Prosinec 2014

Veselá hříbátka

29. prosince 2014 v 11:21 | Fantaghira |  Živočichové
Na jaře jim budou dva roky, ale pořád to jsou hříbátka. Dva malí drzí valáškové, kterým se hrozně líbí běhat ve sněhu (nejenom ve sněhu) a hrozně zlobí. Ale to je v jejich věku normální. Včera bylo dokonce i relativně hezké počasí, tak jsem po delší době vzala foťák do ruky a šla ty dva malé uličníky vyfotit na louku.
Tady je to nejlepší, co z toho vzniklo.

Vánoce přicházejí

22. prosince 2014 v 12:26 | Fantaghira |  Česká republika
Nějak mi stále nedochází, že za dva dny tu máme Štědrý den. Pořád jsem byla ve škole, musela něco psát, nebo se něco učit a na nějakou vánoční atmosféru vůbec nebyl čas. A to ani nemluvím o tom podivném počasí, které venku panuje. Poslední dárky jsem sháněla ve čtvrek večer po škole a ani jsem pak neměla náladu procházet si trhy nebo obdivovat stromeček. To ještě ten týden předtím jsem se donutila jít se podívat večer do centra Budějovic, abych nasála vánoční atmosféru (zcela zjevně bez úspěchu).
Fotky z toho malého předvánočního výletu jsem si pořádně prohlédla teprve teď, tak sem také nějaké dám.
Nutno říct, že jsem v Budějovicíh poněkud zklamaná z jejich vánočního stromu i trhů. Asi mám moc velké očekávání, protože v Plzni bývá ravidelně nejhezčí vánoční strom v republice, ale stejně si myslím, že České Budějovice jsou dostatečně velké město, aby mohli udělat hezčí výzdobu. Co se trhů týče, tak mám zase pocit, že půlka stánků prodává nějaké jídlo nebo punč. Ale jinak je to tam hezké, nechci, aby to vypadalo, že si pořád na něco stěžuju. Koneckonců, podívejte se na ty fotky.

The Battle of the Five Armies

13. prosince 2014 v 22:08 | Fantaghira |  Viděla jsem...
V kině jsem na posledním díle Hobbita byla už včera, ale pocity mám pořád stejné. Nemám slov. To ovšem neznamená nic pozitivního.

Už u předchozích dílů jsem měla spoustu připomínek k tomu, že tam jsou scény, které tam vůbec být nemají, protože naprosto časově neodpovídají, že tam jsou postavy, které tam být nemají, protože už jsou dávno mrtvé (Azog) a tak dále. Ale nutno říct, že i přes všechnu tu kritiku se mi oba předchozí díly líbily. S přidanými věcmi jsem se smířila a už si na ně dokonce ani tolik nestěžuju. Co se Bitvy pěti armás týče, asi budu muset otupět ještě mnohem víc.

Samozřejmě jsem neočekávala, že najednou upustí od všech přebytečných dějových linií a zbaví se zbytečných postav (ano, myslím tebe, Tauriel). Dokonce bych i byla ochotná přiznat, že Bitva by byla docela dobrá, kdybych neznala knížku. Jenže já ji znám.

V minulém díle nás nechali celé napjaté, jak to dopadne s drakem. Jasně, že všichni víme, jak to dopadne s drakem, ale na to, kolik času mu bylo věnováno v minulém filmu, tady s ním byli vyřízení celkem rychle. Taky bych nevsázela na to, že by vůbec Smauga byli schopní zabít tak, jak ho zabili. Ale to je to nejmenší.

Bylo slíbených čtyřicet minut bitvy a myslím, že to bylo naplněno. Bitva měla být hlavní událostí a podle toho to vypadalo. Nepočítala jsem to, ale mám pocit, že bitva zabrala naprostou většinu filmu. Jediná slova, která mě k tomu napdají jsou - bylo to epické. Snad nikdo nemůže mít pocit, že byl o něco ochuzen. Ale je tu ta druhá věc, a to, že některé věci byly dotažené do naprostých extrémů. Ty dlouhé minuty ohledně Thorina, který se na své zlaté podlaze propadá do hlubin šílenství, byly poněkud dlouhé a nutno říct, že u Thorina si jeden nemohl být nikdy tak docela jistý, jestli to jsou halucinace nebo skutečnost.

Thranduila na jelenovi už jsem viděla v prvním díle, ovšem tady máme možnost vidět, že jelen neběží jako jelen a má podezřele stejné chody jako kůň. Dáin Ironfoot si do bitvy dorazí na válečném praseti. No dobrá, aspoň jsme se zasmáli. Ale kde naši původní trpaslíci (tím myslím těch původních třináct s Thorinem v čele) vzalo ty podivné kozy, které šplahjí po kolmých skalách a vypadají při tom jako ze špatné počítačové hry, to by mě tedy zajímalo. Člověk by čekal, že v tak velkolepém filmu, jakým Hobbit určitě je, by efekty vypadaly poněkud... efektněji a reálněji.

Je také pravda, že ve filmu umřely všechny správné postavy (tedy ty, které umřely i v knížce), ovšem způsoby jejich smrti byly za značně jiných okolností. Smrt Filiho jim nikdy neodpustím. A Thorin a jeho bitva s Azogem, ke které směřovala celá trilogie, byla značně... zvláštní. Je tedy pravda, že já jsem spíš řešila, kde vzali tu zamrzlou přehradu se zamrzlým vodopádem na vrcholku hory. Mám podezření, že to celé bylo kvůli jedné scéně pod ledem. Ne, nebudu rozvádět, ale bylo to poněkud předvídatelné.

Malé plus dostávají scénáristi za zachování jedné z mých oblíbených vět v knize. "Eagles, the eagles are coming." - mimochodem jedna z těch mála vět z knihy, které se dostaly do filmu. Nutno dodat, že tahle věta zazní za jiných okolností než v knize, čímž mě zase naštvali. O tom, jak umírá Thorin se raději rozepisovat nebudu.

Jedna postava, která mi spolehlivě pije krev je Legolas. V knížce není, ale dobrá, kde by byl, když ne u svého otce. Rozhodně má ve filmu větší opodstatnění než smyšlená Tauriel a její romance s Kilim. Ovšem tisíckrát spíš přežiju Tauriel a Kiliho spolu než Legolase a to, jak je možné, že se ze všeho dostane, všechno přežije a všechno zabije. Ale - a to pozor - poprvé v historii mu došly šípy!

Abych se dál nerozčilovala - věřte mi, já můžu pokračovat, ale nikdo to nebude chtít číst - skončím nějak pozitivně. Co se mi opravdu líbilo, byl úplný konec filmu. Víte, to jak se Bilbo vrací do kraje. Konečně něco podle knížky a film končil scénou, která se dala čekat. Úžasná píseň od Billyho Boyda provázela titulky a kdybych z toho všeho nebyla tak rozčarovaná, asi bych nebyla daleko od slz, protože tímhle filmem nakonec končí jedna velká éra.