Vzpomínka na Terryho Pratchetta

13. března 2015 v 14:09 | Fantaghira |  Vykecávám se...
Včera náš svět opustil jeden z nejskvělejších spisovatelů, jaký kdy žil. Všichni jsme věděli, že takový den přijde, přesto jsme všichni tak nějak doufali, že Smrť otočí jeho přesýpací hodiny a nechá nám ho tu déle.
Tohle je taková moje vzpomínka na setkání se Zeměplochou...

Začalo to čirou náhodou, když jsem z knihovny vytáhla knížku s názvem Pyramidy. Zaujala mě tenkrát svým barevným přebalem a taky názvem. Ve svých dvanácti letech jsem se nadšeně zajímala o starověké civilizace a o čem jiném by moha být knížka s názvem Pyramidy, než o starověkém Egyptě. Ano, přečetla jsem tenkrát anotaci na zadní straně přebalu, ale nenechala jsem se zmást.

Myslím, že už po několika prvních odstavcích jsem si uvědomila, že kniha nebude to, co jsem čekala. Ale zároveň myslím, že těch několik prvních odstavců mi stačilo k tomu, abych si uvědomila, že kniha, kterou držím v ruce, bude něco mnohem lepšího. Jak opadal prvotní šok ze světa, kterému autor říkal Zeměplocha, docházelo mi, jak je to všechno geniální. Asi jsem tenkrát při tomhle prvním setkáním nedokázala úplně poznat, jak moc je to geniální. Nejspíš mi plný rozsah té geniality uniká i teď.

Pamatuju si, že jsem tenkrát na Pyramidy dělala do školy referát (měli jsme dělat referát na knížku, kterou jsme právě přečetli). Po skončení na mě většina lidí zmateně koukala. Prostě jsem jim nedokázala vysvětlit, jak fungovaly ty pyramidy, po kterých se kniha jmenuje. To se prostě musí přečíst. Vysvětlit Zeměplochu někomu, kdo o ní nikdy neslyšel je téměř nemožné. Lidé se ptají na hloupé otázky jako: "Takže je to jako Země, akorát placatá?" Není. Nebo jen nechápavě konstatují: "Ale to přece nedává smysl." Ale dává. Jen se musíte na okamžik odtrhnout od svého obyčejného (nebo neobyčejného) života, otevřít oči a nechat se unášet fantazií, což je bohužel věc, kterou spousta lidí neumí.

Každopádně tou jednou malou barevnou knížečkou, zcela náhodně vytaženou z regálu, započala má zeměplošská éra. Následující roky vedly mé první kroky v knihovně k regálu s Pratchettovými knihami a oči hledaly knihu, kterou jsem ještě nečetla. Půjčovala jsem si je napřeskáčku, jak mi přišly pod ruku. Například takové Lehké fantastično jsem si půjčovala až po dlouhé době, protože ho měl neustále někdo půjčené. Zrovna tohle si pamatuju, protože navazuje na úplně první Barvu kouzel a já zoufale potřebovala vědět, jak to dopadne s Mrakoplašem a Dvoukvítkem. Právě Mrakoplaš by byl mojí neojblíbenější postavou a v těsném závěsu za ním by letěla Bábi Zlopočasná. A pak by následovaly všechny ostatní postavy, protože upřednostňovat někoho, to je téměř zločin. Každá postava má něco do sebe, každá postava je jedinečná, každá postava je svá. Až na Zavazadlo, které není své, ale svého pána. Ano, počítám Zavazadlo jako samostatnou postavu.

Mohla bych tu ještě dlouho psát o Zeměploše, o jejím autorovi, o tom, co mi tyhle knihy daly. Bylo by toho hrozně moc, ale raději to ukončím.

Zeměplošské knihy jsou jedny z těch knih, které vás nikdy neomrzí. Nepotřebujete mít důvod k tomu je číst, dostatečným důvedem k jejich přečtení je jméno autora. Sice je na svém osobním žebříčku stavím až na třetí místo, za Pána Prstenů a Harryho Pottera, ale všechny tyhle knižní série mají vedle sebe napsáno velkými číslicemi 100%. Stoprocentně na ně nedám dopustit, stoprocentně je miluju.

"Don't think of it as dying, just think of it as leaving early to avoid the rush."
May you rest in peace, Sir Terry Pratchett.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bogardanka Bogardanka | 13. března 2015 v 15:06 | Reagovat

Zrovna mám od neho rozčítanú knihu. Dosť ma to zaskočilo.
Nech je mu zem plochá a ľahká.

2 Neosoba Neosoba | 13. března 2015 v 16:14 | Reagovat

Horší snad, že si Smrť neodpustil to tiché ohlášení svého příchodu a za rukáv ho takovou dobu tahal k sobě. Je pochopitelné, že mu nemohl říct, kolik písku mu ještě zbývá v jeho přesýpacích hodinách, protože by to bylo proti jeho černoodstínovému humoru.. Dle mého byl čas truchlit už tehdy a zároveň se radovat ze všech zbývajících chvil a všeho, co ještě udělal, že byl - a to se nemění ani v tuto chvíli, neboť v mnoha ohledech zůstal a zůstane napořád.
Tak snad se už prochází po Zeměplošské půdě!

3 Silwiniel Silwiniel | Web | 13. března 2015 v 16:35 | Reagovat

Byla jsem hrozně překvapená, když jsme se to včera dozvěděla. Já jsem vlastně úplně nejdřív viděla v televizi Barvy kouzel a Lehké fantastično a to mě tak zaujalo, že jsem začala číst knihy. Ještě mi něco málo zbývá dočíst, ale už v knihovně taky hledám horkotěžko něco, co jsme ještě nečetla.

4 Veki Veki | E-mail | Web | 30. března 2015 v 10:58 | Reagovat

Knížky mě taky dohonily vlastně náhodou. A hned jsem tomu propadla. Nejvíc obdvuji to, jak skvěle Zeměplocha reflektuje naší Zeměkouli, všechny zlozvyky i věci dobré. Je to geniální, ani neumím popsat jak moc. Bezbřehá fantazie a humor. Myslím, že zajdu do knihovny, nějak se mi stýská.

5 Rogue Rogue | Web | 11. dubna 2015 v 14:21 | Reagovat

Smrt(ť) si nevybírá... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama