Stressss

10. dubna 2014 v 17:08 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Já jsem šílený stresař, tím bych asi měla začít.
Stresuju se kvůli zkouškám, testům, závodům, ale i takovým věcem jako je mluvení před třídou nebo psaní mailu vyučujícímu. Za ty dlouhé roky, co jsem na světě, už jsem si tak nějak zvykla a se stresem jsme se skamarádili (řekněme, že stres je v tomhle případě životný). Navenek se ho snažím skrývat, protože nechci zbytečně stresovat lidi okolo, ale kdyby někdo viděl, co se odehrává uvnitř mě, tak uteče hodně daleko.

Nedávno se mě někdo ptal, proč se tolik zbytečně nervuju, když jsem v situaci, kterou znám. Bavili jsme se o zkouškách a já přiznala, jak je pro mě každá zkouška utrpením a náporem na mojí nervovou soustavu. A přitom ty vyučující znám, vím, co můžu očekávat, a vím, s jakými (ne)vědomostmi tam jdu. Ale stejně se vždycky klepu, sotva dýchám a ruce mám ledové a nejlíp ještě zpocené (a dotyk ála leklá ryba je na světě). Na druhou stranu já tvrdím, že se stresem jsme spolu tak dlouho až tvoříme dokonalou dvojku. Bojím se, že kdybych šla na zkoušku v naprostém klidu, nikdy ji neudělám. Já vím, je to blbost, ale kvůli tomu stresu, který se začne objevovat nejdřív 24 hodin před výkonem, se toho za oněch posledních 24 hodin naučím tolik co v předcházejícím týdnu. Snad právě díky němu dokážu z hlavy vyhrabat informace, o jejichž existenci jsem už dávno neměla tušení. A díky mému velice optimistickému (sarkasmus) pohledu na svět nemůžu nikdy odejít zklamaná. Vždycky mi moje hlava nabízí ty nejhorší scénáře, takže cokoliv, co nekončí mou smrtí, je výhra.


Pak se stresuju kvůli menším věcem, jako je třeba přednesení referátu před třídou. Na gymplu to byla krize, ale nějak jsem se časem dopracovala k tomu, že nemám potřebu se prokopat podlahou o patro níž. Nejvtipnější je, že zásadně odmítám přiznat, že jsem ve stresu, takže vystupuju poměrně sebevědomě, mluvím nahlas, koukám po lidech, dělám přiměřená gesta... prostě psychologii mám v tomhle ohledu docela zmáknutou, vevnitř ale křičím a mlátím hlavou zeď. Ale jinak nejsem ani trochu blázen.

Takový můj osobní extrém je stresovat se u psaní emailů vyučujícím. Čas od času se stane, že se s někým potřebuju na něčem domluvit. Posledně to byla zrovna důležitá věc - bakalářka. Ne, že bych se u toho psaní klepala, potila, nebo něco jiného, to ne. Já si sednu, napíšu mail, přečtu si ho po sobě, zamyslím se, změním jedno slovo, zjistím, že kvůli tomu musím přepsat celou větu, přepíšu větu, koukám na to, přemýšlím, smažu půlku emailu a přepíšu to úplně jinak, přidám odstavec, odeberu odstavec, změním rozloučení, změním rozloučení nazpátek, všimnu si, že mi ve třetí větě chybí čárka... Abych to tak nějak zkrátila - když se dostanu do fáze, že na ten email jenom deset minut koukám, tak pak konečně třesoucím se prstem zmáčknu tlačítko "odeslat". Načež zavřu mail, abych neviděla, až mi dotyčný odepíše. Pak je tu ještě ta hrůza z otevírání odpovědi, ale to už nebývá tak děsivé.

Dřív jsem ještě měla velkou hrůzu z mluvení s cizími lidmi přes telefon. (Jak mám s někým cizím mluvit, když ho nevidím?!) To jsem se ale odnaučila díky mámě, protože její specialita je si uprostřed řízení vzpomenout, že měla někomu zavolat (fakt chytrý, mami), takže já pak dělám prostředníka. "Dobrý den, máma zrovna řídí, ale mám se vás zeptat..." Když se vám tohle stane skoro pokaždé, když s ní sednete do auta, zvyknete si a zvládnete vyřídit všechno.

Nevím, jestli vás to potěší, ale psaní článků na blog mi stres nepřináší. Aspoň že tak.

Mimochodem téma stresu je pro mě zase jednou aktuální, protože v sobotu skládám zkoušky základního výcviku jezdce (ZZVJ), abych konečně měla licenci a mohla startovat v oficiálních závodech. Jenom při pomyšlení na ZZVJ se mi svírají vnitřnosti a přestávají dokrvovat ruce. Hurá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ainree Ainree | Web | 10. dubna 2014 v 17:22 | Reagovat

Já to mám podobně, zejména při telefonování s neznámými lidmi. Sice jsem si už taky zvykla, ale šlo to ztěžka... :-D

2 Markéta Markéta | Web | 10. dubna 2014 v 17:29 | Reagovat

Pěkný článek! :-) S těmi emaily jsem na tom hodně podobně...! :-D Pro život je nedůvěra k sobě samému velký handicap.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. dubna 2014 v 18:31 | Reagovat

Přiměřené tréma a nervozita je výhodná. Tělo je nabuzené.

4 Tia Tia | Web | 10. dubna 2014 v 20:24 | Reagovat

Hodně štěstí se ZZVJ. Já jsem nervózní při totálních blbinách, ale třeba před nějakou důležitou písemkou jsem tak klidná, až mě to děsí. Psát cizím lidem a volat cizím lidem je pro mě naprosto vražedné, taky nemám ráda mluvení s cizími lidmi. Vždycky jsem radši, když to někdo vyřídí za mě. :-D

5 Amy Amy | 10. dubna 2014 v 20:50 | Reagovat

Mám z toho pocit, že čtu článek o sobě, až na to, že nemám blog (a kdybych měla, bylo by napsání článku nejspíš podobná operace jako email).

6 Lúthien Lúthien | Web | 10. dubna 2014 v 21:14 | Reagovat

Hmm, tak koukám, že na tom se stresem asi nejsem zas tak špatně :D I když mluvení před lidmi ve škole mi začalo vadit na vš a jeden předmět jsem vzdala jen proto, že jsem nebyla schopná přednést referát před celou třídou. A taky jsem dřív nerada telefonovala. U tebe je dobrý to, že ti stres aspoň pomáhá víc si zapamatovat.

7 Magdaléna Magdaléna | Web | 12. dubna 2014 v 10:40 | Reagovat

"zásadně odmítám přiznat, že jsem ve stresu, takže vystupuju poměrně sebevědomě" - tenhle pocit znám víc než dobře. Špatně se pak vysvětluje, že uvnitř mě je tomu úplně jinak :) :-(

8 Lizzie Lizzie | Web | 12. dubna 2014 v 16:31 | Reagovat

PRESNE SI VYSTIHLA MOJE POCITY :D ...to isté prežívam aj ja, ale v tom je rozdiel že ten stres na mne veľmi vidno :D - ked prezentujem pred triedou, som ako v krči a niekedy sa mi trasie aj hlas :/ .....A aj keď ostatní na mňa pozerajú ako na blázna, proste si neviem pomôcť :/ ...

9 Rogue Rogue | Web | 13. dubna 2014 v 0:02 | Reagovat

:D V mnohém jsem se našla. Paradox je, že asi větší stres zažívám ze situací, které dobře znám (zkoušky, divadlo, rutinní záležitosti ve škole) a když jde o něco velkého a nového, čeho bych se mohla právem obávat a stresovat jsem až nepřiměře free a jedu s pocitem "jooo, to nějak bude a dopadne." :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama