Auckland

12. listopadu 2018 v 23:48 | Fantaghira |  Cestovatelské
Posledních pár dnů se chystám, že bych začala přidávat nějaké fotky z Nového Zélandu. Jenže kde začít? Od začátku? Od nejoblíbenějšího místa? Ale jaké místo bylo moje nejoblíbenější? Od nejlepšího zážitku? Ale který byl ten nejlepší? Mám začít náhodně vybírat, na co mám zrovna chuť? Ne. Nakonec to vezmu opravdu chronologicky, ačkoliv mě svrbí prsty psát o všem najednou. Ale to by se opravdu do jednoho článku nevešlo. Stále nevím, jak vybrat fotky, protože z těch 2,5 tisíce jsou přece dokonalé všechny. Achjo...

Začneme v Aucklandu, největším městě na Novém Zélandu, jehož hlavní dominantou je známá Sky Tower.


Auckland je zvláštní směsicí starého a nového. A když říkám starého, tak nemyslím starého, spíš počátek 20. století s moderními mrakodrapy. Já jsem si to pro sebe pojmenovala americko-asijský styl. Ty "staré" budovy jsou takovéh amerického typu prvních mrakodrapů, a vedle toho máte nové skleněné mrakodrapy jako jsou v Hong Kongu. Já nevím, posuďte sami.

Na Auckland jsem si dohromady vyhradila celých šest dní, protože jsem počítala, že po příletu budu bojovat s jet lag. Myslela jsem, že tři dny zabiju spaním v posteli, ale druhý den jsem byla srovnaná bez větších problémů. Což ale znamenalo, že jsem tak trochu neměla po úvodní prohlídce města moc dělat. Mým nejoblíbenějším místem se stal Albert Park, kam jsem si chodila sednout a číst, nebo se jenom tak dívat po okolí.

Prvním vážnějších výletem, ovšem stále v rámci města, byla Mt. Eden, jedna z mnoha sopek v Aucklandu a celém severním ostrově. Konkrétně tahle není činná a nečeká se, že by mělo v nejbližší době dojít k erupci.

A pohled přes kráter na Auckland. Já vím, že je tam ten odraz od sluníčka, ale stejně mám tu fotku moc ráda.

A protože jsem nevěděla, co dál dělat, tak jsem se rozhodla absolvovat výlet na jeden z blízkých ostrovů. Vyhrál to Rangitoto Island. Ostrov je vlastně jedna velká sopka - jak jinak.

Je tam několik tras, kterými se můžete vydat na vrchol, a protože já jsem si to nikdy nedělala lehké, vydala jsem se nejdřív oklikou při pobřeží ke vzdálenému majáku, a teprvě až pak na vrchol. Na rozdíl ode mě, většina lidí se od přístavu vydala přímou trasou k vrcholu a pak hned zase dolů. Myslím, že je to škoda, ale zase jsem já měla většinu cesty na vrchol klidnou a bez davů.

Již dříve zmíněný maják:

Pohled na Auckland z vrcholu. Kráter je zarostlý stromy a z fotky vlastně ani není poznat, že by to měl být kráter, takže ji sem dávat nebudu.

A na rozloučenou ještě jeden Auckland, tentokrát už z lodě, když jsme pluli zpět.


Příště: Dokázala jsem řídit vlevo? Kde vstupují duše do podsvětí? Proč má Nový Zéland ve znaku kapradí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama