Northlands

20. listopadu 2018 v 21:01 | Fantaghira |  Cestovatelské
Po aklimatizaci v Aucklandu, jsem si půjčila auto, protože můj plán byl vzít si na dva měsíce auto a jezdit po Novém Zélandu a vidět všechno. Všechno jsem samozřejmě neviděla. Ale auto jsem si půjčila i přes strašlivé obavy, že řídit vlevo prostě nezvládnu. Ale odhodlání vidět Nový Zéland zvítězilo, takže jsem si v Aucklandu půjčila auto, vyjela na dálnici a jela směr sever.
Naprosto vystresovaná, ale živá, jsem dořídila do své první zastávky, kterou byla Paihia v Bay of Islands (záliv ostrovů). Naprosto nádherné místo, ale stalo se, že v předpovědi byl cyklón, takže jsem přijela jeden den odpoledne, a to aspoň nepršelo, ale následující den se nedalo vyjít ven, a další jsem v tom odcházejícím cyklónu odjížděla o místo dál. Takže fotky nic moc, ale já z toho byla stejně unešená.


Mým dalším naplánovaným cílem byl Cape Reinga, nejsevernější bod Nového Zélandu (ačkoliv to ve skutečnosti není nejsevernější bod). Nicméně ubytování jsem měla u města Kaitaia v jedné malé vesničce, a musím říct, že tohle pro mě bylo to nejkrásnější místo na Zemi. Jak jsem přijela, tak jsem okamžitě věděla, že bych tam chtěla bydlet. Přitom tam nebylo nic zvláštního.

Na předchozí fotce můžete vidět začátek pláže 90 Mile Beach, která se táhne k severu až ke Cape Reinga. Ve skutečnosti má tahle pláž jenom 55 mil, takže se nenechte zmást názvem. Následující fotka je někde v půli, foceno po cestě ke Cape Reinga. Díky vysokému přílivu tam pod dunami začínalo rovnou moře (Tasman).

A tady už konečně ten severní bod, co není severním bodem. Na východ odtud má jeden z mysů severnější umístění, ale Cape Reinga je mnohem známější a turisticky oblíbený. Ono to taky bude tím, že se k tomuhle místu vážou maorské mýty, a setkává se tu Tasmanovo moře s Pacifikem. Pro celý obrázek, klikněte pravým tlačítkem a vyberte zobrazit obrázek.

Tady již zmíněné setkání Tasmanova moře (vlevo) a Pacifiku (vpravo).

A slavný maják.

Co se maorských mýtů týče, na tomhle místě vcházejí duše mrtvých do podsvětí. Vchod je v kořenech pohutukawa tree (na fotce). Zajímavostí je, že na posvátných místech Maorů byste neměli jíst ani pít podle jejich zvyklostí. Mezi parkovištěm a cestou k majáku jsou cedule, které vás žádají, abyste toto respektovali, pokud možno.

Jednou z mých posledních zastávek na severní části ostrova byla návštěva slavných Kauri trees, což jsou jedny z největších stromů vůbec. Já jsem tedy nebyla navštívit ty úplně největší, které byly mimo moji trasu, ale zastavila jsem se v rezervaci Manginangina. Jak už tak tomu na Novém Zélandu bývá, fotka to ani zdaleka nedokáže vystihnout. Ty stromy jsou opravdu obří.

Nevím, kdo z vás to ví, ale Nový Zéland má ve znaku kapradí. Než jsem tam jela, považovala jsem to za divné. Teprva tam jsem zjistila, že je to jeiná možná varianta, protože kapradí je tam všude. Stromové kapradí, normální kapradí, kapradí, kam se podíváš, kapradí, o kterém by se evropanovi ani nezdálo.

Dnešní díl ukončím jednou noční oblohou. Víceméně uprostřed jsou čtyři jasné hvězdy, které tvoří kříž - jak asi tušíte Jižní Kříž.


Příště: Jak si žíjí hobiti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama