Duben 2014

Cashel

17. dubna 2014 v 17:25 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Cashel je malé městečko, které by nebylo ničím výjimečné, kdyby se tu nenacházel krásný hrad, bývalé sídlo králu Munsteru. Jely jsme sem právě kvůli hradu a taky částečně kvůli tomu, že kousek odtud jsem měsíc pracovala na farmě. Ti, kdo si pamatují můj pobyt v Irsku, tak kousek odtud byla ta druhá farma, jejíž majitel měl mimojiné i hospodu.
Jak řekl můj kamarád, Cashel je v podstatě jenom hlavní ulice a nic jiného. Takových městeček je plné Irsko, ale pro mě mají pořád svoje kouzlo, je to prostě něco jiného než v Čechách.


Stressss

10. dubna 2014 v 17:08 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Já jsem šílený stresař, tím bych asi měla začít.
Stresuju se kvůli zkouškám, testům, závodům, ale i takovým věcem jako je mluvení před třídou nebo psaní mailu vyučujícímu. Za ty dlouhé roky, co jsem na světě, už jsem si tak nějak zvykla a se stresem jsme se skamarádili (řekněme, že stres je v tomhle případě životný). Navenek se ho snažím skrývat, protože nechci zbytečně stresovat lidi okolo, ale kdyby někdo viděl, co se odehrává uvnitř mě, tak uteče hodně daleko.

Nedávno se mě někdo ptal, proč se tolik zbytečně nervuju, když jsem v situaci, kterou znám. Bavili jsme se o zkouškách a já přiznala, jak je pro mě každá zkouška utrpením a náporem na mojí nervovou soustavu. A přitom ty vyučující znám, vím, co můžu očekávat, a vím, s jakými (ne)vědomostmi tam jdu. Ale stejně se vždycky klepu, sotva dýchám a ruce mám ledové a nejlíp ještě zpocené (a dotyk ála leklá ryba je na světě). Na druhou stranu já tvrdím, že se stresem jsme spolu tak dlouho až tvoříme dokonalou dvojku. Bojím se, že kdybych šla na zkoušku v naprostém klidu, nikdy ji neudělám. Já vím, je to blbost, ale kvůli tomu stresu, který se začne objevovat nejdřív 24 hodin před výkonem, se toho za oněch posledních 24 hodin naučím tolik co v předcházejícím týdnu. Snad právě díky němu dokážu z hlavy vyhrabat informace, o jejichž existenci jsem už dávno neměla tušení. A díky mému velice optimistickému (sarkasmus) pohledu na svět nemůžu nikdy odejít zklamaná. Vždycky mi moje hlava nabízí ty nejhorší scénáře, takže cokoliv, co nekončí mou smrtí, je výhra.

Wicklow

3. dubna 2014 v 17:19 | Fantaghira |  Smaragdové zápisky
Wicklow je jednak malé městečko, jednak celé hrabství (county). Já tu budu mít fotky městečka a jeho okolí, protože i tam jsme jednu noc zůstaly na našem putování Irskem. Na ty poslední dva celé dny našeho výletu jsem se těšila nejvíc, protože jsme měly navštívit místa mně neznámá, tedy Wicklow a Cashel (ten příště).
Wicklow jako oblast je známé svojí přírodou, je tu i národní park, a celkově to tu má být krásné. Wicklow jako město asi ničím zajímavé není, rozhodně tu není nic speciálního, co by nikde jinde nebylo. Pro mě nejpodstatnější bylo, že leží u moře, protože nemůžu zmeškat jedinou příležitost moře vidět.
S holkami jsme si udělaly takovou malou procházku, nejdřív kousek podél řeky, která se tu vlévá do moře, a pak zase kus podél pobřeží. Procházky by se tu daly dělat úžasné. A myslím, že to bylo zrovna tady, co mě napadlo, že by bylo krásné, kdyby se člověk jenom tak sbalil, někam v Irsku dojel, šel někam pěšky, pak by někde přespal. Prostě takový nenaplánovaný výlet - kus jít, kus jet, kam člověka nohy zanesou. Doufám, že se mi to podaří jednou uskutečnit.
Zpátky k Wicklow. Řeka, která tudy protéká, se jmenuje Leitrim a byla mimojiné i před naším hostelem. Speciální pozornost věnujte kačerovi dole, který se zrovna rozhodl zamávat křídly.