Říjen 2014

Deset knížek

16. října 2014 v 17:09 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Není to tak dávno, co po facebooku obíhaly statusy, kde měl člověk zveřejnit deset knížek, které v něm zanechaly nějaký hlubší dojem. Nevím, kde se něco takového na facebooku vzalo, ale pro jednou to bylo něco užitečného. Ano, i já jsem tam sepsala svých deset knížek, ale přišlo mi to málo. Konečně mě napadlo, že je můžu sepsat i na blog a hezky ke každé napsat pár vět. A kdo ví, třeba někomu z vás doporučím novou knížku, protože četby není nikdy dost (pokud nestudujete obor, který má literaturu v názvu).
Pořadí knížek je zcela náhodné. Ideálně by byly všechny na prvním místě.

1. J.K. Rowling: Harry Potter (všechny díly)
Jsem z generace, která vyrůstala s Potterem a která se na nový díl těšila snad víc než na Vánoce. Dalo by se říct, že Potter rostl se mnou od mého zklamání, že mi nepřišel žádný dopis z Bradavic na mé jedenácté narozeniny, až po ten úplný konec. Doteď si pamatuju ten pocit definitivnosti, když jsem přečetla poslední větu z Deathly Hallows.
"The scar had not pained Harry for nineteen years. All was well."
Vybírám všechny knihy, protože nejde dát přednost jedné. Ano, jsou díly, které se mi líbily víc, ale pokud mluvíme o knížkách, které ve mně navždy zanechaly dojem, musím vybrat všechny.

2. J.R.R. Tolkien: Pán Prstenů (celá trilogie)
Pán Prstenů je pro mě srdcová záležitost, na kterou mi nesmí nikdo sahat. Pán Prstenů mi otevřel dveře do světa fantasy. Je pravda, že to začal už Potter, ale Pán Prstenů je o něčem úplně jiném a pro mě je to dílo, které má snad všechno, co by mít mělo. A kdybych tu měla začít rozebírat genialitu autora, tak tu budeme dlouho.

Zámek Hluboká

7. října 2014 v 18:38 | Fantaghira |  Česká republika
V Budějovicích jsem už třetím rokem a už od svých prvních dnů tady jsem si plánovala, že si udělám výlet na Hlubokou. Splnit se mi to podařilo ale až teď. Naštvala jsem se na sebe a rozhodla se, že prostě půjdu, pokud nebude počasí vysloveně hnusné. V tomhle ohledu mi štěstí přálo, protože se dokonce i to ošklivé podzimní šedivo dneska proměnilo na podzimní slunce.
A i díky tomu hezkému počasí jsem se rozhodla, že vyrazím pěšky, protože Hluboká zase tak daleko není. No, moje nohy by vám možná řekly něco jiného. Cesta tam ještě šla. Zpátky jsem uvažovala o tom, že zkusím vlak nebo autobus, ale nakonec jsem to vzala po druhém břehu Vltavy a řeknu vám, byla jsem ráda, že jsem došla. Ono, jedna cesta je nějakých 12km a to jsem na Hluboké ještě takové 2 hodiny procházela park.
Na Hluboké jsem byla naposledy snad ještě se základkou na školním výletě, ale každý týden ji vidím z vlaku, když jedu okolo. Hlubokou považuju za nejkrásnější zámek u nás a jsem moc ráda, že jsem se konečně dokopala k tomu si tam udělat výlet.

Zase ta škola

2. října 2014 v 0:26 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Mám za sebou celé dva dny ve škole a chce se mi brečet.

Iluzi o tom, že by tenhle rok měl být jednoduchý, když dělám bakaláře, jsem asi nikdy neměla. Ale o tom, jak děsivé to všechno bude, se mi ani nezdálo. Nechci ze sebe dělat chudáka, co má všechno nejtěžší, ale od té doby, co jsem na vysoké, přemýšlím nad tím, kolik hodin má podle našich drahých vyučujících den. Viděla bych to minimálně na 30, a to se ještě nepočítá s tím, že budete spát.

Pondělní anglická syntax sice bude strašná a těžká, ale ne nezvládnutelná. Aspoň doufám. Ale dneska mi naštval jeden z mých povinně volitelných předmětů. Totiž musíme si z předepsaného bloku vybrat předměty za určitý počet kreditů. Problém je ten, že musíme mít předměty za šest kreditů a v daném bloku se otevírají tři předměty, každý po dvou kreditech. Vskutku obtížný výběr! Dva už mám splněné z loňska a letos jsem si zapsala ten poslední. Fakt, že musíme mít na každý týden přečtenou knihu, už ani nekomentuji, to jsem si zvykla, takové předměty bývají minimálně tři a ty knížky by nikdo nestíhal číst, ani kdyby měl den skutečně těch 30 hodin. Nějakou prezentaci po nás taky chce kdekdo a jestli mi něco už dávno nevadí, je to mluvit před plnou třídou lidí o věcech, kterým ani nerozumím. Ale proč ještě musíme psát esej (já to české esej používám špatně, protože anglický výraz essay má širší význam), která by měla být dvakrát tak dlouhá, než co se od nás očekává v povinných předmětech, to vážně nevím a vážně mě to naštvalo.

A zítra - vlastně už dneska - mě čeká předmět, který opakuju a který se týká jen psaní v angličtině. Ale tam máme napsat pouhé dvé eseje. A přečíst dvě knížky. A pak mě ještě čeká česká literatura 2. poloviny 20. století, kde budeme zase jenom číst a číst.

A zmiňovala jsem už, že mám ještě psát bakalářku, číst četbu ke státnicím, dělat úkoly ze všech dalších předmětů a při tom všem se nemám zabít.

Radši se ani nebudu přiznávat, že v letním semestru opakuju další dva předměty, protože bych to pak mohla rovnou zabalit a nechat se jít zavřít do blázince.

Takže pokud ode mě dlouho nic neuslyšíte, jsem v blázinci.
Pac, F.