ale je to všechno přesně vypočítané. Kdyby to tam nebrzdil Patrik, tak by se toho určitě dalo stihnout víc. Ale taky si to chceme užít a ne vidět všechno. Koneckonců je velká pravděpodobnost, že pokud se po cestě nepozabíjíme, tak se do Irska ve stejné sestavě zase někdy vrátíme a to už pak bude čas na nějaká zajímavější místa, když základy budeme mít všichni za sebou.
Takže se zase můžete těšit na fotky, dokonce je dost možné, že se tenhle rok dočkáte i fotek z průvodu na sv. Patrika, o které jsem vás před dvěma lety ošidila (ale ono stejně nebylo o co stát).